Článek
Všichni známe běžnou formu manželství, kdy jsou v páru dva partneři. Manželství je normální věc, která nás provází po tisíciletí. Ve světě známe mnoho podob manželství. Je možné, aby polyamorie „zachránila“ manželství v krizi? Každý nahlíží na manželství jinak, každý má své představy a hranice.
Polyamorii můžeme stručně definovat jako romantický/sexuální vztah více lidí založený na důvěře. Například v manželství by to fungovalo tak, že každý z partnerů bude mít další dva romantické vztahy. Předpoklad je, že mu jeho partner schválí ostatní partnery. V polyamorních vztazích je potřeba souhlas partnera k dalším vztahům - sám se na nich může, ale nemusí podílet.
Když ale žijete pro vás v běžném stereotypním manželském vztahu a nečekáte, že druhý partner cítí tuto potřebu změny, je pro vás šok, když to navrhne. Jak se zachovat? Jak to zpracovat? Je něco jiného, když takový vztah teprve začíná a oba s tím souhlasí. Když naopak partner přijde po 15 letech manželství s tím, že by chtěl žít v polyamorii, je to akceptovatelné? Jde přijmout fakt, že už nebude manželství jen o vás dvou? Stále je otázka, jak to přijme druhý z partnerů. Bude otevřen poznávat další lidi?
Přikláním se k názoru, že když člověk žije v dlouhodobém manželství, není dobrým řešením vztah tímto způsobem zachraňovat. S ohledem na druhého partnera, kterému to ublíží a přestane si vážit sám sebe. Nemyslím si, že se vztah zachrání tím, že si dáte volnost a po tak dlouhé společné době se o sebe budete dělit s jinými. Dlouhodobě to nemůže fungovat a prodlužujete to, co je nevyhnutelné. Dále je třeba si uvědomit, že co dáváte do jednoho vztahu, musíte dát i do těch ostatních (na to je potřeba značná dávka energie).
Naopak při začínajícím vztahu a pevném rozhodnutí, to fungovat může. Předpokladem dobře fungujících polyamorních vztahů, je dodržování pravidel a vzájemná důvěra.
Je mnoho vztahů, které chtějí experimentovat a můžou se uchýlit i k takovému rozhodnutí a nedomyslí následky. Výsledkem může být nenávratné nabourání vztahu a důvěry v něj.
