Článek
Přát si je umění. Musíte si představit, jaký by to opravdu bylo, kdyby se vám vaše přání splnilo. Někdy, když ho – tak jako já – špatně formulujete, se vám totiž může to přání splnit oklikou. Jako mně.
Daniel Krejčík je dnes velice dobře známý herec, ale také dabér. Z mnoha jeho dabingových herců lze zmínit například Timothého Chalameta nebo Nicholase Galitzina, které oba daboval v několika různých dílech. Ze sériálové tvorby jste mohli Dana vidět v Ordinaci v Růžové zahradě nebo aktuálně v seriálu Děcko na České televizi. Jeho doménou je však divadlo, nejvýraznější rolí byla asi hlavní role v představení Dánská dívka v Divadle na Fidlovačce, kromě dalších rolí pak zmiňme beznadějně vyprodané představení Vlaštovka z komorní scény Studia Dva, kde hraje jen on po boku Jitky Čvančarové, která představení i režíruje. Dan je prostě renesanční člověk, který neví, kam dřív skočit – jezdí z natáčení pro televizi dabovat do nahrávacího studia, aby mohl večer uspokojit diváky v divadle. Do toho ještě tu a tam načte nějakou audioknihu a před pár lety se také rozhodl, že sepíše své příhody z doby, kdy si se svým tehdejším partnerem Matějem Stropnickým pořídili zámek v Osečanech. A že to není věc, kterou kupujete každý den. Kolem zámku se tak snadno naskytne řada úsměvných i méně úsměvných příhod, které stojí za to si přečíst.
Z našich rodin nikdo nebyl dost velký blázen na to, aby v sobě tolik odvahy našel. Dohromady ale vytvořili partu, kam každej něco ze sebe přidal. Vůdce celý party byla Matesova maminka, která prodala dva byty v Praze, půjčila nám peníze a my jí je do konce života budeme splácet. Ostatní nám pomohli tak, že půjčili peníze nebo vypomohli s prací, ale všichni nám od daného momentu drželi palce.
Nadělení - káva
Děti v pohádkách slýchají, že hloupej Honza hned, jak na konci pohádky přemůže padoucha, dostane princeznu a půl království k tomu. Někdy mám pocit, že vyústění týhle klasický pohádky by v mým případě vypadalo trochu jinak: Hloupej Daník by na konci pohádky dostal prince, ale půl zámku by s díky přenechal padouchovi. Je to totiž někdy větší trest, než kdyby byl ten zloduch o hlavu kratší.
Začátkem zhodnocení knihy Nadělení bych rád podotkl, že to není jen procházka růžovým sadem, některé kapitoly jsou opravdu odlehčené a humorné, ale najdou se i některé vážnější, ze kterých není ani Danovi ani čtenářům úplně do smíchu. Za sebe musím dodat, že se jedná snad o mou první (auto)biografickou knihu, kterou jsem četl, takže vlastně nemám příliš s čím porovnávat, ale v téhle podobě jsem z toho byl nadšený. O to víc, když si k jednotlivým kapitolám Dan nakreslil drobné ilustrace a aby toho nebylo málo, tak i načetl audioknížku, takže prostě hotový produkt se vším všudy. Stránky letí, minuty utíkají a dostanete se na konec knihy a ani nevíte, jak je to možné. Za to také můžou asi kratší kapitoly, takže se kniha opravdu čte nejen dobře, ale také rychle. Sám jsem zvědavý, jaká bude Danova druhá kniha Hájemství, od které očekávám, že bude mít trochu jinou atmosféru. I k té načetl audioknihu a v téhle kombinaci ji mám v plánu opět přečíst, nejspíše ještě během první poloviny letošního roku. A už teď se na ni velice těším.
Člověk si mnohdy přeje věci, který se mu potom vyplní trochu oklikou, a on pak jen s otevřenou pusou zírá na to nadělení. Ale nadělení jsou fajn. I to slovo „nadělení“ se mi líbí. Líbí se mi, že „nadělení“ může znamenat buď velkou radost, nebo velkou katastrofu. A taky se mi líbí, že „nadělení“ může znamenat velkou radost a velkou katastrofu zároveň. A ještě víc se mi na „nadělení“ líbí, že to, co je pro někoho radost, je pro druhýho katastrofa a naopak.
Nemám život, jaký jsem si vysnil, ale díky tomu nadělení mám život, o jakém jsem ani nesnil. A neměnil bych. Nic.
Nadělení - dočteno
Název: Nadělení: Příběhy kluka ze zámku
Autor: Daniel Krejčík
Ilustrace: Daniel Krejčík
Čte: Daniel Krejčík
Počet stran: 224
Stopáž: 5 hodin, 31 minut
Nakladatelství: Mladá fronta / Voxi
Čteno: poprvé
Hodnocení: 100 %
Čteno: 11. 1. 2025 – 15. 1. 2025
