Zabil. Ve vazbě není. Kradl. Ve vazbě je

V médiích a na sociálních sítích jsou často pojmy z trestního práva zaměňovány s jinými, či jsou zjednodušovány, čímž může docházet k nedorozuměním, která často vedou k pocitu nespravedlnosti. Co je to vlastně vazba? A kdy může být osoba vzata do vazby? Proč někdo, kdo „zabil“, v jednom případě do vazby jde a v druhém ne? Na tyto a další otázky naleznete odpovědi níže.

Vazba je institut trestního práva, který umožňuje dočasně omezit na osobní svobodě osobu, která je obviněná z trestného činu, byť dosud nebyla tato osoba soudem odsouzena. Hledí se tedy na ni zatím jako na nevinnou. Již zjištěné skutečnosti však musí napovídat tomu, že skutek, pro který je zahájeno trestní stíhání, má znaky trestného činu a spáchal jej obviněný. I přesto je však vazba prostředkem, který by měl být využit až jako poslední možnost. Doba strávená ve vazbě se pak započítává do následného (případného) trestu. Podstatné však je, že do vazby nelze vzít každého, kdo spáchá trestný čin.

S ohledem na skutečnost, že omezení na osobní svobodě je velkým zásahem do práv osoby, je možné vazbu využít jen za určitých podmínek. Osoba tak může být vzata do vazby jen tehdy, pokud již proti ní bylo zahájeno trestní stíhání, tj. již jí bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání.

Ano, je to tak. Trestný čin, pro který je obviněný stíhán, musí být úmyslným trestným činem s horní hranicí trestu odnětí svobody alespoň 2 roky či nedbalostním trestným činem s horní hranicí alespoň 3 roky. Pokud se však obviněný již skrýval, působil na svědky, pokračoval v trestné činnosti apod., pak toto omezení neplatí.

Obecně tedy může dojít k situaci, kdy ve vazbě bude osoba, která se dopustila pouze bagatelní krádeže, když se však jedná o osobu s „bohatým“ trestním rejstříkem či o osobu, u které lze opakovaní trestné činnosti očekávat.

Oproti tomu osoba, která někoho „zabila“, nemusí naopak ve vazbě být. Zabití je mezi laickou veřejností užíváno jako výraz pro mnoho trestných činů, včetně vraždy. Pokud však někdy v médiích slyšíme, že někdo někoho zabil, může se jednat i o dopravní nehodu s neúmyslným zabitím, kdy takové osoby většinou do vazby vzaty nebudou.

Nelze se tedy ohlížet toliko na to, jaký byl následek trestného činu (smrt osoby), ale je potřeba zohlednit okolnosti. Jak bylo výše zmíněno, pokud se jedná o neúmyslné zabití v důsledku nehody, nemusí zde žádný vazební důvod být, naopak u krádeže se škodou několik stovek korun již vazební důvod za určitých okolností být shledán může.

Do vazby lze umístit osobu pouze z určitých zákonných důvodů a tyto důvody pak musí trvat po celou dobu vazby. V opačném případě pokud důvody pominou, musí být obviněný ihned z vazby propuštěn. Vazební důvody jsou toliko tři. Jedná se buďto o vazbu útěkovou, koluzní či předstižnou, kdy každá z těchto má dále plnit jiný účel.

Vazba tzv. útěková slouží, již dle svého označení, k zabránění obviněnému, aby se vyhýbal trestnímu stíhání či následně trestu, a to v případě, kdy hrozí obviněnému vysoký trest, nemá stálé bydliště apod. Hrozba vysokým trestem však nemůže vazbu odůvodňovat bez dalšího. Navíc trest musíme posuzovat v každém případě individuálně dle toho, jaký konkrétní trest hrozí tomuto konkrétnímu pachateli. Ústavní soud pak stanovil přibližnou hranici, kdy se již jedná o „vysoký trest“, a to na 8 let. Útěková vazba přichází také v úvahu tehdy, pokud se jedná o obviněného, který se již dříve skrýval, nebyl kontaktní, často měnil svůj pobyt apod.

Vazba tzv. koluzní slouží k tomu, aby obviněný neovlivňoval svědky či spoluobviněné či jinak mařil vyšetřování. Musí zde však být opravdu odůvodněná obava, že by se obviněný o ovlivňování svědků či maření vyšetřování pokusil. Pouhý kontakt se svědky či možnost ovlivňovat nemohou vazbu odůvodnit.

Vazba tzv. předstižná má pak zabránit tomu, aby obviněný stejnou trestnou činnost opakoval, či se pokusil o dokonání trestného činu, o který se například pokusil.

Vazba je závažným zásahem do práv osoby. Proto je omezeno její možné trvání. Navíc je nutné během trvání vazby neustále zkoumat, zda nadále trvají vazební důvody, které se musí navíc stále stupňovat. V opačném případě, pokud by byly důvody stále shodné, je nutné po nějaké době obviněného z vazby propustit na svobodu.

Vazba může tedy trvat jen po nezbytně nutnou dobu a dle závažnosti trestné činnosti je odstupňována maximální délka trvání vazby, a to od jednoho roku při trestní stíhání pro přečin až po čtyři roky při stíhání pro zvlášť závažný zločin, za který zákon připouští uložit výjimečný trest. Jedna třetina této doby pak připadá na přípravné řízení a dvě třetiny na řízení před soudem. Pokud by trestní řízení nebylo před uplynutím maximální doby skončeno, musí být obviněný propuštěn z vazby.

Pokud se však jedná o vazbu tzv. koluzní, tato může trvat maximálně 3 měsíce, když se předpokládá, že za tuto dobu by již měl policejní orgán vyslechnout všechny svědky, na které by mohl obviněný působit. Pokud však již obviněný na svědky působil, či jinak mařil vyšetřování, pak toto omezení doby neplatí.

Pokud jste ve vazbě, či zde máte blízkého, nemusíte se obávat, že by byl osud těchto osob ve vztahu k propuštění pouze v rukou státních zástupců či soudců. Samozřejmě i osoba ve vazbě může žádat o propuštění z vazby.

Nejpozději každé tři měsíce je pak soud povinen rozhodnout na návrh státního zástupce o tom, zda se obviněný nadále ve vazbě ponechává či nikoli, tedy zda nadále trvají důvody vazby.

Lze rovněž žádat o nahrazení vazby jiným institutem, a to zárukou, dohledem, slibem či předběžným opatřením.

Vazbu je nutné chápat jako způsob „zajištění“ pachatele, nejedná se tedy o trest či sankci. Pokud je osoba vzata do vazby, neznamená to automaticky, že bude odsouzena. Pokud by byla osoba vzata do vazby v rozporu se zákonem, může se domáhat po České republice náhrady škody.

Nejlepší rada na závěr je pak jednoduchá. Raději si vazbu na vlastní kůži nechtějte vyzkoušet.

Zdroje: zákon č. 141/1961 Sb., trestní řád; konstantní judikatura Ústavního soudu