Článek
O Dmytrovi a nechutné vlně nenávisti, kterou narození nevinného chlapečka s ukrajinským původem vyvolalo, jsem psala v minulém textu. Následně jsem ale zjistila, že není jediným „cizokrajným“ miminkem, které se narodilo v některé z českých nemocnic jako první v letošním roce.
Miminka jako červený hadr
V České Lípě přivítali na svět jako prvního letošního novorozence Harshe, který se narodil indické mamince. V Chebu pak politická delegace přišla předat dárek pro první miminko roku mrňavému Viet Tienovi s vietnamskými kořeny. Reakce některých našich spoluobčanů na jejich narození byly jako přes kopírák.
Volně parafrázuji: Roztahují se nám tady, vezmou nám práci a budeme je živit (jaký to paradox!), Čechy Čechům, ať se tyhle vyžírky vrátí fofrem domů a nemnoží se nám tu jako malé myši (doslovná citace z jednoho komentářů pod mým minulým článkem).
Že tito zuřiví komentátoři nejsou schopni dohlédnout dál než na špičku vlastního nosu, nejspíš nikoho nepřekvapí. Chybí jim schopnost zahlédnout širší kontext i delší časový horizont. Zkusíme to tedy vysvětlit znovu, po-ma-lu a podrobně. Jako autoritu si vypůjčím samotný Seznam a jeho uvádění informací na pravou míru.
Jak je to ve skutečnosti s Ukrajinci v Česku?
Takhle doplnili editoři v komentářích kontext k jednomu z nenávistných komentářů proti Ukrajincům v Česku. Toto jsou fakta: V září 2025 pobývalo dle Ministerstva vnitra v Česku 388 515 ukrajinských uprchlíků s dočasnou ochranou. K dubnu 2025 v ČR aktivně pracovalo přibližně 158 000 ukrajinských uprchlíků.
Podle údajů Ministerstva práce a sociálních věcí 95 % z nich platí daně a odvody stejně jako čeští občané. Příjmy z odvodů a daní uprchlíků přitom postupně rostou, v současnosti odvádějí více než dvojnásobek toho, co dostávají. Kromě toho dle údajů MPSV celkově ubývá poskytovaných podpor. Lidé, kteří k nám z Ukrajiny uprchli před ruskou válkou, se Česku dlouhodobě vyplácejí.
Dle studie Akademie věd ČR bydlí ukrajinští uprchlíci většinově (79 %) v nájmech a většina (80 %) si jej celý platí z vlastních příjmů. Stejná studie dokládá, že ukrajinští uprchlíci sice našli pracovní uplatnění tam, kde je český trh aktuálně potřeboval, nicméně většina z nich pracuje hluboko pod svou odbornou kvalifikací, a naše ekonomika je tak bohužel nedokáže efektivněji využít.
Přínos ukrajinských uprchlíků českému státu by tak mohl být daleko větší a jakkoli se data v průběhu času samozřejmě mění, aktuální trendy ukazují, že tvrzení o „Ukrajincích beroucích peníze Čechům“ je nepravdivé. Naopak, Ukrajinci v ČR již i přispívají do českého důchodového systému. Více informací o zaměstnanosti příchozích naleznete na stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí ČR.
A právě to, když už tedy pomineme základní měřítko lidskosti, tedy empatii, by mělo české „nenávistníky“ probudit ze snu, nebo spíše noční můry, o cizincích, kteří jsou nám na obtíž a „vyžírají“ nás.
Nejméně dětí v Česku od 18. století
Kromě toho, že už teď cizinci ve velkém v Česku pracují a přispívají do systému nemalými prostředky, tu z nich výrazná část nejspíš zůstane. Jinými slovy – tahle miminka vám jednou budou vydělávat na důchod. A budeme jich potřebovat o to víc, oč méně se rodí „echt“ českých miminek.
Kromě zpráv o čerstvě narozených cizincích mě v posledních dnech zaujala ještě i další informace: V Česku se rodí rok od roku méně dětí. Situace začíná být alarmující. V článku s titulkem „Děti se nerodí. Přestaly se nám hodit, říká demografka“ ji rozebírá demografka Jiřina Kocourková.
V roce 2025 se v Česku s největší pravděpodobností narodilo nejméně dětí od 18. století. Přesná čísla budou k dispozici na jaře, ale trend je jasný. O možných důvodech se můžete dočíst ve zmiňovaném článku. Dopady jsou ale jasné už nyní. A právě tady vstupují „do hry“ migranti.
Migranti nás zachrání
Profitujeme z nich už teď. Většina z nich je v produktivním věku, platí daně a odvody, z nichž se vyplácejí důchody, navíc pomáhají vyrovnávat poměr pracujících a důchodců. Bez nich by tlak na český důchodový systém rostl už nyní, hrozilo by zvyšování odvodů, snižování důchodů nebo narůstající dluh státu.
Podstatné je ale i hledět dopředu: děti narozené cizincům, kteří tu zůstanou a integrují se do společnosti, se jednou postarají o důchody těch, kteří proti nim teď brojí. Tyto nové generace cizinců se stanou součástí pracující populace, budou platit odvody a zajistí, že se systém nezhroutí jak domeček z karet. A jednou budou živit i ty, kteří na ně teď plivají.
Zdroje:
