Článek
Ekonomika a stát tvoří složitý vztah plný paradoxů. Na jedné straně je ve státním zájmu, aby ekonomika prosperovala, rostla a generovala dostatek prostředků pro veřejné služby, investice i sociální politiku. Na druhé straně však platí, že čím méně se stát do ekonomiky plete, tím lépe obvykle funguje. Jak je možné, že nejlepší státní strategie pro zdravé hospodářství je stát, který se o něj – v jistém smyslu – nestará? Nezájem neznamená anarchii nebo úplné odstoupení státu z ekonomiky. Znamená spíše inteligentní a uvážený přístup:
- Nastavení jasných a jednoduchých pravidel hry (podnikatelé, investoři a občané potřebují stabilní legislativní prostředí, které se neproměňuje s každým novým volebním obdobím).
- Omezení zbytečné byrokracie (čím méně administrativních překážek pro podnikání, tím snazší je rozvoj malých i velkých firem).
- Nízké a předvídatelné daně (neustálé změny daňových sazeb brzdí investice a narušují dlouhodobé plánování).
- Zajištění spravedlivé soutěže (stát má bránit monopolizaci trhu, ale neměl by se pokoušet vybírat vítěze a poražené).
- Minimální zásahy do přirozených tržních procesů (umělé dotace, kvóty nebo státní intervence často vedou k deformaci trhu a neefektivitě).
Historie nám opakovaně ukázala, že státy, které se snažily příliš řídit ekonomiku, skončily stagnací nebo krizí. Centrální plánování v socialistických zemích vedlo k ekonomické neefektivitě a nedostatku zboží. Ale ani moderní demokratické státy nejsou imunní vůči špatným zásahům – vysoké daně, nadměrná regulace či neefektivní státní investice mohou zpomalit hospodářský růst a omezit inovace.
Země s vyšší ekonomickou svobodou mají tendenci dosahovat lepších výsledků – vyššího HDP, vyšších mezd i větší zaměstnanosti. Přehnaný státní dohled na ekonomiku je tak často spíše brzdou než pomocí. To však neznamená, že stát nemá žádnou roli. Jeho úkolem je zajistit bezpečné prostředí, chránit vlastnická práva, vymahatelnost smluv a efektivní justici. Když toto splní a jinak dá trhu svobodu, může se stát paradoxně přičinit o ekonomický úspěch tím, že se do něj nebude příliš plést.
Závěr? Ve státním zájmu je umožnit ekonomice fungovat s co nejmenším státním zásahem. Čím více se stát snaží ekonomiku „řídit“, tím větší je riziko, že ji nakonec zpomalí.
