Syn Vladimíra Menšíka během týdne pohřbil oba rodiče. Skončil v léčebně a na krku měl 17 exekucí

Ve čtyři ráno herec Vladimír Menšík poslal svého čtrnáctiletého syna na hotelovou recepci pro cigarety. Předcházel tomu společný večírek, kterým vyvrcholil čtrnáctidenní pobyt v Luhačovicích. Otec při něm syna poprvé seznámil s alkoholem. Na recepci si drobného chlapce žena za pultem nevěřícně prohlížela. „Já jsem ve čtrnácti vypadal na jedenáct,“ vysvětloval Petr po letech. „Co bys chtěl, synku?“ zeptala se ho recepční. „Dvoje Winstonky,“ odpověděl. Na otázku, kdo ho pro cigarety posílá, uvedl otcovo příjmení. „Pan Menšík?“ podivila se. S cigaretami se vrátil na pokoj a s otcem dopili láhev becherovky. U sklenek přitom probrali celý uplynulý školní rok. Pak ho otec poslal do koupelny namočit dva ručníky studenou vodou. Oba si lehli, přiložili si je na čelo a otec mezi zasténáním pronesl: „Dám ti radu, chlapče, do života. V těchhle stavech ti nikdo nikdy nepomůže. Vždycky si musíš pomoct sám.“

Petr se narodil v Praze, kam se rodiče přestěhovali kvůli otcovu divadelnímu angažmá. Otec doma býval málokdy, po představeních zůstával ve společnosti, a zhruba po pěti letech manželství matce došla trpělivost. „Hele, Laďo, už toho mám dost,“ říkala mu podle Petrova líčení opakovaně a vyhrožovala rozvodem. Vladimír Menšík ty výhrůžky bral na lehkou váhu, a to i ve chvíli, kdy žena o rozvod skutečně požádala. K soudnímu jednání se nedostavil a soud je tak rozvedl bez jeho přítomnosti. Matka se s Petrem a jeho sestrou vrátila do Brna, kde pracovala jako elektromechanička v Metře Blansko. Znovu se už nikdy nevdala. Dětem zpočátku říkala, že tatínek filmuje a že je pracovně vytížený. „Vždycky dvakrát do roka přilítl, prolítl Brno, zastavil se, zjistil, jak jsme velcí. Donesl mně kufr knížek,“ popsal Petr otcovy návštěvy. Oba rodiče zůstali i po rozvodu přáteli a děti z obou otcových manželství spolu jezdily na prázdniny na Vranov nebo k babičce do Řícmanic. „Proto dnes máme sourozenecký vztah, jako bychom byli z jednoho vrhu,“ řekl Petr.

Otec si navíc rád utahoval z lidí kolem sebe a rodinu do svých mystifikací zapojoval. Sourozenci tomu říkali matení nepřítele. Menšík například nějakou dobu tvrdil, že má jedenáct dětí, ačkoli ve skutečnosti měl čtyři. Před Petrovým prvním setkáním s Jiřinou Bohdalovou při natáčení v Hostivaři syna přiměl, aby se do rána naučil jména deseti smyšlených sourozenců, včetně Karla z letecké školy v Košicích nebo Marušky z hotelové školy v Mariánských Lázních. Herečka si pak mladíka vzala stranou s tím, že Laďovi se nedá nic věřit a že chce konečně znát pravdu. Petr jí ale potvrdil otcovu verzi a spustil naučený seznam.

Herectví Petra lákalo, na JAMU se ale dvakrát hlásil marně. Sám to s odstupem glosoval tím, že u zkoušek neznal přezdívku Stanislavského a že mu komise navrch vytkla nevyléčitelnou vadu řeči. Vystudoval tedy strojní průmyslovku a k divadlu se dostal aspoň jako kulisák v brněnské Redutě, kde strávil dva roky. Poté pracoval v Kancelářských strojích a dlouhá léta dělal nákupčího v Ingstavu, kde měl na starosti dovoz skla z Německa, obklady, dlažbu i nářadí. Proč u divadla nezůstal, vysvětlil jednoduše: „Měl jsem už rodinu a on byl rozdíl mít dvanáct stovek jako kulisák nebo tři tisíce v Ingstavu.“

Rok 1988 zasáhl rodinu hned dvakrát. Otec i matka leželi v brněnské nemocnici u svaté Anny, jen asi sto metrů od sebe. Vladimír Menšík zemřel v osmapadesáti letech a Petr musel zprávu o jeho smrti oznámit těžce nemocné mamince. Krátce nato zemřela i ona, rovněž v osmapadesáti. „Během týdne jsem tehdy musel pohřbít oba rodiče,“ uvedl Petr. Babička Menšíková k tomu podle něj řekla: „Začínali spolu ve skautu a spolu nakonec odešli.“

