Článek
Když se řekne Alcatraz, většině lidí se vybaví jediné. Věznice, ze které nebylo úniku. Místo, kde si odpykávali tresty ti nejnebezpečnější zločinci své doby. A přesně sem míříme druhý den našeho pobytu v San Franciscu.
Lístky kupujeme online na desátou hodinu dopoledne. Loď na ostrov odplouvá z Pier 33, který se nachází nedaleko centra města a už od rána je plný turistů z celého světa. Počasí dokonale odpovídá místu, které nás čeká. Nízká oblačnost, chladný vítr a jemné mrholení dávají celé cestě lehce ponurou atmosféru. Jakmile se loď přiblíží k ostrovu, vítá nás kromě zaměstnanců také něco mnohem méně příjemného. Zápach a obrovské množství hmyzu. Důvod je přitom jednoduchý. Alcatraz dnes neslouží pouze jako turistická atrakce, ale také jako chráněná ptačí rezervace. Na útesech a střechách budov hnízdí tisíce mořských ptáků a celý ostrov doslova žije vlastním ekosystémem. Na molu jsou připravené plácačky na odhánění drobného hmyzu, který se kolem pobřeží drží v obrovských počtech, ale na nás už žádná nezbývá. Po několika minutách proto přestáváme poslouchat úvodní výklad a doslova utíkáme dál od pobřeží.
Nová průmyslová budova, která dnes slouží jako galerie.
Alcatraz překvapivě nepůsobí jako věznice. Přinejmenším ne na první pohled. Spíše připomíná malé opuštěné město. Nachází se zde bývalé ubytovny pro dozorce, hasičská stanice, společenské prostory i vlastní elektrárna. Postupně procházíme budovami, které kdysi sloužily vězňům i zaměstnancům věznice. V bývalých dílnách dnes visí informační panely, stejně jako v prostorách, kde se dříve scházely rodiny dozorců nebo promítaly filmy. Historie Alcatrazu je zde propojena s historií celých Spojených států.
První hodina na ostrově proto nepůsobí nijak depresivně. Naopak. Díky tomu, že se většina objektů opravuje jen minimálně, si místo zachovalo svou autenticitu. Není to sterilní muzeum, ale skutečný kus historie. Navíc je možné se po většině ostrova pohybovat volně, takže ani velké množství návštěvníků nepůsobí rušivě. To hlavní nás však teprve čeká.
Nad vstupem do věznice visí ikonický nápis Alcatraz a pod ním fronta turistů. Přesně taková, jakou bychom na jednom z nejslavnějších míst Ameriky očekávali. Po chvíli čekání procházíme sprchami, dostáváme sluchátka s audioprůvodcem a vstupujeme do útrob věznice. A právě tady se atmosféra mění.
Skromně vybavené cely. Na obrázku jsou cely dvě.
Úzké chodby, malé cely, samotky a všudypřítomné mříže vytvářejí prostředí, které působí stísněně i dnes. Většina vězňů měla jen minimum soukromí a někteří téměř žádný kontakt s denním světlem. Trest si zde odpykávali i známí zločinci jako Al Capone nebo Floyd Hamilton. Každá cela je malá připomínka toho, jak tvrdý režim zde panoval.
Tato chodba je za odměnu. Několik cel, které mají denní světlo.
Z pochmurných prostor věznice se následně dostáváme na nádvoří, které sloužilo jako hřiště. Odtud pokračujeme kolem knihovny až do jídelny, kde komentovaná prohlídka končí. Překvapivě právě zde nacházíme jednu z nejzajímavějších informací celého dne. Na informační tabuli visí jídelníček z roku 1963. Cereálie, vajíčka, ovoce, káva a další položky. Upřímně řečeno, lepší snídaně než v nejednom americkém hotelu, který jsme během cest navštívili.
Snídaňové menu není vůbec špatné.
Poslední hodinu věnujeme procházce po ostrově. A právě tehdy si začínáme uvědomovat, proč byl útěk z Alcatrazu tak obtížný. Cely neměly klasické dveře, ale pouze mříže. Dozorci tak měli neustálý přehled o tom, kde se vězni nacházejí. Samotná věznice stojí v nejvyšším bodě ostrova a nabízí výhled na prakticky celý areál. Na jedné straně se nacházely budovy pro dozorce, na druhé prudké svahy padající k moři. A pak samozřejmě samotný záliv. Ledová voda, silné proudy a přibližně dva kilometry k nejbližší pevnině.
Celá věznice, včetně nejstaršího majáku na západním pobřeží USA, stojí na příkrých skalách uprostřed sanfranciského zálivu.
Pokusů o útěk bylo několik. Pouze jeden se však dodnes považuje za potenciálně úspěšný, přestože nikdy nebylo definitivně potvrzeno, zda se uprchlíkům skutečně podařilo dostat živým na svobodu.
Alcatraz byl objeven v roce 1775 a během své historie sloužil jako pevnost, vojenská věznice a od roku 1934 jako jedna z nejstřeženějších federálních věznic ve Spojených státech. Dnes je však jeho role úplně jiná. Místo, které bylo symbolem izolace a trestu, se proměnilo v jednu z nejnavštěvovanějších atrakcí San Francisca a zároveň důležitou ptačí rezervaci.
Nakonec se vracíme do fronty na loď. Zatímco v hlavě si odnášíme směs historických souvislostí, fascinace i lehkého mrazení, tělo řeší mnohem přízemnější problém. Hmyz, který je neodmyslitelnou součástí zdejší ptačí rezervace. Po několika hodinách na ostrově litujeme, že jsme neměli repelent nebo alespoň jednu z těch slavných plácaček. Vysvobození přichází až ve chvíli, kdy loď opouští přístav.
Na závěr procházíme okolo Lombard Street.
Návštěva Alcatrazu tím pro nás končí. San Francisco ale ještě ne. Cestou zpět si odškrtáváme poslední bod našeho městského seznamu – Lombard Street s jejími ikonickými zatáčkami. Den zakončujeme v Joe & The Juice a pomalu začínáme myslet na další část cesty. Ráno si půjčíme auto a město necháme za zády. Před námi už jsou hory.
