Článek
V Rakousku, kde se pisatel článku pokoušel získat zaměstnání, je povinnost zaměstnavatele uvádět rovněž plat. Uchazeče samozřejmě nelze diskriminovat na základě pohlaví, takže je v nabídkách uvedena varianta muž, žena a písmeno „D“, pod kterým se zřejmě ukrývají ta další. Ani věk nemá být překážkou k získání práce.
Realita je bohužel zcela odlišná. Autor těchto řádků si na vlastní kůži vyzkoušel, jaké to je, když se po práci poohlíží osoba, která má v rodném listě uvedený letopočet, z něhož i matematický analfabet letmým pohledem zjistí, že padesátka dorazila. Tuto domněnku mi zcela potvrdila Dana Haumerová z firmy itworks Personalservice: „Víte, on Vám to nikdo pochopitelně nesmí říct a ani neřekne, protože by to byla diskriminace, ale Váš věk je problém.“
Na samotě u lesa, tento skvělý český film určitě nemusím představovat. Ještě nedávno jsem netušil, že Josefu Kemrovi, který hrál dědu Komárka, bylo v době natáčení 54 let. Tipoval bych číslovku vyšší hodnoty. Byť se přiznám i sám za sebe, že když jsem slavil osmnáctiny, byl pro mne člověk, kterému je padesát, slušně řečeno, hodně starý. Dnes to pochopitelně vidím jinak.
Job
„Velmi Vám děkujeme za zaslané materiály, které jsme pečlivě prostudovali a opravdu nás zaujali. O to více nás mrzí, že Vám nyní musíme sdělit, že jsme dali přednost uchazeči, který ještě lépe splňoval naše požadavky…“ Když tuto větu čtete poprvé, řeknete si: „No jo, holt byl někdo lepší, to tak v životě bývá…“ Časem si zvyknete a už si jenom při otevírání emailové zprávy říkáte, jaký slovosled bude v zamítnutí vaší žádosti tentokrát. Když jdete po obchodě, kam jste se hlásili na doplňování regálů, a dostali jste odpověď výše zmíněnou a inzerát, na který jste se hlásili, ale jak víme, byl vybrán lepší uchazeč, tam i po několika měsících stále láká na práci, jsou slova, která se vám rojí v hlavě, prostě nepublikovatelná.
Škoda, že většina pracovníků na personálních oddělení pravděpodobně nerozumí česky, protože by si tam mohli pouštět písničku o tom, že “..věk je pouze číslo…“. Padesát mi už bylo, ale jinak se cítím naprosto v pohodě. Dokonce ani po ránu změnu mé polohy z vodorovné do svislé neprovází žádné bolesti či jiné komplikace. Ano, kdybych si dal závody v běhu, určitě bych prohrál. Nejen s mladšími, ale i s mými vrstevníky. Na druhou stranu jsem se nikdy neucházel o pracovní pozici, kde by byl běh nezbytnou součástí pracovních povinností.
K plusovým hodnotám nás, mladých seniorů mohu přidat také životní zkušenosti. To je něco, co se nedá koupit, ukrást ani nastudovat. To se dá jen a pouze prožít. Husákovy děti by o tom mohly vyprávět.
