Brussels Airlines: když se cesta z Porta do Prahy protáhne na 26 hodin

Na cestách mezi Prahou a Portem jsem mnohokrát využil Brussels Airlines. Spojení s krátkým přestupem v Bruselu vycházelo většinou cenově lépe než nabídky konkurence a vyhovoval mi také páteční odlet z Porta, díky kterému jsem mohl dokončit pracovní týden a večer se vydat domů. Za normálních okolností to byla poměrně jednoduchá cesta přes Brusel a za pár hodin jsem byl doma.

Brussels Airlines pro mě nikdy nebyly aerolinkou, podle které bych plánoval cestu. Jsou klasickým evropským dopravcem a rozdíly mezi jednotlivými společnostmi se na kratších evropských linkách postupně téměř smazávají. Podobná letadla, podobné sedačky, podobný servis a často i podobné ceny. Létání po Evropě dnes vnímám spíš jako rychlejší formu veřejné dopravy, takže pro mě hraje větší roli čas odletu, příletu a možnost koupit celou cestu na jedné letence s garantovaným přestupem. Právě poslední bod se během jednoho návratu z Porta ukázal jako mnohem důležitější než všechno ostatní.

Dopoledne vůbec nenasvědčuje tomu, že bych se měl domů dostat až následující den. Poslední hodiny služební cesty trávím s dodavatelem v centru Porta a je to příjemná tečka za celým pracovním týdnem. Následně se společně přesouváme na letiště, loučíme se a já poprvé kontroluji, jak to vypadá s mým letem do Bruselu.

Flightradar mi příliš radosti neudělá. Letadlo, které mě má vyzvednout v Portu, je stále ještě v Bruselu. Chvíli počítám časy a začíná mi být jasné, že jestli během několika minut neodletí, můj přestup bude prakticky nemožný. Z Bruselu do Prahy mám navíc pokračovat posledním spojem daného dne, takže pokud ho nestihnu, čeká mě noc v Belgii.

Najednou řeším i poměrně banální otázku, jestli vůbec odbavit kufr. Rozměrově bych ho ještě dokázal vzít s sebou na palubu a sprchový gel bych v nejhorším obětoval, protože představa, že někde zůstanu přes noc bez zavazadla, mě příliš neláká. Nakonec kufr odbavuji a doufám, že ať už skončím večer kdekoliv, dorazí tam se mnou.

Po bezpečnostní kontrole, která v Portu na první pohled vypadá jako nekonečná fronta, ale nakonec postupuje překvapivě rychle, mám ještě čas nakoupit několik drobností pro kolegy. Především portské, které se dá i na letišti koupit za poměrně rozumné peníze. Mezitím stále sleduji svůj let a s přibývajícími minutami je čím dál jasnější, že případný přestup v Bruselu bude hodně na hraně.

Jako důvod zpoždění jsou uváděny bouřky. Nakonec odlétáme přibližně o dvě hodiny později, přesto pořád trochu doufám, že podobné problémy zasáhly i další lety a spoj do Prahy bude také opožděný. Samotný let do Bruselu je jinak přesně takový, jaký bych od běžné evropské aerolinky očekával.

Sedačky jsou na přibližně dvouhodinový let dostačující, i když na výrazně delší cestě bych už ocenil alespoň malý polštářek. Potěší voda zdarma a servis probíhá bez problémů. Je to zkrátka evropský standard, u kterého není příliš o čem psát, a většinu letu stejně přemýšlím hlavně nad tím, jestli po přistání poběžím k dalšímu gatu, nebo budu hledat hotel.

Odpověď dostávám ještě během pojíždění k terminálu. Kontroluji navazující spoj a vidím, že letadlo do Prahy už je ve vzduchu. Dnes se tedy domů nedostanu a v hlavě si okamžitě připravuji další postup. Najít přepážku Brussels Airlines, nechat se přebookovat, vyřešit hotel a zjistit, jak se na něj dostanu. Při podobné situaci jsem ve Frankfurtu strávil přibližně dvě hodiny ve frontě u přepážky Lufthansy, takže se psychicky připravuji na podobný scénář. Tentokrát ale nic z toho řešit nemusím.

