Bude dítě potrestáno za vraždu či znásilnění?

Protože dítě mladší patnácti let nenese trestněprávní odpovědnost za své protiprávní činy, nemůže ani jeho jednání být označováno jako trestný čin. Zákonodárce tak používá označení ,,čin jinak trestný“ a dává tím najevo speciální povahu tohoto závadného jednání. Odchylky pak můžeme spatřovat i v trestním řízení, které v jeho ,,klasické“ podobě nemůže proběhnout. Trestní řízení sice bude zahájeno a čin jinak trestný bude policií prověřován, následně však musí být odloženo z důvodu nízkého věku jeho pachatele. Poté přichází na řadu tzv. soudy pro mládež.

Pojďme si představit, že zde máme Jana, žáka 8. třídy, který právě oslavil své třinácté narozeniny. Tento se bez jakýchkoliv dřívějších náznaků deviantního chování rozhodne, že znásilní svou spolužačku Marii, která razantně odmítla jeho návrh utvořit s Janem pár. Poté, co své jednání dokoná a přijde domů, rozhodne se, že usmrtí svého otce, který po Janovi neustále vyžaduje soustavnou přípravu do školy a tím mu znemožňuje hrát jeho oblíbené počítačové hry.

Jan je velice inteligentní a je mu jasné, že se na jeho protiprávní jednání dříve nebo později přijde. Proto pro něj není nikterak překvapující, když mu policie zaklepe na dveře. Jan neklade odpor a s policií odejde na policejní stanici, kde se k oběma činům jinak trestným, tedy jak ke znásilnění své spolužačky Marie, tak k vraždě svého otce, přizná a osvětlí jim rovněž důvody svého rozhodnutí.

V případě, že by se výše uvedených trestných činů dopustil dospělý pachatel, byl by velmi pravděpodobně umístěn do vazební věznice, kde by vyčkával na hlavní líčení. Jana ale soud do vazby umístit nemůže, neboť není trestně odpovědný. S ohledem na povahu a závažnost spáchaného jednání však není možné Jana ponechat na svobodě bez jakéhokoliv dohledu, neboť může být pro společnost i pro sebe samého nebezpečný.

V takové chvíli musí zasáhnout soud a za pomoci předběžného opatření Jana umístit do vhodného zařízení. Seznam ,,vhodných zařízení“ je uveden ve sdělení Ministerstva spravedlnosti, a to napříč všemi kraji. Tak například v Olomouckém kraji se jedná o Dětské centrum Pavučinka nebo Dětský diagnostický ústav, středisko výchovné péče na Svatém Kopečku. Pokud je ale za potřebí prozkoumat psychiatrický stav Jana, což by v tomto případě bylo více než žádoucí, může soud rozhodnout o tom, že tento bude dočasně umístěn do některé z psychiatrických léčeben, která disponuje proškoleným personálem umožňujícím nejen provést kompletní psychiatrickou diagnostiku a zjistit tak, zda Jan trpí nějakým duševním onemocněním či poruchou, ale rovněž mu poskytnout potřebnou psychiatrickou péči.

Obecně lze konstatovat, že je velice problematické učinit rozhodnutí o tom, kam dítě do doby ukončení vyšetřování u policie umístit, neboť není dostatek specializovaných ústavů pro děti mladší patnácti let, které se dopustily zvlášť závažných zločinů. Nejčastěji pak tyto děti v průběhu vyšetřování končí v diagnostických ústavech.

Policie pak v rámci trestního řízení obstarává veškeré důkazy nezbytné k zodpovězení otázek, zda se skutek stal, zda je trestným činem a zda jej spáchal Jan, tedy obstarává výpovědi svědků, znalecké posudky, provádí ohledání na místě činu, prohlídku Marie, pitvu otce Jana, a další důkazy, které ve svém výsledku ale vedou k nutnosti trestní řízení s ohledem na nedostatek věku odložit a spis předat dozorujícímu státnímu zástupci, který v tomto případě musí bez zbytečného odkladu podat k soudu pro mládež návrh na uložení opatření takovému dítěti.

Odložením trestního stíhání a tím ukončením trestního řízení to však pro Jana nekončí a o jeho umístění do vhodného zařízení a případných dalších opatřeních bude rozhodováno ve zvláštním opatrovnickém soudním řízení. Soudnictví ve věcech mladistvých a ve věcech posuzování činů jinak trestných spáchaných dětmi mladšími patnácti let vykonávají soudy pro mládež. Jde o specializované soudce působící na okresních soudech. Takové jednání není veřejné.

Toto zvláštní soudní řízení může být zahájeno toliko na základě návrhu státního zastupitelství. Účastníky tohoto soudního řízení jsou kromě dítěte, v našem případě Jana, rovněž jeho zákonný zástupce, případně opatrovník, státní zastupitelství, OSPOD a případně další osoby, o jejichž právech a povinnostech má být v řízení jednáno. Jan musí být zastoupen advokátem.

V soudní fázi řízení nemusí být dítě mladší patnácti let vyslechnuto, bylo-li jeho jednání, v němž je spatřován čin jinak trestný, spolehlivě prokázáno jiným způsobem; to neplatí, pokud dítě o výslech výslovně požádá. Jeho názor ve věci musí být vždy zjištěn.

Na základě provedeného dokazování a zejména pak na základě výsledků předchozího pedagogicko-psychologického vyšetření dítěte může soud uložit výchovnou povinnost, výchovné omezení, napomenutí s výstrahou, zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu ve středisku výchovné péče, dohled probačního úředníka, ochrannou výchovu, nebo v případě zjištěné psychiatrické diagnózy ochranné léčení.

V případě Jana přichází bezpochyby v úvahu ochranná výchova. Ochrannou výchovu může soud uložit tehdy, odůvodňuje-li to povaha spáchaného činu jinak trestného, je-li to nezbytně nutné k zajištění jeho řádné výchovy a nepostačuje-li uložení mírnějšího opatření.

U mladších dětí ji nařizuje tehdy, pokud spáchaly čin, za nějž trestní zákoník dovoluje uložit výjimečný trest (tedy trest na doživotí, nebo v rozmezí 20 až 30 let) a v době činu dovršily dvanáctý rok věku. Jan by tedy byl umístěn do dětského diagnostického ústavu, který je určen pro děti se závažnými poruchami chování.

Poškození nejsou účastníky řízení, neboť v tomto řízení není jednáno o jejich právech, resp. součástí tohoto řízení není posouzení jejich nároku na náhradu škody či nemajetkové újmy a rozhodnutí o něm. V rámci tohoto řízení tedy Jan nemůže být zavázán k náhradě újmy poškozené Marii, či pozůstalým osobám otce, jako je tomu v trestním řízení. Tyto osoby mohou náhradu jim vzniknuvší újmy vymáhat v samostatném řízení zahájeném na podkladě soukromoprávní žaloby.

Odpověď není tak jednoduchá. Dle občanského zákoníku má primárně újmu způsobenou tím, kdo nemůže posoudit následky svého jednání, nahradit sám nezletilý za předpokladu, že dovršil třinácti let a nenabyl plné svéprávnosti, pokud byl způsobilý ovládnout své jednání a posoudit jeho následky. Pokud své jednání ovládnout nemohl, nebo nemohl posoudit následky svého jednání, má poškozená právo na náhradu jen je-li to spravedlivé se zřetelem k majetkovým poměrů škůdce a poškozeného.

Rodiče hradí škodu způsobenou nezletilým jen tehdy, pokud nad ním zanedbali náležitý dohled, nebo pokud je to spravedlivé se zřetelem k jejich majetkovým poměrům a majetkovým poměrům poškozené Marie.

Tedy pokud by si již dříve rodiče Jana všimli, že tento vykazuje znaky nestandardního chování a neřešili by to s odborníky, pak bychom mohli nad zanedbáním náležitého dohledu uvažovat. Výše jsme však psali, že Jan před spáchanými skutky žádné odchylky od normálu nevykazoval a jednalo se tak o zjevný exces. Náhrada však přichází v úvahu za předpokladu, že majetkové poměry rodičů Jana byly odlišné, tedy pokud jsou rodiče Jana majetní, zatímco Marie pochází ze skromných poměrů.

Ochranná výchova potrvá, dokud to vyžaduje její účel, nejdéle však do dovršení osmnáctého roku věku dítěte. Za určitých okolností může být soudem pro mládež prodloužena do dovršení devatenáctého roku věku pachatele, poté však musí být propuštěn, aniž by měl spáchaný čin jinak trestný na dospělý život dítěte jakýkoliv negativní dopad.