Článek
Ale málokdo si už dnes vzpomene na úplné začátky jeho podnikání a zejména na to, že jeho politické impérium nestavělo na zelené louce, nýbrž na žlutých polích – a hlavně na státních dotacích, které z nich plynuly. Andrej Babiš se nikdy netajil tím, že je člověk z byznysu. Jenže jeho byznys byl od počátku závislý na tom, že řepka není jen zbožím na trhu, ale také strategickou komoditou dotovanou státem a Evropskou unií.
A když v roce 2011 oznámil vznik politického hnutí ANO, mělo už jeho impérium pevné kořeny nejen v půdě, ale hlavně ve státním rozpočtu. Jinými slovy, šlo o dokonalou symbiózu mezi podnikáním a politikou – s cílem zajistit, aby pole, z nichž čerpá, byla co nejvýnosnější i v budoucnosti. Ne náhodou se za vlády Andreje Babiše v české krajině doslova rozprskla záplava žlutých lánů – řepka se stala symbolem jeho éry. Ať už šlo o produkci biopaliv, nebo dotace na zemědělství, Agrofert z toho těžil víc než kdokoli jiný. Byznys s obilím a olejninami se propojil s politikou do té míry, že bylo těžké rozlišit, kde končí soukromý zájem a kde začíná veřejná služba.
Podpora biopaliv, dotace na zemědělskou produkci a obří tendry na státní zakázky – to vše bylo součástí strategie, která Babišovi umožnila financovat nejen svoje firmy, ale i svůj politický projekt. A tak se z původně obchodníka se zemědělskými komoditami stal lídr, který na žluté louce postavil nejen svůj podnik, ale i svůj politický kapitál. Když se dnes mluví o státním dluhu, málokdo si uvědomuje, že značná část těchto prostředků končí u velkých hráčů, jako je Agrofert. Dotace, které plynou do zemědělství, nejsou jen pomocí pro malé farmáře, ale především systémem, který umožňuje korporacím růst na úkor veřejných financí.
A právě zde se kruh uzavírá – Babiš sice říká, že zachraňuje české hospodářství, ale ve skutečnosti čerpá z toho, co už dávno bylo zaseto. Jenže namísto zdravé úrody zůstává po jeho éře spíš monokulturní krajina plná dluhů, které neponese on, ale my všichni. Takže až příště pojedete kolem rozlehlých lánů řepky, vzpomeňte si, že tato „žlutá louka“ není jen polem, ale také dokladem, jak se dá politika sklízet stejně efektivně jako dotované obilí.
