Podmínky v závěti, ano či ne

Podstatou podmínek je, že dědic nenabyde majetek zůstavitele bez dalšího standardním způsobem, ale musí, nebo naopak nesmí, nastat nějaká skutečnost, ať už závislá či nezávislá na jednání dědice, která je nezbytná k tomu, aby dědické právo vzniklo.

Dědic tak může být omezen buďto z hlediska časového (,,Mou firmu zdědíš až ve chvíli, kdy dosáhneš 30. let“), nebo povinností k určitému konání či nekonání (,,Dům po mé smrti nabydeš jedině tehdy, dostuduješ-li vysokou školu“).

Podmínka tak představuje určitou událost, u které není jisté, zda v budoucnu nastane. V době, kdy zůstavitel závěť pořizuje, totiž neví, jestli dědic vůbec školu dostuduje. Není ani vyloučena rozvazovací podmínka, která nesmí nastat, aby dědictví nezaniklo. Například pokud otec v závěti vysloví, že jeho syn nabude dědictví toliko za předpokladu, že se nedopustí žádného trestného činu, pravomocným odsouzením dojde ke splnění rozvazovací podmínky a syn své dědictví pozbyde.

Svoboda zůstavitele v ukládání podmínek dědicům není bezbřehá a ve chvíli, kdy by zjevně směřovala k obtěžování dědice, nebo byla nesrozumitelná, by k ní nemohlo být přihlíženo.

Stejně tak nevyvolává zamýšlené právní následky podmínka odporující veřejnému pořádku. A co je to ta podmínka odporující veřejnému pořádku? Zákon přesnou specifikaci samozřejmě uvést nemůže, neboť by tím omezil rozsah aplikace tohoto pravidla, můžeme však říct, že mezi takové podmínky lze zařadit ty nabádající k protiprávní činnosti nebo činnosti, která je v rozporu s dobrými mravy. Tak například pokud zůstavitel uvede, že svému dědici přenechá své podnikání jedině tehdy, pokud nezmění předmět podnikání, kdy tímto je páchána trestná činnosti, nebo jedině tehdy, kdy bude nevěrný své manželce, pak jakoby taková podmínka ani v závěti uvedena nebyla.

Zákon výslovně uvádí, že se nepřihlíží k takové vedlejší doložce, kterou zůstavitel svému dědici ukládá, aby uzavřel či neuzavřel manželství, popřípadě aby v manželství setrval, anebo aby manželství zrušil. Důvodem pro zakotvení výslovného zákazu takové podmínky je, že zákonodárce neschvaluje žádný zásah do osobních práv dědice v oblasti manželských vztahů. Stejně se přistupuje k registrovaným partnerům, a i ve vztahu k těmto není možné takovou podmínku stanovit.

Zůstavitel však může zřídit někomu právo na dobu, než uzavře manželství. Byť se na první pohled může zdát, že dědické právo je podmíněno neuzavřením manželství, s ohledem na výše uvedené pravidlo tomu tak není. Tuto větu je tedy zapotřebí vykládat tak, že umožňuje zůstaviteli zřízení odkazu, jehož předmětem bude například časově omezené peněžité plnění či časově omezené užívací právo apod. Motivací zákonodárce tak bylo zřejmě umožnit zůstaviteli dočasně majetkově zabezpečit dědice, a to do té doby, než vstoupí do manželství, kde automaticky mezi manželi vzniká vyživovací povinnost.

Jak je již uvedeno výše, kromě podmínky může zůstavitel za pomoci doložky času dědické právo omezit pouze po určitou dobu nebo jeho vznik odložit na později, než je smrt zůstavitele. Oproti podmínce je tak doložka času vázána na jistou událost, která nastane vždy, bez ohledu na samotného dědice, neboť plynutí času nelze jakkoliv ovlivnit či jej zvrátit.

A konečně třetí vedlejší doložkou, o které se občanský zákoník zmiňuje, je příkaz, kterým zůstavitel dědici nařizuje, aby s dědictvím naložil určitým způsobem, aby něco vykonal, nebo naopak něco opomenul. Tak například může zůstavitel dědici přikázat, aby se po jeho smrti i nadále staral o ježky, kteří žijí na chatě zůstavitele. Pokud by dědic příkaz zůstavitele nesplnil, ztratil by svá dědická práva k odkázanému majetku a tento by přešel na další závětní, nebo zákonné dědice.