Článek
Bohužel často je opak pravdou a vydáním soudního rozhodnutí začíná ten „pravý boj“, ať už kvůli tomu, že povinný rodič jednoduše nehodlá autoritativní rozhodnutí soudu respektovat, nebo proto, že dítě druhého rodiče i nadále odmítá. Jak ale v takovém případě vynutit povinnost povinného rodiče se vynesenému rozhodnutí podrobit? K tomu slouží institut zvaný výkon rozhodnutí.
Obecné zásady, kterými se musí výkon rozhodnutí řídit
Nezbytným předpokladem pro podání návrhu na výkon rozhodnutí je, že existuje vykonatelné, tj. vynutitelné, rozhodnutí soudu, na základě kterého je rodiči přiznáno určité právo, či uložena určitá povinnost (ať už povinnost stýkat se s nezletilým dítětem ve vymezeném rozsahu, či strpět péči oprávněného rodiče o nezletilé dítě), které však druhý rodič dobrovolně nerespektuje, a to zpravidla tím, že dítě druhému rodiči řádně a včas ke styku nepřipraví, nebo dítě odmítá pečujícímu rodiči vrátit, tedy nedochází k předávání dětí v souladu se soudním rozhodnutím.
Řízení o výkonu rozhodnutí se zahajuje na základě návrhu oprávněné osoby, který je podáván k obecnému soudu dítěte (tj. soudu, v jehož obdobu má dítě bydliště). V návrhu rodič není povinen stanovit konkrétní formu výkonu, ke které by se měl soud uchýlit (existují tři, viz níže), zároveň pokud takovou formu vymezí, soud jí není vázán. Soud musí v každém jednotlivém případě postupovat individuálně, a to tak, aby zvolená forma výkonu rozhodnutí byla co nejméně zatěžující pro samotné dítě. Předním hlediskem pro jeho činnost je však i nadále nejlepší zájem dítěte, bez ohledu na to, zda pro něj může být výkon rozhodnutí zraňující.
Tak například je-li dítě zmanipulováno druhým rodičem a v důsledku tohoto negativního vlivu odmítá jakýkoliv kontakt s druhým rodičem, může i přesto soud povinného rodiče (tedy toho, který dítě zmanipuloval), aby oprávněnému rodiči dítě předal, a to i za cenu toho, že styk pro dítě bude zcela jistě psychicky náročný. Rozsah výkonu rozhodnutí však není bezbřehý a možnost jej nařídit končí tam, kde by vedl k nepřijatelnému zásahu do psychického a citového vývoje dítěte nebo jinému zásahu do jeho přirozených práv.
Není rovněž možné zapomínat na to, že nezletilé dítě je také účastníkem řízení o výkonu rozhodnutí a měly by mu tak při zohlednění jeho stupně vývoje být vysvětleny důvody, pro které je dané opatření prováděno.
Výzva k dobrovolnému splnění povinnosti
Prvním a nejmírnějším opatřením, které může být v rámci řízení o výkonu rozhodnutí nařízeno, je výzva soudu ke splnění dané povinnosti, v rámci kterého soud na povinného apeluje, aby se dobrovolně vykonatelnému rozhodnutí podrobil, kdy v opačném případě může soud přistoupit k ukládání pokut či odebrání dítěte. Výzva ke splnění povinnosti tak má spíše preventivní účel a soud ji může využívat tehdy, jsou-li k tomu dány zvláštní důvody, nebo v případě uzavřené a soudem schválené dohody rodičů, kteří nebyli o možnosti výkonu rozhodnutí poučeni.
Výzva může být soudem učiněná písemně, nebo rovněž vyslovená ústně během soudního jednání. V takovém případě by měla být zaznamenána v protokolu o průběhu soudního jednání. Výzva není soudním rozhodnutím, proto se vůči ní nelze nijak bránit.
Výzva tak představuje pomyslné vztyčení ukazováčku se slovy, takhle ne, máme zde soudní rozhodnutí, které musí být dodržováno.
Uložení pokuty
Samotný výkon lze provést dvěma základními způsoby, a sice uložením pokuty nebo odnětím dítěte, přitom je na úvaze soudu, ke kterému z těchto opatření se uchýlí.
Uložení pokuty není na místě v případě, kdy se takový postup jeví s ohledem na předchozí chování povinného jako zjevně nesmyslný. Typicky jde o situaci, kdy již v minulosti byla nějaká pokuta za nedobrovolné plnění povinností uložena a ke kýženému výsledku, tedy k dodržování soudního rozhodnutí, či dohody rodičů, nevedla. Dalším případem, kdy uložení pokuty v zásadě nepřichází v úvahu je, pokud by tím byl výkon rozhodnutí ztížen či zmařen, neboť by pro povinného rodiče mohl představovat včasnou výstrahu před hrozícím odnětím dítěte a mohl by dítě unést neznámo kam.