Časem se alkohol stal problémem i pro Petra. „Ten alkohol, to má taky nějaký genetický věci… jednu chvíli se to stalo velkým koníčkem, tak jsem se propracoval až do ústavu, jako na léčení,“ přiznal u Jana Krause. O režimu v léčebně pak řekl: „Bylo to psycho. Tam člověka štengrovali, aby se pak uměl ovládnout, aby v sobě chuť na alkohol potlačil. Když jste se neudržel, hned jste měl černou tečku. A za čtyři tečky byl zákaz vycházek.“

Součástí léčby bylo i promítání filmů. Asi po týdnu pobytu mu pustili otcův poslední snímek Dobří holubi se vracejí, který se odehrává v protialkoholní léčebně. „Díval jsem se na tátu a to víte, jak se vám tam mísí všechny ty vzpomínky. I u toho pití, i u tohohle. Tak to bylo dost silný,“ řekl Krausovi. V jiném rozhovoru líčil chvíli, kdy mu primář oznámil, že pacientům v rámci terapie promítnou Ikarův pád, v němž Vladimír Menšík ztvárnil hlavní roli. „Jenže co si budeme říkat, jak je ten chlast špatnej, tak je s ním spojená fůra hezkých vzpomínek,“ přiznal. Stejný film sledoval už dřív doma s matkou. Ta při něm podle jeho slov plakala a řekla: „Peťko, to on nehraje, to je prostě on.“

V centru Brna provozoval Kavárnu Vladimíra Menšíka, k níž později přidal ještě Klobáskový bar U Bohouše. V roce 2012 však kavárna skončila. Petr její konec vysvětloval rostoucí konkurencí a vysokými náklady: „Byl jsem tam třináct let. Pak to tam začalo růst jak houby po dešti. Bylo toho moc, ty náklady vysoký a už se to nedalo utáhnout.“ Brněnský magistrát, kterému kavárník dlužil na nájemném, viděl závěr jeho podnikání jinak. „Před jeho koncem vše najednou zavřel a přestal komunikovat,“ uvedl mluvčí města Pavel Žára. Dlouholetý spor o nájemné nakonec skončil soudním vyklizením prostor.

Petrův starší syn Martin mu oznámil, že u Telče objevil pěkné stavení a že chce pryč z Brna. Jeli se tam spolu podívat a Martin dům koupil. Původní plán zachovat ráz chalupy vzal při přestavbě za své, ubourávání totiž odhalilo špatný stav domu, a tak na jeho místě začalo růst nové stavení. Koncem roku 2015 o své roli na stavbě řekl: „Já mu dělám takovýho komorníka. Stavím, peru, žehlím, peču, venčím psa.“ Práci na domě komentoval i slovy: „Lepší stát u míchačky na vzduchu než ležet u televize.“ O tři měsíce později ho v rozestavěném domě navštívil reportér. Petr hovořil brněnským hantecem, hodně se smál, kouřil a na klíně hladil kočku. „V Brně jsem prožil třiapadesát let,“ bilancoval s tím, že do města tehdy jezdil už jen na pohřby a kvůli Menšíkově fotbalové jedenáctce. Tu spoluzaložil jako občanské sdružení s Liborem Doškem a Richardem Hoškem. Petr totiž hrával za Řícmanice i brněnský přebor a jeho otec byl slávista. Benefičními zápasy jednou ročně vybírali peníze pro děti s nemocemi dýchacího ústrojí. Před Vánoci je nosili do dětské nemocnice, kde primář rozhodoval, zda peníze využijí na vybudování pokoje pro maminku s dítětem, nebo se nakoupí inhalátory.

Na vsi s pětašedesáti obyvateli mezi místní rychle zapadl. Petr vyprávěl, že si ho v hospodě nejdřív oťukávali, jestli potomci umělců nejsou „mistři světa“. Pak s ním začali v neděli hrávat nohejbal a k šedesátinám mu kamarádky nacvičily taneční číslo Lidojedky a přivázaly ho ke kůlu. O Vánocích 2015 si v novém domově zatopil, vzal psací stroj a začal psát knížku o dětství se slavným otcem, kterou chtěl „napsat jako srandu“. V době rozhovoru měl hotových prvních deset stránek.

O několik měsíců později se v médiích objevily informace o jeho dluzích. V srpnu 2016 deník Blesk uvedl, že je na Petra Menšíka vedeno sedmnáct exekucí v celkové výši 3 857 100 korun.

Zdroje: ceskatelevize.cz | brnensky.denik.cz | blesk.cz | blesk.cz | YouTube: Petr Menšík – Show Jana Krause, 9. 12. 2015, kanál Show Jana Krause | www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/petr-mensik-vladimir-mensik-syn-otec-vztah.A160310_112152_lidicky_zar | www.idnes.cz/jihlava/zpravy/petr-mensik-vzpomina-na-slavneho-otce.A160304_2230160_jihlava-zpravy_evs