Článek
Jenže pokud to není sepsané v závěti nebo jiném právním jednání pro případ smrti, tak to neznamená vůbec nic.
Aby se podobné nestalo i vám, přečtěte si pět zásadních věcí, které musíte vědět o dědickém právu.
„Řekla, že to bude moje.“ – Ústní dohody v dědickém právu neplatí
Závěť musí být vždy písemná. A pokud ji zůstavitel napíše vlastní rukou, musí být navíc celá napsaná a podepsaná jím samotným. Jakmile je napsaná na počítači, musí být podepsaná dvěma současně přítomnými svědky, kteří vědí, že podepisují závěť.
Kolikrát si lidé myslí, že „to mají už vyřízené“, ale závěť je neplatná třeba proto, že svědek byl příbuzný či dědic, nebo že podpis chybí. V takovém případě se dědí ze zákona podle dědických tříd – a majetek se rozdělí úplně jinak, než si zesnulý přál.
Z praxe advokáta:
Paní Eva napsala závěť na počítači a podepsala ji. Beze svědků. Myslela, že to stačí.
Po její smrti notář závěť neuznal jako platnou, protože chyběli svědci. Dědilo se tedy podle zákona, tedy pozůstalost byla rozdělena mezi děti paní Evy, a její přítel, který se o ni staral posledních deset let, nedostal nic, přestože mu závětí vše odkázala.
Dobrá rada: Pokud není závěť sepsána v souladu se zákonnými požadavky, jako by neexistovala. Vždy je dobré obrátit se v této souvislosti na notáře či advokáta.
Nová závěť může zrušit tu starou
V závislosti na vývoji svých rodinných poměrů, přátelských vztahů a změnách v majetkové situaci může zůstavitel v průběhu svého života postupně pořídit neomezené množství závětí. Protože závěť, kterou zůstavitel pořídil naposledy před svojí smrtí, vystihuje jeho aktuální poslední vůli, je již od dob římského práva přijímána zásada, že dřívější (tedy starší) závěť se zrušuje závětí novější (pozdější), pokud vedle ní co do obsahu nemůže obstát.
Dobrá rada: Změny závěti dělejte raději formou dovětku (tzv. kodicilu). Dovětek je způsob, jak může zůstavitel v závěti upřesnit nebo rozšířit svá přání bez nutnosti sepisovat novou závěť. Dovětkem se neustanovuje dědic, ale lze jím například uložit příkaz, stanovit podmínku nebo odkázat konkrétní věc, jako je auto či sbírka, s uvedením odkazovníka. Dovětek může být pořízen současně se závětí nebo jako samostatný dokument.
Pozor na společné jmění manželů – polovina není dědictví
Lidé nejčastěji zapomenou, že část majetku není pouze zůstavitele, ale spadá do společného jmění manželů (SJM). Dříve než se začne dědit, je zapotřebí vypořádat SJM – tedy určit, co patřilo oběma manželům společně a toto mezi manžely vypořádat, a poté určit, co se skutečně v rámci pozůstalosti rozdělí.
Z praxe advokáta:
Po smrti pana Miroslava plánovaly jeho dvě děti prodat byt, ve kterém otec žil, neboť měly za to, že byt po rozvodu jejich otce připadl jemu. Nevěděly však, že otec se s manželkou sice rozvedl, společné jmění manželů však již vypořádat nestihl. Polovina bytu tak byla ze zákona stále manželky. Do pozůstalosti tak byla zahrnuta jen druhá polovina – a dcera, která už počítala s prodejem bytu, byla překvapená, že získá jen čtvrtinu jeho celkové hodnoty.
Dobrá rada: Dědictví se řeší až po vypořádání SJM. Do dědictví tak může spadat jen část majetku. V případě, že chcete nakládat se svým majetkem pro případ smrti a Vaše manželství trvá, je vždy vhodné vyhledat pomoc notáře či advokáta a vyjasnit si, co po Vaší smrti skutečně bude součástí Vaší pozůstalosti.
Vydědit dítě? Ano, ale jen ze zákonných důvodů
„Já mu nic nenechám, nezaslouží si to, protože se o mě nezajímá.“ Z právního hlediska to ale nestačí. Potomka lze vydědit jen z konkrétních důvodů uvedených v občanském zákoníku – například pokud o zůstavitele trvale neprojevoval zájem, spáchal vůči němu trestný čin, nebo vede trvale nezřízený život.
A co víc: i když rodič dítě vydědí, musí to udělat písemně a s jasným detailním odůvodněním.
Ústní prohlášení nebo dopis bez formálních náležitostí nestačí. Konečné slovo má však v případě, že vyděděný dědic platnost vydědění zpochybní a podá žalobu, soud, který posuzuje, zda byly splněny zákonné důvody pro vydědění.
Z praxe advokáta:
Paní Helena napsala do závěti: „Syna dědického podílu zbavuji, protože se o mě nezajímá.“
Soud později rozhodl, že vydědění je neplatné, protože chyběl konkrétní důvod podle zákona. Syn tak dědil společně s dcerou v rámci zákonné dědické posloupnosti.
Dobrá rada: Vydědění musí být přesné (včetně uvedení konkrétních okolností), odůvodněné a formálně správné. Proto je vždy lepší se poradit s odborníkem o tom, jak listinu o vydědění sepsat tak, aby byla platná.
Odmítli jste dědictví? Již není možné své rozhodnutí vzít zpět
Dědic má právo dědictví odmítnout, například kvůli dluhům zůstavitele.
Ale pozor: jakmile to jednou udělá, nelze takové rozhodnutí už vzít zpět.
Oproti tomu pokud dědictví dědic přijme, přebírá i dluhy zůstavitele, a to i tehdy, když převyšují hodnotu nabytého majetku. Přijetí dědictví tak může být někdy méně výhodně než jeho odmítnutí.
Z praxe advokáta:
Pan Karel přijal po otci dědictví, protože chtěl chatu. Teprve později zjistil, že otec měl půjčky a dluhy vůči třem bankám. Pan Karel tak sice získal chatu v hodnotě 1,2 milionu, ze svého však musel splatit dluhy za bezmála 1,5 milionu korun.
Dobrá rada: Před přijetím dědictví si vždy zjistěte, jaký je skutečný majetek i dluhy. Po přijetí už se nedá „couvnout“. Ale pozor! Přijetí dědictví se dovozuje rovněž z toho, že se někdo jako dědic chová (např. se stará o majetek zůstavitele).
Jak tedy předejít rodinné válce po smrti zůstavitele?
- Sepište závěť – ideálně ve formě notářského zápisu, ta totiž zaručuje nejvyšší možnou míru právní jistoty a zároveň je automaticky notářem uložena v centrální evidenci závětí.
- Mluvte o svých úmyslech s rodinou – tajné závěti bývají nejčastější zdroj hořkosti a pocitu křivdy. Často se rovněž stává, že zůstavitel dědicům řekne o tom, že závěť sepsal, i to, co v ní je, již jim ale neřekne, kde ji schoval. Pokud pak dědicové nejsou schopni závěť notáři předložit, tento postupuje tak, jako by žádná neexistovala.
- Aktualizujte dokumenty – po rozvodu, narození dítěte nebo koupi nemovitosti.
- Poraďte se s advokátem/notářem – pár tisíc korun dnes může ušetřit miliony v budoucnu.
Rodina je víc než dědictví – ale právě o něj se hádáme nejvíc
Dědictví není jen o majetku. Je to o důvěře, spravedlnosti a vztazích, které po smrti zůstávají.
Rodiny se často rozpadnou ne proto, že by někdo chtěl víc – ale protože nikdo dopředu nic nevyjasnil.
Proto platí: Sepište, vysvětlete, nezatajujte. Protože největším dědictvím není dům ani peníze — ale klid, který po vás zůstane.
Hodně štěstí nejen v dědických věcech.
