Před čím chrání předmanželská smlouva?

Předmanželskou smlouvu však není zapotřebí nutně vnímat jako projev nedůvěry, neboť v určitých případech může být druhému manželu skutečně ku prospěchu. Občanský zákoník pojem předmanželské smlouvy neupravuje. Jde o laické označení smlouvy o manželském majetkovém režimu uzavřené před uzavřením manželství. Její smysl spočívá v ujednání budoucích manželů, že vzájemné majetkové vztahy budou upraveny v jiném režimu než v tom, který primárně stanoví zákon. Zákon stanovuje, že součástí společného jmění (dále jen ,,SJM“) vše, co nabyl jeden z manželů nebo co nabyli oba manželé společně za trvání manželství.

Předmanželská smlouva má své opodstatnění v případě, kdy se snoubenci chtějí vyhnout případným budoucím problémům spojeným s majetkovými vztahy vyplývajícími ze společného jmění manželů, např. spojenými s podnikáním jednoho z manželů. Je-li tedy mezi budoucími manželi uzavřena předmanželská smlouva, zákonný manželský majetkový režim se mění na režim smluvený tak, jak si snoubenci ujednali.

Smlouva o manželském majetkovém režimu musí mít formu veřejné listiny ve formě notářského zápisu. Chcete-li tedy uzavřít předmanželskou smlouvu, za nikým jiným než za notářem nemá smysl chodit.

Přestože zákon připouští sjednání předmanželské smlouvy ještě před uzavřením samotného manželství, účinnost nastává až k okamžiku uzavření manželství, neboť teprve uzavřením manželství vzniká společné jmění manželů. Pokud je však smlouva o manželském majetkovém režimu sjednaná až za trvání manželství, je účinná okamžikem jejího podpisu oběma manželi.

Při tvoření obsahu smlouvy si můžeme vybrat ze tří zákonem předvídaných režimů, a sice režim oddělených jmění, režim vyhrazujícím vznik společného jmění ke dni zániku manželství, jakož i režim rozšíření nebo zúžení rozsahu společného jmění v zákonném režimu.

V zásadě ale platí, že smlouva může obsahovat jakékoli ujednání a týkat se jakékoli věci, ledaže to zákon zakazuje. Tak tomu je například v případě ujednání, které by svými důsledky vyloučilo schopnost manžela zabezpečovat rodinu, nebo se svým obsahem nebo účelem dotýkalo práv třetích osob.

V případě režimu oddělených jmění se pro manžele uzavřením manželství ničeho nemění, společné jmění manželů vůbec nevzniká a každý se stává výlučným vlastníkem všeho, co on sám nabude. Společně zakoupené věci se pak nachází v režimu podílového spoluvlastnictví.

Režim vyhrazující vznik společného jmění manželů ke dni zániku manželství znamená, že společné jmění manželů nevzniká uzavřením manželství, ale až v návaznosti na jeho zánik. To znamená, že po celou dobu trvání manželství manželé hospodaří v režimu oddělených jmění, zánikem manželství se však dá všechen nastřádaný majetek na pomyslnou hromadu a dle zásad vypořádání SJM mezi manžele rozdělí.

Režim rozšíření nebo zúžení rozsahu společného jmění manželů v zákonném režimu pak míří na rozsah společného jmění manželů a spočívá například v ujednání manželů, že součástí společného jmění manželů budou nemovitosti nabyté jedním z manželů před uzavřením manželství, tedy se nachází v jeho výlučném vlastnictví, nebo opačně, že součástí společného jmění manželů nebudou dluhy jednoho z manželů vzniklé v souvislosti s jeho podnikáním.

Předmanželskou smlouvu lze, je-li to v ní ujednáno, jinak na žádost obou manželů, zapsat do Seznamu listin o manželském majetkovém režimu vedeným Notářskou komorou České republiky. Tím se mohou manželé účinnosti smlouvy vůči třetím osobám dovolat, přestože tyto nebyly s jejím obsahem seznámeny, neboť jsou vůči nim bez dalšího účinné. V opačném případě by museli manželé prokázat, že třetí osobě byl obsah předmanželské smlouvy znám.

Velice častým důvodem pro rozhodnutí snoubenců uzavřít předmanželskou smlouvu je fakt, že jeden z manželů podniká a vstupuje tak často do rizikových obchodních vztahů. Pokud totiž dluh manžela vznikl za trvání manželství, mohou se věřitelé uspokojit z majetku náležejícího do společného jmění manželů. Mají-li však manželé uzavřenou předmanželskou smlouvu, je chráněna nejen polovina majetku náležejícího do společného jmění manželů, neboť tento náleží manželu, ale rovněž jeho příjmy, které mohou být taktéž postiženy.

Je-li proti jednomu z manželů vedena exekuce, má exekutor povinnost prověřit ze Seznamu listin, zda se majetek manželů, který hodlá postihnout, nenachází v jiném než zákonném režimu společného jmění manželů. Pokud zjistí, že manželé uzavřeli předmanželskou smlouvu, je jejím textem vázán. To však za předpokladu, že pohledávka vznikla až po uzavření smlouvy. V opačném případě se vyžaduje souhlas věřitele s tím, že nebude postihnut majetek, který byl za dob vzniku dluhu jednoho z manželů součástí společného jmění manželů, a který je nyní ze společného jmění manželů na základě předmanželské smlouvy vyloučen.

Pokud totiž manželé předmanželskou smlouvu nemají, může exekutor postihnout celý majetek náležející do společného jmění manželů.

Na základě shora uvedeného je tedy zjevné, že předmanželská smlouva bývá často neprávem zavrhována, i když je způsobilá ochránit manžele před různými nepříjemnými právními situacemi.