Hlavní obsah
Lidé a společnost

Prďola z Jáchyme, hoď ho do stroje! vodil loutky a hrál v Cannes. Alkohol a zrada ho stály život

Foto: AI ilustrace/Vygenerováno pomocí Sora

Karel Novák stál u zrodu Ypsilonky, psal pohádky pro děti a staral se o hudbu k inscenacím. Diváci si ho ale pamatují z jediné scény u pípy. Na představení dojížděl z léčebny, osudnou se mu stala víkendová propustka.

Článek

Hospoda plná hostů, rozčilený František Koudelka a hláška, kterou zná skoro každý. „Tak kdepak je ten prďola, co tady čepuje to pivo?“ Komedie Oldřicha Lipského Jáchyme, hoď ho do stroje! přišla do kin v roce 1974 a výčepní Karel se v ní mihne jen v několika scénách.

Novák vodil v Liberci loutky a v roce 1963 patřil k lidem, kteří přivedli na svět Studio Ypsilon. Ještě před Jáchymem ztvárnil jednu z ústředních rolí v nejexperimentálnějším filmu Věry Chytilové, který se v roce 1970 promítal v Cannes.

Loutky, vlastní pohádky a zrod Ypsilonky

Narodil se roku 1930 v České Skalici. V padesátých letech nastoupil do Severočeského loutkového divadla v Liberci, kam tehdy přicházela nová generace herců. Setkal se tam s výtvarníkem a režisérem Janem Schmidem. „To byl Pánembohem políbený herec, hudebník, kterému jste mohli věřit každé slovo,“ řekl o něm Schmid později. Na začátku šedesátých let se liberecká scéna odklonila od popisného, poučujícího divadla pro děti a vsadila na hravost, spontaneitu a fantazii. Novák se na této proměně podílel i jako autor. Pro nejmenší diváky napsal Opičky, pozor! Piráti!, O kůzlátkáchO Palečkovi. Se Schmidem pak společně připravili Haraburdu a postupně vznikla také takzvaná mateřinková představení, s nimiž herci vyráželi přímo do školek. Tento způsob hraní se pak rozšířil i do dalších divadel.

Schmid ho dobře znal i mimo jeviště. „Všestranný byl i v normálním životě, byl to šikovný truhlář, zedník a kuchař. Pamatuju si, že když vařil, tak do každého jídla přidával česnek. I do sladkostí… A do masa zase dával špetku cukru a sladkou smetanu,“ vyprávěl.

Během tohoto období, v roce 1963, vzniklo při loutkovém divadle amatérské Studio Y. Na jeho založení se vedle Jana Schmida podíleli Novák, Miroslav Kořínek a několik dalších lidí. Vyrostla tak dílna postavená na kolektivní improvizaci, hudbě a výtvarné práci. Zahajovacím titulem se stal první díl Encyklopedického hesla XX. století z roku 1964. Novák ho napsal a režíroval společně se Schmidem. V roce 1966 uvedlo Studio Y rozvernou variaci na Bizetovu operu nazvanou Carmen nejen podle Bizeta a o hudební nastudování se postaral Novák. Roku 1968 Evald Schorm natočil z inscenace pětadvacetiminutový film, tedy ne záznam divadelního večera, ale svébytnou adaptaci a zároveň portrét mladého souboru.

Foto: Jindřich Nosek (NoJin), CC BY-SA 4.0, Wikimedia Commons

Jan Schmid, spoluzakladatel Studia Ypsilon

Josef u Chytilové a výčepní Karel

Novák se ve filmu objevil už v roce 1956, konkrétně v Dědeček automobil. Jednu z výraznějších rolí dostal o dvanáct let později. V červenci 1968, krátce po oficiálním zrušení cenzury, se rozběhly přípravy snímku Ovoce stromů rajských jíme a v srpnu začalo natáčení. Věra Chytilová v něm spolu se scenáristkou Ester Krumbachovou přenesla biblické vyhnání z ráje do podivného penzionu se zahradou. Žije v něm Eva se svým partnerem Josefem a přichází tam tajemný cizinec vraždící plavovlasé ženy. Josefa hrál Novák, Evu jeho tehdejší manželka Jitka Nováková a vraha Roberta Jan Schmid. Zatímco Eva po zahradě pátrá po důkazech, Josef se dvoří jiným ženám. Belgická koprodukce dala Chytilové při natáčení nezvykle velkou volnost. Herci ve filmu mluvili a gestikulovali záměrně nepřirozeně, podobně jako v liberecké Ypsilonce. Celý film byl původně zamýšlen jako muzikál.