Dle judikatury Ústavního soudu by pokuty neměly být ukládány ani tehdy, pokud ze zjištěných okolností vyplývá, že povinný rodič nemůže přes zjevnou a odpovídající snahu plnit povinnost stanovenou soudem, a to typicky z důvodu nezměnitelného názoru dítěte, který druhého rodiče odmítá, pokud takový postoj dítěte není výsledkem manipulace povinného rodiče. Ústavní soud dává v dalším rozhodnutí důraz výslovně na adekvátní výchovné působení na dítě, přičemž připomíná, že je vyloučeno, aby kterýkoli z rodičů nutil dítě k plnění povinností všemi prostředky. Je totiž porušením práva na spravedlivý proces a na ochranu rodinného života, když je rodiči uložena v rámci výkonu rozhodnutí pokuta, aniž by bylo v rámci rozhodování přihlédnuto k řádně zjištěnému názoru dostatečně rozumově vyspělého dítěte, které se s druhým rodičem stýkat ze svobodné vůle nechce.
Pokuta uložená v rámci výkonu rozhodnutí by neměla plnit funkci sankce, nepředstavuje ani způsob, jak navýšit státní rozpočet, jejím primárním smyslem je negativně motivovat povinného rodiče k tomu, aby napříště své povinnosti splnil. Její výše pak může dosahovat až 50.000 Kč, a to za každé jednotlivé porušení. Pokuta může být ukládána i opakovaně, a to až do doby splnění vymáhané povinnosti. Při stanovení její výše by měl soud přihlédnout k majetkovým poměrů povinného rodiče, aby pro něj nepředstavovala finančně likvidační riziko.
Odnětí dítěte
Soud se může poté, kdy ukládání pokut nikam nevedlo a další pokutování povinného rodiče by bylo zjevně bezvýsledné, uchýlit k radikálnějšímu řešení, a to odnětí dítěte a předání zpět do péče oprávněného rodiče. Může tak postupovat jak v případě vymáhání povinnosti týkající se péče, tak v případě vymáhání povinnosti týkající se styku po omezenou dobu. V případě styku by však mělo docházet k odebrání dítěte výjimečně a soud by měl upřednostnit například nastolení navykacího režimu.
Při tomto opatření zákon předpokládá, že povinný rodič by mohl „dělat problémy“, a proto umožňuje, aby jej soud o svém rozhodnutí dítě odejmout vyrozuměl až při samotném provádění tohoto výkonu rozhodnutí. Pokud se povinný rodič nebude nacházet v místě svého bydliště, lze odnětí dítěte opakovat na jiném vhodném místě a vůči kterékoli osobě, u níž má za to, že se u ní dítě nachází.
A jak takové odnětí dítěte probíhá? Pokud výkon neprovádí sám soudce, což se ději velice výjimečně, přizve se k odnětí dítěte soudní vykonavatel nebo jiná soudní osoba. Takový vykonavatel má řadu oprávnění, mimo jiné vykázat z místa provádění všechny osoby, které by jeho průběh hrubě narušovaly (např. rodinné příslušníky podporující povinného rodiče v nepředání dítěte). Výkon rozhodnutí odnětím dítěte probíhá rovněž za součinnosti OSPOD, který v rámci všech opatření výkonu rozhodnutí hraje nezastupitelnou roli, kdy právě pracovník OSPOD může pro dítě představovat uklidňující element, neboť se zpravidla již znají z probíhajícího soudního řízení. V odůvodněných případech může soudu na jeho žádost poskytnout součinnost rovněž policie, případně v budově soudu justiční stráž. Pokud má být výkon proveden v době, kdy se dítě nachází ve školce či školce, musí soud vyrozumět rovněž ředitele takového zařízení.
Při provádění odnětí dítěte musí soud postupovat vždy tak, aby měla daná situace co nejmenší negativní dopad na samotné dítěte. Proto mu má být poskytnuto také potřebné vysvětlení nastalé situace způsobem odpovídajícím jeho věku a rozumové vyspělosti. Pokud to situace vyžaduje, je OSPOD povinen poskytnout jak dítěti, tak rodičům, případně jiným odpovědným osobám, odbornou pomoc.
Další opatření
Je-li to účelné, má soud možnost dalších opatření, a sice uložení povinnosti setkat se s odborníkem, jehož úlohou je poskytnout pomoc při řešení konfliktní situace, v rozsahu tří hodin, nastolení navykacího režimu, je-li to v zájmu dítěte (tento je typický při syndromu zavrženého rodiče, kdy v tomto případě styk probíhá za přítomnosti odborníka – tzv. asistovaný kontakt), rozhodnutí, že styk s rodičem bude probíhat za přítomnosti, resp. pod dohledem, pracovníka OSPOD, a konečně uložení povinnosti povinnému rodiči setkat se s odborníkem (primárně z oboru pedopsychologie), který rodiči vysvětlí a pokusí se jej naučit, jak vhodně jednat s dítětem tak, aby došlo k napravení jejich narušeného vztahu.
Petra Langerová, advokátka v Olomouci a Šternberku
Zdroje:
zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů
zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů
zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů
zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů
