Článek
Demonstranti zapalují barikády, vzduchem létají Molotovovy koktejly, a proti nim stojí těžkooděnci, kteří používají slzný plyn a obušky. Brutalita, se kterou policie zasahuje, připomíná nejtemnější okamžiky postsovětské historie.
Hlavním důvodem demonstrací je rozhodnutí vlády pozastavit přístupová jednání s Evropskou unií. Pro většinu Gruzínců, kteří vidí členství v EU jako cestu k lepší budoucnosti, jde o zradu jejich snů a hodnot. Strana Gruzínský sen, která se i přes kontroverze a obvinění z manipulace voleb udržela u moci, směřuje zemi zpět pod vliv Moskvy. Opozice tvrdí, že volby provázelo násilí a zastrašování, a tento názor sdílí i nezávislí pozorovatelé.
Vládní strana se kromě odklonu od EU snaží také konsolidovat moc. Už před volbami její představitelé mluvili o rušení opozičních stran, a během nedávného protestu byl zatčen jeden z opozičních lídrů, Zurab Japaridze. Demonstrace ale nejsou jen politickým bojem – jsou výrazem zoufalství lidí, kteří cítí, že se jejich svoboda ocitá ve smrtelném ohrožení. Atmosféra na místě je nejen napjatá, ale i plná obav, co přinese další noc.
A proč by nás to mělo znepokojovat? Gruzie je dnes symbolem boje o svobodu a nezávislost na ruském vlivu, ale také varováním, co se může stát, když demokratické instituce podlehnou tlakům autoritářství. To, co se dnes odehrává na ulicích Tbilisi, je příběh, který jsme v různých obměnách viděli už dříve – vláda, která slibuje stabilitu, ale místo toho potlačuje opozici, oslabuje nezávislé instituce a obrací zemi k autoritářským mocnostem.
Gruzie se odklání od své evropské budoucnosti – záměrně a systematicky. Vláda v posledních měsících přijímala zákony podle ruského vzoru, například zákon o zahraničních agentech, který má zastrašit občanskou společnost. Policie brutálně zasahuje proti demonstrantům a novinářům, aby umlčela jakýkoliv odpor. Vládnoucí strana Gruzínský sen mezitím ztrácí důvěru vlastního obyvatelstva, ale stále čerpá podporu z Moskvy, která bohatě sponzoruje dezinformační kampaně a manipuluje veřejné mínění.
To vše není jen regionální problém. Gruzie je příkladem širšího trendu, který vidíme i v dalších zemích – autoritářské režimy zneužívají nespokojenost lidí, aby pod rouškou „ochrany národních zájmů“ oslabily demokracii a posílily svůj vliv. Situace v Gruzii přitom alarmujícím způsobem připomíná dění na Ukrajině před deseti lety, kdy proruský prezident Viktor Janukovyč obrátil zemi zády k Evropské unii. To vedlo k masovým protestům, chaosu a nakonec válce.
Ztráta Gruzie ve prospěch Ruska by byla nejen tragédií pro její obyvatele, ale také nebezpečným precedentem pro celý region. Moskva stále hraje stejnou hru – destabilizuje, zastrašuje a upevňuje svůj vliv. Gruzie je dnes bojištěm nejen proti proruské vládě, ale i proti samotnému vlivu Kremlu. A když hoří Tbilisi, měli bychom si uvědomit, že plameny mohou rychle přeskočit i jinam.
https://civil.ge/archives/640509
https://edition.cnn.com/2024/12/02/europe/georgia-tbilisi-eu-protests-intl-hnk/index.html
https://www.washingtonpost.com/world/2024/12/02/georgia-tbilisi-protests-eu-explained/
