Článek
Očekávání
V dnešní době není ničím neobvyklým, pokud děti vyrůstají v rodinách s nevlastním rodičem. Zejména pokud rodič uzavře manželství s novým partnerem, může to mít na děti významný dopad v rámci dědického řízení, jelikož už děti nebudou dědit jako jediné.
Děti často očekávají, a je to důvodné očekávání s ohledem na zákonnou úpravu, že budou po svých rodičích dědit celý jejich majetek.
Potomci dědí v rámci první dědické třídy, kde je však mimo ně zařazen také manžel či partner, kdy všichni dědí rovným dílem. Pokud je rodič svobodný, dědí vše děti. To však platí pouze za situace, kdy rodič nesepíše závěť, nedojde k vydědění, apod.
Nejsem vyděděný, stejně vše dědí nevlastní rodič a ne já
I pokud nejsou splněny zákonné podmínky vydědění, může se stát, že většinu majetku po rodiči nabude někdo jiný, typicky třeba právě nevlastní rodič. Není povinností rodičů vše přenechat dětem, avšak jistá pojistka pro zabezpečení dětí zde je.
Dítěti musí po jeho rodiči vždy zbýt tzv. povinný díl. Nejedná se však o konkrétní věci z pozůstalosti, ale o odpovídající finanční částku. Pokud je dítě nezletilé, je hodnota povinného dílu ¾ z jeho dědického podílu. Pokud je dítě již zletilé, je hodnota povinného dílu ¼ jeho dědického podílu.
Rodič může sepsat závěť, ve které vše odkáže třetí osobě (například vaší nevlastní matce) a vám pak připadne pouze povinný díl.
Stejně tak však může rodič vše již za života darovat a dítě nebude mít nárok ani na tento povinný díl, resp. bude dědit pouze svou část ze zbývajícího majetku.
Dědím, ale stejně mě může nevlastní rodič vyhodit z bytu
Může však také nastat situace, kdy nedojde k vydědění, nedojde k sepisu závěti, přesto budou možnosti dítěte docela omezené, a to právě tehdy, pokud byl rodič ženatý či vdaná.
Představme si situaci, kdy si otec najde novou partnerku, s touto se ožení a koupí za své peníze byt, ve kterém všichni společně po mnoho let žijete. Poté však bohužel otec zemře. Proběhne dědické řízení a vy zjistíte, že většinovým vlastníkem onoho bytu je nevlastní matka, která chce byt pronajímat a vám pošle výzvu, nechť byt opustíte. Jak se to stalo?
I pokud otec koupil byt za své peníze (byť toto je velmi často složité určit), ale koupil jej za manželství a v katastru nemovitostí je zapsáno, že byt je ve společném jmění manželů, je zapotřebí nejdříve vypořádat toto společné jmění, jelikož manželství smrtí zaniklo. Automaticky tak polovinu bytu již nabude manželka. Až druhou polovinu bytu budeme v rámci dědického řízení rozdělovat. Fakticky tak manželka dostane většinu bytu a jako většinový spoluvlastník vás vždy přehlasuje.
Teoreticky se tak může stát, že opravdu nevlastní matka de facto omezí dítě v dispozicích s bytem, či jej „vyhodí“. Řešením je pak požádat o zrušení spoluvlastnictví a nechat se z hodnoty podílu vyplatit.
Jak tomu předejít?
Lidé si tyto důsledky často neuvědomují, či nepředpokládají, že by jejich manžel něco takového jejich dětem udělal. Je však možné tomuto předejít.
Buď může rodič darovat dítěti již za života svůj majek, či mu alespoň zřídit věcné břemeno bydlení. Pokud totiž budete mít v bytě právo bydlet na základě věcného břemene, jen s velkými obtížemi bude třetí osoba s bytem jakkoli nakládat, a pokud nakládat bude proti vaší vůli, lze se tomu bránit. A to i tehdy, pokud budete pouze menšinový spoluvlastník, či dokonce nebudete vlastníkem vůbec.
Rada na závěr
Dědické spory jsou velmi nepříjemné a nikomu se jistě nechce trávit čas soudními spory v době, kdy je čas truchlit. Proto je vždy mnohem lepší sporům předcházet a své záležitosti pro případ smrti si upravit již za života a zařídit vše tak, aby s tímto do budoucna nevznikaly další obtíže vašim dědicům. Pokud vám není jedno, jak bude s vaším majetkem naloženo, či kdo jej bude užívat a zda budou zaopatřeny vaše děti a další blízké osoby, je více než vhodné se dobře informovat o tom, jak to v rámci dědictví vlastně chodí.
Přeji vše dobré nejen v rodinných záležitostech.
