„Oblékaly nás a líčily, pak nás znásilňovali.“ Ve 14 ji prodali bojovníci Islámského státu

Bylo jí jen čtrnáct, když do jejího domova v iráckém Sindžáru vtrhli ozbrojenci teroristické skupiny Islámský stát. Jako nejstarší ze čtyř sester měla ještě bratra a všichni skončili v rukou útočníků, kteří je zajali a odvlekli do zajetí. Narodila se do jezídské rodiny. Jezídové patří ke kurdsky mluvící náboženské menšině, jejíž víra čerpá prvky z judaismu, křesťanství i islámu. Na celém světě jich žije méně než milion a extremisté z Islámského státu je považují za bezbožné, proto je od srpna 2014 systematicky vyvražďují.

Byla ještě dítě a ani nezačala menstruovat. Po únosu ji převezli do syrského uprchlického tábora al Hol na severovýchodě země, kde žije více než padesát pět tisíc lidí. V táboře se z ní stala otrokyně. Po několika dnech v zajetí ji předvedli před bojovníky Islámského státu, kteří rozhodovali, komu bude patřit. Jeden z nich, o mnoho let starší než ona, ji koupil, odvezl domů a znásilnil. Když se pokusila utéct, chytil ji za vlasy, přitáhl zpět a zbil. „Řekl mi, že mě zabije a zakope na svém dvorku, pokud neudělám, co chce. Dva roky mě znásilňoval každý den,“ svěřila se později Kovan reportérce britské stanice Sky News.

Po dvou letech ji muž, který ji držel, prodal dál a Kovan pak převáželi z jednoho města do druhého. Z Mosulu do Rakky, pak do Baghúzu. Vždy jiný muž, vždy stejné násilí. Narodila se jí dvě děti ze znásilnění dvěma různými příslušníky Islámského státu. Oba muži jsou dnes mrtví. Ani po jejich smrti se ale násilí nezastavilo. V uprchlických táborech nebyla v bezpečí ani před ženami.

Kovan během zajetí viděla věci, které by žádný člověk vidět nechtěl. Byla svědkem znásilnění teprve desetiletého dítěte. Krutost nepřicházela jen od mužů. Ženy bojovníků podle jejích slov věděly, co se v domácnostech děje, a dokonce jim s tím i pomáhaly. „Oblékaly nás a líčily, aby nás jejich manželé mohli znásilnit,“ popsala.

V srpnu 2014 zaútočil Islámský stát na město Sindžár, kde žila největší a nejstarší jezídská komunita na světě. Extremisté tehdy zavraždili tisíce jezídů, jejich těla pohřbili v masových hrobech a do zajetí odvlekli více než šest tisíc žen a dětí. Přibližně čtyři sta tisíc lidí muselo opustit své domovy a u části unesených žen a dětí se dodnes neví, kde jsou. Rada OSN pro lidská práva tyto činy označila za genocidu.

Zásah proběhl v únoru 2024 v nočních hodinách. Kurdští vojáci ze Syrských demokratických sil zahájili v táboře al Hol třetí fázi operace Humanity and Security. V táboře se stále skrývali lidé napojení na Islámský stát, kteří tam drželi jezídské zajatce. Mezi stany se proto pohybovali v neprůstřelných vestách a s brýlemi pro noční vidění. Do jednoho ze stanů vstoupily vojákyně ze Ženských ochranných jednotek. Našly tam mladou ženu se dvěma malými dětmi, šestiletým chlapcem a čtyřletou dívkou. Představila se jako Kovan a řekla, že je jezídka. Bylo zřejmé, že zůstat v táboře pro ni znamená riziko, a proto ji vojáci i s dětmi odvedli pryč. Vzala jen několik věcí pro děti a oblékla si burku, aby mezi ostatními ženami nevyčnívala. Pak ji i s dětmi z tábora vyvedli.

Bez dokladů musely po vyvedení z tábora prokázat, kdo skutečně jsou. Pokud by se to nepodařilo, hrozilo jim, že se vrátí zpět mezi lidi napojené na Islámský stát. U Kovan se podařilo dohledat rodinu, dvě její sestry a starší bratr už byli osvobozeni dříve, rodiče a nejmladší sestra, které bylo při únosu teprve osm let, zůstávají pohřešovaní. Z místa, kam ji po vyvedení z tábora odvezli, se dostala do bezpečného útočiště pro jezídy. Podle jezídských organizací se z podobného zajetí podařilo vrátit jen zlomku unesených žen, tisíce dalších zůstávají nezvěstné.

Islámský stát v roce 2014 dobyl část území Sýrie a Iráku a ustanovil tam chalífát. Po jeho porážce v březnu 2019 skončily tisíce příslušníků ve vazebních centrech, kde dodnes čekají na soud. Rodiny extremistů včetně jejich tajných jezídských otrokyň zůstávají ubytovány ve dvou rozsáhlých táborech na severovýchodě Sýrie.

Irácká národní zpravodajská služba převzala případ Kovan na základě pokynu premiéra Mohammeda Shia al Sudaniho a opírala se o konkrétní zpravodajské informace o jejím pobytu na syrském území. Cílem celé operace bylo dostat ji zpět domů a předat rodině. Po návratu do Iráku rozhodly úřady z bezpečnostních důvodů, že děti zůstanou v péči kurdské správy. „Samozřejmě je miluji,“ řekla a poprvé se před novináři rozplakala. Se zbytkem rodiny se setkala po letech odloučení. Příbuzní ji vítali sladkostmi, zpěvem a objímáním.

Dnes je Kovan čtyřiadvacetiletá žena. Žije s částí rodiny mezi městy Duhúk a Erbíl v severním Iráku. Do oblasti Sindžáru se nikdo z nich nevrátil. Na místních hřbitovech zůstávají prázdné hroby lidí, u nichž rodiny dodnes nevědí, jaký byl jejich osud. Zkušenost, kterou si Kovan z let v zajetí odnesla, sdílely tisíce dalších jezídských dívek. Znásilňování, bití a prodávání mezi bojovníky patřilo k běžnému zacházení s jezídskými dívkami a návrat domů pro ni neznamenal, že by to zůstalo minulostí. Kovan chce, aby muži, kteří jí ublížili, a ženy, které jim pomáhaly, za své činy zaplatili. „Ženy byly stejně špatné. Věděly, co jejich manželé dělají,“ řekla.

Se zločiny spáchanými na jezídech se dosud vypořádalo jen minimum soudů. V Německu byla odsouzena třicetiletá Jennifer Wenischová, která spolu se svým manželem držela pětiletou jezídskou dívku jako otrokyni a nechala ji za trest zemřít na slunci žízní. Bavorský soud jí uložil desetiletý trest vězení. To, co se jezídům stalo, uznala Británie a řada dalších zemí za genocidu. Odpovědnost za zločiny spáchané na tisících žen a dětí ale řeší soudy jen výjimečně.

Zdroje: denik.cz | news.sky.com | npasyria.com | shafaq.com | english.anf-news.com | rudaw.net