Článek
21. 9. 2022
Připadám si jako zvířátko v zoologické zahradě. Je nás tu na pokoji šest. Pět silných kuřáků a já. Kouří se na pokoji, protože velení rozhodlo, že kouřit na chodbě se nesmí! Zvířátka: Jídlo, jídlo, tabáček, jídlo, káva, pilule. A život na vás nedosáhne… Vězňům by lidi z venku měli říkat dopodrobna všechno, co se u nich děje. Jen to může člověka ve vězení udržet v normalitě.
6. 10. 2022
A už je tady říjen. Před časem jsem psal motivační dopis do programu „3 Z“. Zastav se, zamysli se, změň se. Domníval jsem se, že mě komise věznice bez problému vybere. Říkalo se, že je to nejprestižnější aktivita, k níž soud o podmíněném propuštění velmi silně přihlíží. Nevybrali mě. Důvod? Prý ten, že mám jen jeden trest. Kurs je prý určen pro více trestané, pro recidivisty. Spolu se mnou o totéž požádal Martin, spoluvězeň. Ten se na svobodě vydával za soudce. Řekli mu, že není vhodným adeptem proto, že má víc než jeden trest. Na aktivitu Všeobecné vzdělávání jsem napsal své postřehy z cest, Sardinie, Kréta, Mongolsko. Chtěl jsem si to přidat k těmhle poznámkám, ale paní vychovatelka M. si to nechala pro sebe. Jako podklad k udělení pochvaly!
8. 10. 2022
Nad vydolovanými doly je mrtvo. Motýla tady nespatříš, ptáci tu nehnízdí a nejsou vidět. Sem nelétají. Jen dravec, poštolka, vyvedla nad vchodem do kuchyně mladé.
…
V roce 2021 na konci prázdnin, v září, přišel rozsudek Vrchního soudu v Praze. Nespravedlivý rozsudek, který je výsměchem celé justici. Ten potvrdil, že to, co řekla soudkyně Městského soudu v Praze, dostatečně správně hodnotilo kauzu. Odvolací soud zahodil možnost prostudovat a spravedlivě posoudit, o čem prvoinstanční soud psal. A totiž o tom, že nabyl přesvědčení o naší vině. V rozporu s důkazy se odmítl čímkoliv podrobněji zabývat. Protože by se mohlo ukázat, že většina obvinění státního zástupce stojí na vodě. Pár příkladů za všechny. Jeden advokát chtěl, aby soudkyně povolala ještě 15 svědků. Zamítla to s odůvodněním, že ona ví, co budou říkat a že to, s čím by před soud předstoupili, bude mít jen jeden účel, mluvit ve prospěch obviněných! Nebo si pozvala dva svědky v domnění, že budou mluvit proti mým tvrzením. A světe div se, oba potvrdili, co jsem u soudu říkal: že při prodeji firmy jsem účetnictví předal novému majiteli. A v rozporu s tímto svědectvím se v rozsudku objevila věta, že jsem účetnictví úmyslně zašantročil, aby ho soud nemohl dohledat. Vyfasoval jsem 4 roky natvrdo. Jsem členem organizované skupiny. Protože jsem viděl, slyšel a věděl. To vše bez jakýchkoliv důkazů! Absurdní!
Rozsudek jménem republiky je vynesen. Začali jsme sepisovat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR a čekali, kdy dostaneme povolávací dopis k nástupu do vězení. Petrovu obhájci, řekla soudkyně, že nám dá ještě měsíc na svobodě. Jenže jejím dalším kouskem bylo, že nástup měl proběhnout před vánoci, 15. 12. 2021. Ještě dnes se mi svírá žaludek, když si na to vzpomenu. Obešel jsem své doktory. Psychiatr mi napsal, že kromě psychofarmak mi ve věznici mají dávat vitamíny. Nevěřícně přitom kroutil hlavou, protože celý případ znal a říkal, že, podle toho, co o tom ví, není důvod pro vězení, a napsal mi zprávu o mém psychickém stavu. Říkal, že jestli jsem já pro společnost nebezpečný a zasloužím si nastoupit do vězení, tak že to už by tam měla být celá republika. Urolog se zatvářil popuzeně, že do zprávy pro věznici, nemůže napsat doporučení o tom, aby mi dávali vitamíny. Je to prý mimo jeho odbornost. Udělal mi aktuální rozbor krve a napsal zprávu. Ríša, můj kardiolog, mi znova zopakoval, že jsem už dávno měl zdrhnout do Izraele. A dal mi recept na čtyři balení Tezea a Milurit (na tlak a dnu).
13. 10. 2022
Na Bytíze se natíraly obrubníky. Na návštěvu měl přijet generální ředitel věznic. Generál. Jeden mukl natíral a za ním chodil druhý s nůžkama v ruce. A za ním třetí mukl s koštětem a lopatou. Postup práce byl následující. Natěrač natřel. Zaschlo to. Mukl s nůžkama přiklekl a všechny lístečky trav, co přečuhovaly přes obrubník, ustříhnul. Když té přečuhující trávy bylo hodně, vrátil se natěrač a po muklovi s nůžkama ten kus obrubníku znovu natřel. Nakonec nastoupil mukl s lopatou a koštětem, teda nenastoupil, on tam stál od začátku akce, stejně jako ten s nůžkama. Takže finiš byl v rukou mukla s koštětem! Pozametal kousky trávy, nahnal je na lopatu a odnes do popelnice, která byla cca 100 metrů daleko.
22. 10. 2022
Tak v pátek mi vzali dietu na dnu. Jako kdyby mi dna odešla. Prášky na dnu ale beru dál. Prý je třeba dietu na dnu prodlužovat vždy po třech měsících. Stejně jako je třeba prodlužovat povolení k nošení tenisek.
24.února 2022 začala válka na Ukrajině. Ono to začalo už anexí Krymu v roce 2014. Ale teď, v těchto dnech, dostává tenhle konflikt novou dimenzi. Rusáci začali z Ukrajiny odvážet děti na převýchovu do Ruska. Tak to dělal Hitler… Mají tzv. filtrační tábor, tam děti svléknou donaha a prohlížejí je. Když na sobě nemají tetování, které by jim v budoucnu mohlo připomínat Ukrajinu, jsou tak zvaně způsobilí. A odvážejí je na převýchovu k rodinám v Rusku. Světové společenství by mělo začít připravovat něco jako Norimberský proces!
Ty zvěrstva Putina a ruských vojáků jsou do nebe volající.
29. 10. 2022
Na dnešek jsem zase nespal. Včera jsem volal Jitce a přesto, že mi řekla, že je v Praze a jede s Martinou na kolo, trvalo dost dlouho, než to vzala. Pak šeptala, jako kdyby nechtěla, aby jí někdo slyšel. Myslel jsem, že pak mi dá Martinu k telefonu… Nestalo se. A slova z ní lezly jak z chlupaté deky. Vždycky je taková povídavá, asi jsem jí překvapil. Místo, aby mi vyprávěla kudy jezdily, omezila se na to, že najely 51 kilometrů. A mně je z toho úzko. V base vedou pochyby o tom, co se to venku děje, k propadům psychiky.
Když jsem byl na přijímacím oddíle, zažil jsem, jak tam tvrdej chlap, jeden z bodygardů Starky, brečel. (Dal pěstí chlápkovi, když ten sáhnul jeho ženě na pozadí. A ten chlap byl na místě mrtvej!) Protože se nemohl 3 dny dovolat manželce. A pak se dozvěděl, že prodala jejich byt a zdrhla s prachama (3 miliony korun) do Německa…
12. 11. 2022
Svět věznice je světem, kdy vězeň je téměř zcela v majetku ostrahy a svou svobodnou vůli může projevit leda tak na záchodě. Když telefonuje, tak s odposlechem a nahráváním, když píše dopis, tak ho nejdřív čtou cizí oči. Když jsem dostal balík, nejdřív ho vidí svazáci. Rozbalí ho a pošťourají se v něm dle libosti…Do tub vrážejí špejle, polívky vysypou z originálních obalů, pěnu na holení taky provrtají. A vezmou si, co se jim hodí. Mně sebrali mini cd s jazykovými kurzy francouzštiny, italštiny a angličtiny.
Spím na cele s dalšími 5 týpky, co znásilnili nezletilé holčičky. S kým spíš na svobodě ty, Jitko, nevím. Vedle koho se probouzíš, kde se pohybuješ, to nevím. Jen vím, že mi hrozně chybíš.
