Paul Newman: Matka byla Slovenka, smrt syna si nikdy neodpustil a na charitu rozdal miliardy

Ve východoslovenském Humenném, malém městě u řeky Laborec, leží hrob Newmanovy babičky. Jeho matka Terézia Fecková se narodila v nedaleké obci Ptičie a jako malé dítě odešla za otcem do Ameriky poté, co přišla o matku i babičku. Usadila se v Clevelandu, dvakrát se vdala a s druhým mužem, kožešníkem Arthurem Newmanem, měla dva syny, Arthura mladšího a Paula. Na své slovenské příbuzné nikdy nezapomněla. Posílala jim dopisy i balíčky s jídlem a oblečením a po druhé světové válce, když se oba synové vrátili z Pacifiku, psala domů s nadšením a hrdostí. Přiložila Paulovu vojenskou uniformu a odznak z jejího rukávu si příbuzná pečlivě uchovala. Paul Newman o svém slovenském původu věděl. Americké novináře prý vyvedl z míry, když na počátku devadesátých let při návštěvě Václava Havla v USA mluvil o prezidentovi nezvykle osobně a řekl o něm „drahý Václav“. Humenné osobně nikdy nenavštívil, vazby si ale udržel přes rodinu.

Paul Leonard Newman se narodil 26. ledna 1925 v Cleveland Heights a vyrůstal v nedalekém Shaker Heights, bohatém předměstí Clevelandu. Otec byl Žid s předky z Maďarska a Polska. Matka katolička, která později přešla ke křesťanské vědě. Z tohoto nepravděpodobného spojení vzešel chlapec s výraznými rysy a modrýma očima.

Se svým vzhledem se ale nikdy úplně nesmířil. Režisér Sidney Lumet to vystihl nejlépe: „Paul je herec charakterových rolí. Role milovníků ho nudí, stejně jako ho nudí jeho vlastní krása. Nemyslím, že by byl v nejmenším marnivý. Hrát poražené a tuláky pro něj bylo způsobem, jak říct: ‚Je ve mně víc než jen to, jak vypadám.‘“ K herectví se dostal až v dospělosti. Jak poznamenal jeho dlouholetý přítel Gore Vidal: „Rozhodl se stát hercem v relativně pozdním věku, v šestadvaceti letech. Cokoli dělal, byl vždy o něco starší než ostatní.“ Po studiích na Yale a v proslulém Actors Studiu, které formovalo celou generaci amerického realismu, dostal první velkou příležitost za okolností, které by si scenárista sotva vymyslel. Měl hrát v televizní inscenaci po boku Jamese Deana, ale ten se těsně před začátkem zkoušek zabil v autě a Newman roli převzal. Zkoušky probíhaly každý den dvanáct hodin, dokud nebyli všichni připraveni na živé vysílání. Kariéra mohla začít.

Hrál Hazardního hráče, Huda, Frajera Lukea a Butche Cassidyho. Filmová kritička Pauline Kael napsala v roce 1977: „Newman je herec-hvězda v tom smyslu, v jakém jím byl Bogart. Jeho rozsah není obrovský, klasiky hrát neumí, stejně jako je neuměl Bogart. Ale když je role pro něj ta pravá, nemá konkurenci.“ Podobně ho popsal i Roger Ebert: „Newmana všichni dobře znají. I ve svém věku má takovou přitažlivost, že když kvůli němu jiný muž žárlí, divák tomu bez váhání uvěří. Má ten odzbrojující, trochu klukovský úsměv, ale když se podíváte do jeho očí, vidíte muže, který pořád řídí závodní auta a dokáže zahlédnout a využít skulinu i při rychlosti 160 kilometrů za hodinu.“

V roce 1953 dostal Newman roli v broadwayské inscenaci hry Picnic, kde se setkal s Joanne Woodwardovou, která tam hrála jako náhradnice. V té době byl ještě ženatý s první ženou Jackie Witte. Rozvedl se až v roce 1958 a téhož roku se s Woodwardovou oženil. Společně se přestěhovali z Hollywoodu do Westportu ve státě Connecticut, co nejdál od světa, který z nich dělal hollywoodský pár. Na otázku novinářů, jak je možné, že zůstává věrný v prostředí, kde jsou nevěry běžné, odpověděl: „Mám doma steak. Proč bych chodil ven na hamburgr?“

Newman se ve svých memoárech přiznal k nevěře i k období těžkého pití. Joanne Woodwardová s ním podle jeho vlastních slov zůstala i tehdy. Popsal, jak jednou po hádce odešel z domu, obešel ho dokola a zazvonil u vlastních dveří. Woodwardová otevřela. „Vysvětlil jsem jí, že nemám kam jít,“ napsal. Pustila ho dovnitř.

