Kdo bude dědit? Opravdu to víte?

Kdo spadá do které dědické třídy, zákon docela jasně vymezuje. Mnohdy je však potřeba přihlédnout k celé řadě různých okolností a varianty toho, kdo tedy bude nakonec dědit, mohou být různé, byť se může situace zdát na první pohled jednoznačná.

Pojďme si předvést pár příkladů ze života, kdy nemusí být na první pohled jednoduché dědice určit.

Častým omylem, se kterým se lze setkat, je tvrzení, že pokud má zemřelý manželku a děti, pak manželka dědí polovinu a děti druhou polovinu. To však není tak úplně pravdou, jelikož v prvé řadě je potřeba vypořádat společné jmění manželů, které smrtí manžela zaniklo.

V našem příkladě máme manžele Jana a Marii a dvě děti Lucii a Františka. Jan bohužel zemře a hodnota majetku, který ke dni úmrtí vlastnil, tedy hodnota pozůstalosti je 3 miliony Kč. Tuto částku je potřeba nejdříve vypořádat v rámci společného jmění manželů, které zaniklo smrtí Jana a Marii tedy připadne částka 1,5 milionu Kč. Až ze zbývající částky budou vypočteny dědické podíly. Zde již vstupují do hry Lucie a František, kteří budou se svou matkou Marií dědit rovným dílem, tedy Lucie 500.000,- Kč, František 500.000,- Kč a Marie dostane ke svému 1,5 milionu Kč ještě také 500.000,- Kč.

Na tento případ lze navázat ještě situací, kdy by Lucie či František z nějakého důvodu nedědili, v tomto případě by až na výjimky mohli dědit i jejich děti, resp. pokud budeme vycházet z výše uvedeného příkladu, tak pokud by Františkovi měl připadnout podíl 500.000,- Kč a tento by nedědil, pak pokud by měl již František dvě děti, každé z nich by zdědilo částku 250.000,- Kč.

V naší společnosti je nyní velmi diskutovaným tématem registrované partnerství, resp. manželství osob stejného pohlaví, kdy zde může vyvstat otázka, zda má registrovaný partner rovněž právo na dědictví. V právní úpravě dědického práva toto vyloženě nenalezneme, avšak v závěru občanského zákoníku je jasně uvedeno, že mimo jiné ustanovení týkající se dědického práva, která hovoří o manželech, platí obdobně také pro registrované partnery.

Robert a Tomáš uzavřeli v minulosti registrované partnerství, nicméně Tomáš byl dříve ženatý s Petrou a měl s ní dceru Hanku. Tomáš nyní bohužel zemřel. Jak uvedeno výše, pro Roberta, jakožto registrovaného partnera, platí v tomto případě stejné postavení jako pro manžela. Toto tedy znamená, že Robert dědí s dcerou Tomáše Hankou rovným dílem.

Zejména v dnešní době již není ničím neobvyklým, že spolu dva lidé žijí v jedné domácnosti klidně po dobu několika let, či po celý jejich život, přesto manželství nikdy neuzavřou. Jak je to v tomto případě s děděním?

Jiří a Pavla spolu žili deset let ve spokojeném vztahu v jedné domácnosti, kdy Pavla následně nečekaně zemřela a nezanechala žádnou závěť. Vzhledem k tomu, že spolu Jiří a Pavla žili tak dlouhou dobu a vzhledem k tomu, že Pavla neměla žádné děti, bude Jiří dědit buďto v tzv. druhé dědické třídě spolu s rodiči Pavly, či pokud již Pavla rodiče neměla, pak již může v rámci tzv. třetí dědické třídy dědit sám, či pokud měla Pavla sourozence, tak společně s nimi rovným dílem.

Pokud by v tomto případě měla Pavla děti, pak bohužel Jiří nezdědí nic, jelikož děti by dědily v tzv. první dědické třídě, ve které se spolužijící osoba nenachází, a proto v těchto případech doporučujeme pořídit závěť, ve které by Pavla alespoň část své pozůstalosti (pokud by samozřejmě chtěla) odkázala Jiřímu, přičemž by však musela myslet na to, aby jejím dětem zbyl alespoň tzv. povinný díl.

Kdo bude dědit, pokud zemře mladý člověk, který nemá děti, manželku, či partnerku, se kterou by po delší dobu žil? V tomto případě Petr zemřel při tragické dopravní nehodě ve věku pouhých 25 let a s nikým nežil ve společné domácnosti, neměl děti. Petr měl stále oba rodiče, sestru a jednu neteř.

V tomto případě by byla situace zcela jednoznačná, po Petrovi by dědili v rámci druhé dědické třídy jeho rodiče stejným dílem, samozřejmě i zde platí, že pokud by již však Petr rodiče neměl, dědila by pouze sestra. Pokud by sestra nedědila, mohla by dědit dokonce i neteř.

Jak je zřejmě z výše uvedených příkladů, dědici nemusí být vždy pouze manžel a děti a zejména v případech, když manžel a děti nejsou, může být určení dědice složitější.

Za zmínku pak stojí, že na rozdíl od dětí nemůže manžel či registrovaný partner dědit v rámci první dědické třídy sám a postoupil by do druhé dědické třídy, kde by dědil spolu s rodiči či tzv. spolužijící osobou, obdržel by však alespoň polovinu pozůstalosti. V této třídě by již případně sám dědit mohl.