21. 11. 2022
Můj oddíl: Marasmus, zmar, hnus a špína, pokálené záchody. 55 chlapů, tři funkční sprchy, teplá voda jen dva krát týdně. Středa a neděle od 20 do 21 hodiny. Jinak teče jen a jen studená, ledová voda. Mejeme si v ní ruce i nádobí. K tomu omezený pohyb po 40 metrů dlouhé chodbě a sprostota reprezentovaná nepublikovatelným slovem, co označuje dámské přirození. Ve všech intonacích, důrazech a souvislostech. Slovem, kterým zdejší chovanci vyjadřují svůj postoj k životu a druhým lidem. Asi je to proto, že jim jejich mozek jiná slova ke komunikaci nenabízí.
„Ahoj Josífku, … Stalo se něco, co nikdo ani v největší fantazii nepředpokládal. Ale stalo se…“ To mi psala Jitka.
Můj učitel strojnictví Chrudoš Černý říkával: Když dlouho nejseš u svý holky, stačí, aby se kolem ní ochomejtal jeden, co ho má o centimetr a půl delšího, a je vymalováno. Že by to bylo tak jednoduchý?!
28. 11. 2022
Koukají nám tu do řitě, stejně jako na Pankráci, jen se k tomu přidalo i koukání do otevřených úst a pod jazyk. Na pokojích se nesmí cvičit. Přesto jsem si naplnil kanystr vodou. Po pár dnech mě asi někdo udal, protože do pokoje vlítnul svazák, sebral mi kanystr a vynadal. Jeden spoluvězeň chtěl přeřadit do jiné věznice, blíž k rodině. A nadvychovatel povídá: „Víte vy vůbec kde ste? My tu nejsme žádná cestovní kancelář!“ Pohyb je celkově omezen na chůzi do jídelny na oběd a jednu hodinu procházky venku, ale v uzamčeném prostoru. Naproti hrají od rána smažky fotbal nebo nohejbal.
„…Tak naše malá Kačenka je zasnoubená a bude se vdávat. Max jí pozval do Milána, kde na střeše katedrály při západu slunce poklekl a požádal o ruku…Další neděli jsem je pozvala na kachnu a Maxík požádal i mě…Jen jsi u toho chyběl ty…Kačenka se trápí, jestli ti nevadí, že za tebou nechodíme. Já vím, že ti to vadí, ale sílu na to nemám. Vidět tě poníženého, je něco, co z hlavy nedostaneš. A nejsem si jistá, jestli tě tak musí vidět i dcera. Já tam tátu taky tak viděla a z hlavy jsem to nedostala…Máme tě moc rádi…“
5. 12. 2022
Víkend. Je zbytečné pokoušet se volat. Je někde. Třeba u Martiny na kole. Když jsem s ní o tom posledně mluvil, dozvěděl jsem se, že tam jsou i kluci, co s nima byly na cyklovýletě v Toskánsku. Krmí mě tím po troškách. Nechce mi to asi říct na férovku. Chodí kolem toho moc po špičkách. Mluví v náznacích.
Na přímou otázku říká, že nikoho nemá.
Nerozumím tomu. Upřímně. Když volám v týdnu, má schůzky a nemá čas. Moje očekávání je, že na mě bude milá, její slova mě pohladí, dodají sílu a odvahu. Protože je to jediný člověk, se kterým se tu bavím. Včera jsem jí napsal básničku, volal, v půl jedenácté, pak ještě dva krát. Nebrala to. Dnes mi řekla, že byla pryč. Popřál jsem jí příjemný a hezký svátek, krásný sváteční den. A řekl jsem, že budu rád, když bude vyřizovat jen administrativní záležitosti. Že vím, že jsem pro ni přítěž! Řekla mi na to: „Uklidni se.“ Rozloučil jsem se, a i když ještě něco říkala, zavěsil jsem. Bože, jak moc mě ten nesoulad mrzí. Ale čekal bych, že mi řekne něco milého a popře moje slova. Vím, že mě odsunula na vedlejší kolej. Je to napořád?
Mukl je takové malé zvířátko, které se bojí všeho. Hlavně života na svobodě! Pěstují to tady v nás. Co venku čeká a hrozí?
Já vím! Naděje nikdy neumírá! Snad je to jen přeháňka. Přece jsme byli jedno tělo, jedna duše, po dlouhých skoro 17 let.
