Nový pohled na trestný čin znásilnění aneb ne je ne

Nově tak bude trestný čin znásilnění založen na jednoduchém pravidle ,,NE znamená NE“.

Znásilnění se podle navrhovaného znění trestního zákoníku dopustí ten, kdo s jiným proti jeho seznatelné vůli vykoná soulož a další srovnatelné sexuální praktiky. Vůle oběti musí být, je-li toho schopna, projevena navenek, a to například slovně, gesty, či fyzickým odporem.

Dokonce rovněž postačí, když oběť zaujme obrannou pozici, kterou se snaží zamezit provedení pohlavního styku a dává jí najevo, že o takový typ kontaktu nemá žádný zájem.

Za znásilnění je rovněž nově považováno jednání, při kterém pachatel donutí (v tomto případě již za pomoci násilí) jiného k souloži nebo srovnatelnému pohlavnímu styku s jinou osobou.

V případě, že oběť není schopna svou vůli utvořit nebo tuto projevit, ať už z důvodu silné opilosti, vlivem návykových látek, duševní poruchy, spánku, zdravotní indispozice, věku, bezvědomí, nebo spoutání, je považována za bezbrannou a pak se nezkoumá, zda se stykem souhlasila či nikoliv, neboť nebyla schopna dané jednání plně pochopit, nebo se tomuto bránit.

Hlavním důvodem pro úpravu trestného činu znásilnění bylo, že tento nepokrýval případy tzv. zamrznutí neboli silného ochromujícího stresu, pro který oběť nebyla schopna svůj souhlas s pohlavním stykem vyjádřit, či se tomuto jakkoliv bránit. I tento stav zamrznutí je nyní považován za bezbrannost, neboť případy, ve kterých se oběť nebránila z důvodu panického strachu, který ji paralyzoval, byly často důvodem pro nepotrestání pachatele.

Nově jsou všechny děti mladší dvanácti let považovány za bezbranné, tedy neschopné pochopit protiprávnost daného jednání a tomuto se účinně bránit, a proto jakýkoliv kontakt s nimi se sexuálním podtextem bude trestán buďto jako znásilnění, nebo sexuální útok. Vychází se tak z toho, že nízký věk je dostatečným důvodem pro to, aby dítěti byla poskytnuta mnohem vyšší ochrana, což je s ohledem na bohužel rostoucí případy znásilnění dětí krokem vpřed.

Připravované úpravy navrhují vytvoření nového trestného činu, sexuálního útoku, který bude trestat všechny nepenetrační praktiky (typicky masturbace, ohmatávání prsou, líbání přirození apod.). Za sexuální útok bude stíhán také ten, kdo jiného přinutí k takovýmto sexuálním praktikám s jinou osobou, pohlavnímu sebeukájení, či obnažování (například prostřednictvím sociální sítí).

Podrobí-li se někdo pohlavnímu styku, sebeukájení, obnažování nebo jinému srovnatelnému chování v důsledku tísně, závislosti k pachateli (např. příbuzenský vztah), nebo vlivem postavení pachatele (např. se jedná o učitele, vychovatele, nadřízeného, zaměstnavatele), aniž by projevil opačnou vůli, nebo se nacházel ve stavu, kdy tuto není schopen projevit (bezbrannost viz. výše), pak bude dané jednání postihováno jako sexuální nátlak.

Vláda také vyslyšela volání široké veřejnosti ohledně zvyšování trestů za sexuálně motivované trestné činy a tyto zpřísnila. Tak například nově za trestný čin znásilnění v ,,základní“ podobě hrozí trest odnětí svobody na dvě léta až deset let (dříve šest měsíců až pět let), za znásilnění těhotné ženy, dítěte staršího patnácti let, či znásilnění se zbraní tři léta až dvanáct let (dříve dvě léta až deset let), nebo na dítěti mladším patnácti let, či způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví, pak hrozí pachateli pět až patnáct let odnětí svobody (dříve pět až dvanáct let).

Připravuje-li si pachatel podmínky pro spáchání některého z výše uvedených trestných činů například tím, že si obstarává předměty, kterému mu mají trestnou činnost umožnit či usnadnit (pouta, roubík, prášky na spaní), přemlouváním či manipulací, nebo schováváním se na místě, ze kterého hodlá na oběť zaútočit, bude stejně trestně odpovědný, jakoby trestný čin dokončil, přestože se o něj například ani nestihl kvůli prozrazení pokusit.

Pohlavní zneužití je oproti znásilnění méně zasahující do osobnosti dítěte, když s pohlavním kontaktem dítě souhlasí. Za pohlavní zneužití je pachatel trestán toliko v případě, že se daného trestného činu dopustí na dítěti mladším patnácti let, a to bez ohledu na to, zda dojde k souloži, nebo dítě pohlavně zneužije jiným mírnějším způsobem. Hlavní je, že tím může narušit jeho mravní, psychický a tělesný vývoj, a proto musí být trestněprávně postihnuto.

Přitom není významné, kdo pohlavní zneužití inicioval, kdo byl v průběhu celého jednání aktivnější, či zda k pohlavnímu zneužití došlo na základě citového vztahu. Ve světle nového znění trestného činu znásilnění však k tomuto nesmí dojít proti vůli dítěte mladšího patnácti, ale staršího dvanácti let, nebo z důvodu jeho bezbrannosti.

Dojde-li ke chtěnému sexuálnímu kontaktu mezi pachatelem a dítětem mladším patnácti let, o kterém se však pachatel důvodně domníval, že je starší, pak nemůže být za úmyslný trestný čin pohlavního zneužití odpovědný. Jde však o otázku dokazování.