V listopadu 1978 zemřel Scott Newman, Paulův syn z prvního manželství, na předávkování drogami. Bylo mu osmadvacet let a Newman o jeho smrti veřejně téměř nemluvil. Vyjádřil se k ní až později slovy: „Na otcovství jsem neměl vlohy.“ Přiznal také, že odchodem z prvního manželství jejich vztah nenávratně poškodil. Newman na synovu smrt reagoval založením organizace Scott Newman Center, zaměřené na prevenci drogové závislosti. V roce 1988 pak přidal síť bezplatných táborů pro těžce nemocné děti s názvem Hole in the Wall Gang Camp. Jméno si vypůjčil od své nejslavnější filmové bandy z Butche Cassidyho. Projekt, který začal v Connecticutu, se postupně rozšířil do celého světa jako síť SeriousFun Children's Network.

Charita pro Newmana nebyla jen reakcí na osobní ztrátu. V roce 1982 se spisovatelem A. E. Hotchnerem naplnili staré lahve od vína domácím dresinkem a rozdali je přátelům k Vánocům. O dresink byl takový zájem, že ho začali prodávat pod značkou Newman's Own. Veškerý zisk od prvního dne putoval na charitu. Sortiment se postupně rozšířil o omáčky, popcorn nebo limonády a celkový výtěžek přesáhl půl miliardy dolarů. Newman sám s oblibou poznamenával, že jeho salátový dresink vydělává víc než jeho filmy.

Po jeho smrti ho týdeník The Economist označil za nejštědřejšího jednotlivce v dějinách Spojených států 20. století vzhledem k příjmům.

K závodním autům se Newman dostal v roce 1969 při natáčení filmu Vítězství. O deset let později skončil druhý v celkovém pořadí závodu 24 hodin Le Mans. Spoluzaložil tým Newman-Haas Racing, který v americké sérii Champ Car získal osm šampionátů, a za volantem závodil až do svých osmdesáti let. Ještě v sedmasedmdesáti vyhrál závod na okruhu Lime Rock. Říkával, že skončí závodit, „až se začnu stydět.“ Nikdy k tomu nedošlo.

Oscara za nejlepší mužský herecký výkon získal v roce 1987 za film Barva peněz, po šesti neúspěšných nominacích a téměř třiceti letech čekání. Na ceremoniál přesto nedorazil a cenu za něj převzal režisér Robert Wise. Newman byl k vlastním výkonům skeptický a odmítal pocty za práci, se kterou nebyl spokojený. Napsal: „Kdybych měl ve slovníku definovat heslo Newman, napsal bych: Někdo, kdo se snaží až příliš.“

Memoáry, z jejichž nahrávek vzniklo více než čtrnáct tisíc stran přepisů, nakonec sám zastavil. Pásky nechal zničit a projekt pohřbil. Zemřel 26. září 2008 ve svém domě v Connecticutu. Bylo mu třiaosmdesát let. Dcery rukopisy objevily až po jeho smrti a vydaly je v roce 2022. Recenze v Kirkus Reviews výsledek označila za „intimní reflexi mimořádného života prodchnutého smutkem.“

Odznak z jeho vojenské uniformy příbuzní v Humenném dodnes opatrují. Připomíná jeho matku, slovenskou dívku, která přišla do Ameriky jako malé dítě, vychovala syna a psala o něm dopisy domů. Do Humenného.

Zdroje: en.wikipedia.org | iliteratura.cz | spectator.sme.sk | imdb.com | timesofisrael.com | kirkusreviews.com | theguardian.com