Článek
Anna Fixová je vskutku renesanční osobnost: první dáma divadelního souboru příbramského divadla (která ale není žádnou zpovykanou primadonou), oblíbená herečka, vynikající zpěvačka, skvělá fotografka a nově dokonce i spisovatelka. V knize „Smůla a zázraky: Jak necestovat po severu“ popisuje s humorem sobě vlastním své cestovatelské peripetie.
Přestože by si mohla ze všech svých talentů „uplést pevnou houpací síť“ a shlížet na ostatní svrchu, často padá až na samé dno. Ruku v ruce s talentem totiž nezřídka kdy chodí hypersenzitivita a leckdy i tzv. imposter syndrom – psychologický fenomén, kdy lidé, kteří něco umějí, mají tendenci své schopnosti zpochybňovat, úspěchy znevažovat nebo připisovat náhodě. Jejich vnitřní kritik je neustále v pohotovosti a pochvaly po nich stékají jako po skle.
„Třeba odehraješ nějakou roli, vystavíš nějakou postavu, to představení má úspěch, je tam sto dobrých komentářů a recenzí a jedna je špatná. Já si vezmu tu špatnou a na tom postavím celý ten pocit z toho, jak jsem to odvedla,“ vysvětluje Anna Fixová.
Drtí ji i perfekcionismus: „Vždycky jsem sama sebe viděla tak, že na to nemám, že na nic z toho, co dělám, prostě nemám. Pořád musím být 120% ve svých výkonech. Když se do něčeho pustím a přijde mi to aspoň jenom maličko blbý, okamžitě to zavrhnu, že to nemá cenu, že to prostě takhle nejde dát ven,“ popisuje v podcastu Jste normální?!, který se věnuje hranicím normality a duševnímu zdraví.
Achillovou patou Anny Fixové jsou ale hlavně partnerské vztahy a, jak mimo jiné prozradila ve výše zmiňovaném podcastu, strach z opuštění. Poslední závažnější depresivní epizodu zažila loni v lednu po nečekaném rozchodu. Jejím typickým projevem bylo, že ulehla do postele, nebyla schopna z ní vstát a nejednou ji napadlo, jestli vůbec má smysl na tomhle světě být…
Ale v minulosti bylo už i hůře. Poslední tři roky tlumí depresivní stavy medikací, propady jsou tedy přece jen o něco mírnější. Kromě totální apatie a bolesti těla i duše popisuje pocit marnosti a bezvýchodnosti. „Cokoliv děláš nebo cokoliv od života chceš, v ten moment nemá smysl,“ vysvětluje. Lednovému zhroucení předcházel pocit vyhoření v práci. Domácí nepohodu neustál její mladší přítel a ze vztahu vycouval.
Strach z opuštění i konfliktu
V ten moment se zhmotnila její noční můra. Odmalička vyrůstala jen s matkou. Mají spolu sice nadstandardní vztah, ale divadelní dramaturgyně často odjížděla z domova, jako samoživitelka musela pracovat za dva. Pocitů opuštění si tedy malá Anička užila dosyta. Zároveň měla pocit, že ji její otec zavrhl. Z toho pramenilo přesvědčení, že nestojí za to, aby s ní nějaký muž vůbec byl, natož zůstal.
V dětství zažila i obrovský tlak na výkon ve třídě s rozšířenou hudební výukou. Jednou se dokonce počůrala strachy. Provází ji i strach z autorit a neschopnost se hněvat na ostatní. „Já se umím zlobit na sebe, ale dělá mi hrozný problém jít do nějakých konfliktů a postavit se sama za sebe,“ přiznává, že neumí určit a udržet vlastní hranice a má tendenci se za vše omlouvat.
Bojí se, že konflikt vyprovokuje obávané opuštění. Ve zdravých vztazích však konflikty uvolňují napětí. Idylický není vztah, ve kterém se lidé nehádají, ale ten, ve kterém se umí pohádat správně…
Naděje do budoucna
Anna Fixová na sobě začala intenzivně pracovat a každý týden dochází na terapii, kde krůček po krůčku zpevňuje své sebevědomí. V tomto díle podcastu, který jde hluboko pod povrch, se dozvíte nejen, jak se cítí člověk s depresí, ale například i to, co mohou dělat lidé, kterým na něm záleží, často si neví rady a buďto okolo něj chodí po špičkách, nebo raději nedělají nic, aby nic nepokazili.
Podcast byl natočen před pěti měsíci. Od té doby se leccos změnilo, proto Anna Fixová apeluje na sledující: „Jestli se momentálně cítíte blbě, tak vydržte. Ono to všechno přebolí. Nic netrvá věčně a život je prostě sinusoida. Vydržte, bude to lepší!“
V dalším díle podcastu Jste normální?! poodhalí zákulisí svého boje s anorexií neboli poruchou příjmu potravy herečka Monika Timková.
Zdroje:
Podcast Jste normální?!
