Článek
Na první pohled působí Gori jako běžné provinční město. Jen málo co naznačuje, že právě zde se narodil muž, jehož jméno dodnes vyvolává kontroverze po celém světě. A přesto je Stalinův odkaz v tomto místě nediskutovatelný – zejména v podobě monumentálního muzea, které dominuje centru.
Představte si, že by ve Vídni stálo muzeum oslavující Adolfa Hitlera. Monumentální budova, kde by se turisté mohli dojímat nad jeho dětstvím v Braunau, obdivovat jeho vojenské strategie nebo nahlížet do vitrín s dárky od jiných diktátorů. Ale v Gori se tato fikce stává realitou. Tady, v rodném městě jednoho z nejkrutějších diktátorů 20. století, se minulost přetváří v podívanou, která má být zřejmě obdivuhodná.Vítejte ve Stalinově muzeu, kde vstoupíte do světa, který se zastavil někdy v 50. letech. Prostorné haly, obří portréty Stalina, popisky zdůrazňující jeho „zásluhy“ o industrializaci a vítězství ve válce. Co na tom, že cesta k tomuto „pokroku“ byla dlážděna desítkami milionů lidských životů? O tom se tady mnoho nedovíte…
Stalin zůstává pro mnoho lidí hrdinou i dnes – a to nejen v Gruzii. Jeho postava rezonuje v postsovětských zemích, v některých částech Asie a dokonce i mezi radikály na Západě. Pro jedny je symbolem vůdce, který „zachránil svět před nacismem“ a přeměnil Sovětský svaz v globální mocnost. Pro druhé zosobňuje tyranii, hladomor a smrt milionů. Tento paradox se zrcadlí právě v Gori, kde Stalinovo muzeum funguje jako prostor téměř neochvějné glorifikace, a jen okrajově připomíná zločiny jeho režimu.
Samotné muzeum působí jako časová kapsle. V honosné budově z 50. let, která byla postavena jako chrám jeho odkazu, návštěvníci postupně procházejí Stalinovým životem – od jeho skromného dětství až po dobu, kdy se stal „otcem národů“. Úvodní část expozice je věnována jeho rodinným kořenům. Uprostřed nádvoří stojí malý cihlový domek, kde se Stalin narodil. Tento jednoduchý příbytek, skrytý pod monumentální střechou, působí jako zvláštní kontrast k jeho pozdější megalomanii.
Uvnitř muzea pak najdeme především jeho portréty, osobní předměty a výčet „úspěchů“. Velký důraz je kladen na jeho roli v druhé světové válce, zatímco masové čistky, hladomor a Gulagy jsou zmíněny jen okrajově. Významným exponátem je jeho soukromý železniční vagon – luxusní, pancéřované vozidlo, kterým cestoval po Sovětském svazu i na historické konference. V jednom z jeho sálů se nachází sbírka dárků od státníků a delegací – od drahých hodinek po zdobené sochy – jako připomínka jeho tehdejší moci a vlivu.
Celkový dojem z muzea však dokreslují i bizarní detaily, jako je přilehlý obchod se suvenýry. Chcete ponožky se Stalinem? Hrníček s jeho portrétem? Nebo snad mapu Sovětského svazu, aby bylo jasno, jaké impérium „vybudoval“? I tyto předměty ukazují, že Stalinův odkaz zde není jen historickým fenoménem, ale také komerční značkou.
To vše je obzvlášť zvláštní v kontextu dnešní Gruzie, země, která se z velké části snaží orientovat na Západ a vymezit se vůči Rusku. Po ruské invazi v roce 2008, která těžce zasáhla právě Gori, zůstávají vztahy mezi oběma zeměmi extrémně napjaté. Město, ležící jen několik kilometrů od hranic s okupovanou Jižní Osetií, zažilo intenzivní bombardování. Domy byly zničeny, lidé přišli o životy i domovy, a stovky obyvatel musely uprchnout. Jeden z ruských útoků zasáhl dokonce školu a na hlavním náměstí zůstaly tanky a trosky.
Po skončení konfliktu byla socha Stalina, která dlouhá léta dominovala právě tomuto náměstí, odstraněna. Někteří tento akt vnímali jako symbolické odmítnutí ruského vlivu a odkazů na sovětskou minulost, pro jiné to ale znamenalo urážku „velkého gruzínského syna“. Dnes je socha uložena mimo veřejný prostor, což odráží hlubokou polarizaci v gruzínské společnosti.
Velká část Gruzínů Rusko odmítá a vidí svou budoucnost v Evropě – a tato touha je patrná zejména mezi mladšími generacemi. Zároveň tu však stále existuje početná skupina, která k Rusku vzhlíží s nostalgií a obdivem, často ovlivněná propagandou a vzpomínkami na éru Sovětského svazu. Toto rozdělení, patrné nejen ve společnosti, ale i v politice, tvoří jakýsi podivný paralelní svět – podobně jako samotné Stalinovo muzeum, které v Gori dál stojí jako pomník jeho rozporuplného odkazu.
Je těžké říct, co si o tom myslet. Je muzeum pouhou historickou kuriozitou? Reliktem minulosti, která se odmítá ztratit v propadlišti dějin? Nebo je spíše obrazem nevyřešených rozporů v gruzínské společnosti, která se zmítá mezi touhou po svobodě a vazbami na minulost? Možná je to právě tato ambivalence, co činí návštěvu Gori tak nezapomenutelnou – a stejnou měrou i znepokojivou.