V září 1968 byla obnovena cenzura, úřad dohlížející na film ale vznikl až později, takže se snímek podařilo dokončit podle původního plánu. Dva měsíce před československou premiérou, jež proběhla v červenci 1970, se film promítal v Cannes. Na rozdíl od jiných provokativních snímků konce šedesátých let neskončil na černé listině, což si Chytilová vysvětlovala tím, že jeho skrytému významu nikdo neporozuměl.

Po Sobotově boku se Novák v roce 1974 objevil v Lipského snímku o Františku Koudelkovi, kde hrál žárlivého výčepního Karla. Ke společnému natáčení se Sobota vracel i po letech. „Karla Nováka jsem měl opravdu moc rád. To byl vynikající herec z divadla Ypsilon. Sice jsme si tam dávali přes hubu, jinak jsme ale byli kamarádi,“ řekl a dodal, že rvačku ve výčepu zvládli bez kaskadérů.

Bohnice a poslední návrat do Liberce

V roce 1977 hrál Novák ředitele školy ve filmu Jak se točí Rozmarýny. Schmid líčil, že Novák pil rok od roku víc a alkohol rozložil jeho manželství s Jitkou Novákovou. S pitím se potýkala i jeho druhá životní partnerka. „Pamatuju si, že ten Karel říkal: Já ji zachráním, já ji z toho alkoholu dostanu. A vlastně se to skoro povedlo a pak s ní bohužel začal pít,“ uvedl Schmid. O rok později se Ypsilonka přestěhovala z Liberce do Prahy. Luděk Sobota později popsal, co to s Novákem udělalo. „Byl zarytý Liberečák, každý ho tam znal, byl tam strašně rád. Tady v Praze musel spát v šatně, byl z toho zoufalý,“ řekl. Doplnil také, že Nováka poslal na protialkoholní léčbu do Bohnic doktor Plzák.

Novák hrál dál i v době léčby. Schmidova manželka, herečka Jana Synková, pro něj jezdila autem a vozila ho z Bohnic na představení. Schmid vyprávěl, že Novák na scéně pokaždé ožil, hraní pro něj bylo očistou a po představení se vracel zpět mezi pacienty.

Léčba postupovala dobře, a tak dostal na začátku října 1980 povolenou vycházku domů do Liberce, kde chtěl oslavit blížící se padesátiny. Do léčebny se ale už nevrátil. Schmid později uvedl, že Novák doma přistihl partnerku s jiným mužem a krátce poté si vzal život. Sobota to potvrdil s tím, že se jeho přítel oběsil. Novák zemřel 6. října 1980, tři dny před svými padesátými narozeninami.

Jeden z jeho filmů ale na premiéru teprve čekal. V letech 1978 až 1980 natáčela Věra Chytilová v zimních exteriérech komedii Kalamita a obsadila do ní i herce zvyklé improvizovat na malých mimopražských scénách, mezi nimi Novákovy kolegy Janu Synkovou a Jana Schmida. Sám v ní hrál slepce. Natáčení komplikovalo počasí i cenzurní zásahy. Snímek byl hotový už 10. dubna 1980, schválení se ale nedočkal a další úpravy se protáhly o více než rok. Promítání pak úřady povolily až v listopadu 1981. Do kin vstoupil bez jakékoli reklamní kampaně a diváci si ho přesto našli. Pražské promítání bylo nakonec zakázáno. Kalamita měla premiéru 29. ledna 1982, více než patnáct měsíců po Novákově smrti.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz