Článek
Pracovních míst je sice více, výdělky jsou ale žalostné… „Měla jsem možnost jít pracovat do malé restaurace u nás na sídlišti, pracovala bych od 8:00 do 22:00, ale nabízejí 600 hřiven za směnu (v přepočtu asi 358 Kč, pozn. redaktorky). Kdo může, jede za hranice, tam odpracujete měsíc, a potom z těch peněz můžete tři měsíce žít tady a být doma s dětmi. Pracovat jezdíme ve skupině asi pěti žen, občas je součástí právnička, učitelka… Ani tyto profese nejsou lépe zaplaceny, kamarádka učitelka má 6000 hřiven za plný úvazek (cca 3 500 Kč),“ říká Ivanka, 46letá žena z Ivano-Frankivska, která pravidelně jezdí pracovat za hranice
Ukrajina se pomalu vzpamatovává z válečného šoku a HDP začalo, po propadu o 29 % v roce 2022, znovu růst. Pro rok 2025 je, dle Ukrajinské národní banky, předpokládán růst 5,8 %. Ovšem, ani tento růst nemá šanci vyrovnat válečné škody, které byly prozatím vyčísleny na 152 miliard dolarů. Průměrný plat se na území Ukrajiny pohybuje tradičně velmi nízko, koncem loňského roku stoupl na 18,5 tisíce hřiven (v přepočtu asi 11 tisíc korun). Pracovních míst, jak uvádí agentura Unian s odvoláním na makroekonomickou studii Ukrajinské národní banky, je více a nedaří se je zaplnit. Důvody jsou zřejmé – migrace a mobilizace.
Migrace může být dvojího druhu – buď Ukrajinci úplně opouští zemi, nebo odjíždí jen na nějaký čas a výdělek buď posílají, nebo se s ním vrací zpátky. Proč ale Ukrajinci nezaplňují pracovní místa ve své zemi? Situace s výdělky je totiž opravdu tristní a dle místních je velmi těžké i se mzdou za plný úvazek vyjít.
Ivanka nemá vysokoškolské vzdělání a během života pracovala především v restauracích nebo v obchodech. Před válkou začala jezdit za hranice, nejdříve na sběr ovoce do Polska, poté do České republiky, a nakonec až do Nizozemska. Ostatně, tento scénář je stejný i pro velkou spoustu žen v jejím okolí. Sama říká, že neměla na výběr. „Mám dvě děti, obě školou povinné, které je třeba živit a šatit. Jsou často nemocné, léky jsou drahé a u doktora je třeba skoro za všechno platit,“ říká.
Základní potraviny jsou sice levnější než u nás, ale pro Ukrajince s normální mzdou jsou to velké sumy. Kilo rýže v Tlumatchském supermarketu (Tlumatch – město na západní Ukrajině) stálo v pátek 19. 4. 2024 skoro 50 hřiven (30 Kč), půl kila pohanky 24 hřiven (15 Kč) a 700 g chleba 23 hřiven (13 Kč). Litr nafty si natankujete za 60 hřiven (36 Kč), benzínu za 68 hřiven (40 Kč).
Obecně lépe se tedy mohou mít ti, kteří mají svou vlastní zahradu. Ukrajinci jsou zvyklí obdělávat své pozemky mnohem více než my. Typickým příkladem je sedmdesátiletá paní Marie, která pobírá důchod 3500 hřiven (cca 2000 Kč). Bydlí ve vesnici Kolintsi v malém domě, okolo kterého pěstuje všechno, co se dá.
„S takovými penězi se těžko žije. Nejhorší je, když přijde nějaký větší výdaj, třeba když přestane fungovat pračka. Většinou nemám ani na to nechat si zorat pole, to vždycky musím jít pro půjčku na ruku“, dodává smířeně. Není ale jediná. V centru nedalekého Tlumatche se to nápisy „kredit“ (půjčka) jen hemží a Ukrajinci je hojně využívají. Potom je ale třeba ještě i z toho mála splácet.
„Jsem ale ráda, že mám alespoň malé hospodářství. Mám velkou rodinu
a tak se vždy snažím mít jedno nebo dvě prasata, zrovna teď budeme mít zabíjačku. To potom dám trochu každému. Když máte brambory, je to vždy záruka, že nikdo hladem nezemře,“ dodává s humorem.
Ukrajinský boj proti Rusům tedy neprobíhá jen na frontě, ale i v každodenním životě běžných Ukrajinců. Ekonomický růst nepokryje ani škody z dosavadního pustošení, je tedy jasné, že Ukrajina bude i dále závislá na zahraniční pomoci. Dobrou zprávou je schválení velkého balíku podpory ze strany USA v hodnotě 61 miliard dolarů, která bude v následujícím období klíčová. Nutno ale dodat, že peníze budou využity především na obranu neustávající ruské agrese, nikoliv na budování ekonomiky země.