První překvapení přichází okamžitě po výstupu z letadla. Přímo u gatu stojí zaměstnanci Brussels Airlines a kontrolují navazující spoje cestujících. Ti, kterým letadlo uletělo, dostávají do ruky připravenou obálku. Dostávám ji také a čekám, co budu muset řešit dál, jenže po otevření zjišťuji, že prakticky nic.

Uvnitř jsou informace o hotelu, instrukce, jak se k němu dostat, a především nová letenka na následující den. Žádné hledání přepážky, žádná fronta a žádné vysvětlování celé situace zaměstnanci, který ji stejně nemůže změnit. Vystoupím z letadla a během několika minut přesně vím, kde budu spát a jak se následující den dostanu domů. Celé řešení je rychlé, profesionální a především připravené ještě před naším příletem. Přesně takovou organizaci bych od klasické aerolinky očekával, ale po předchozích zkušenostech mě stejně příjemně překvapila.

Jedinou komplikací je, že v sobotu není k dispozici vhodný přímý spoj mezi Bruselem a Prahou. Místo jednoduchého ranního letu proto dostávám trasu přes Mnichov. Není to ideální, ale v danou chvíli je pro mě podstatnější, že nemusím nic dalšího řešit a můžu rovnou vyrazit do hotelu.

Před příletovou halou nacházím nástupiště hotelového shuttle busu a během chvíle jsem na cestě. Na hotel se dostávám přibližně kolem desáté večer. Na klasickou večeři už je pozdě a vzhledem k rannímu odletu stejně nemám chuť vyrážet někam do města. Potřebuji něco malého k jídlu, sprchu a několik hodin spánku.

Hotel nemá klasický bar, ale takzvaný maxibar, což je v podstatě malá samoobsluha. Myšlenka je praktická, ceny už o něco méně. Malá Stella stojí kolem deseti eur a bageta přibližně dvacet. Několikachodovou večeři bych za podobnou částku možná ocenil víc, ale před ranním odletem opravdu nehodlám řešit gastronomii a beru to jako jednu z drobných absurdit neplánované noci v Bruselu.

Mnohem zajímavější problém objevuji při pohledu na jízdní řád hotelového shuttle busu. Brussels Airlines mi zajistily hotel včetně dopravy z letiště, jenže první ranní shuttle zpět odjíždí v šest hodin, tedy přesně v okamžiku, kdy má moje letadlo odlétat do Mnichova. Nehodlám uprostřed noci diskutovat na recepci o jiné variantě, a tak si ráno objednávám Uber. Pro jistotu si ještě fotím informační tabuli s časem prvního odjezdu shuttle busu. V tu chvíli nevím, jestli mi to k něčemu bude, ale vzhledem k tomu, že jinou rozumnou možnost dopravy na letiště nemám, chci mít alespoň nějaký podklad.

Další cesta už probíhá bez problémů. Ranní let z Bruselu do Mnichova odlétá podle plánu a stejně bez komplikací pokračuji později do Prahy. Jedinou nepříjemností zůstává více než pětihodinový přestup v Mnichově, který se po krátké noci zdá téměř nekonečný. Tentokrát už ale alespoň vím, že se domů skutečně dostanu.

V Praze přistávám odpoledne, téměř 26 hodin poté, co jsem předchozí den přišel na letiště v Portu. Z jednoduché cesty s jedním krátkým přestupem se tak stala malá evropská tour přes Brusel a Mnichov. Po návratu ještě podávám žádost o kompenzaci, i když vzhledem k okolnostem zpoždění příliš nevěřím, že bude uznána. Současně přikládám účtenku za Uber ve výši 15 eur a fotografii hotelového jízdního řádu dokazující, že první shuttle na letiště odjížděl až v době mého odletu.

Výsledek nakonec odpovídá mému očekávání. Kompenzace za zpoždění je zamítnuta, ale patnáct eur za Uber mi během týdne přichází zpět na účet. A právě tahle drobnost vlastně dobře zapadá do celé zkušenosti. Cesta se sice výrazně zkomplikovala, ale pokaždé, když bylo potřeba něco vyřešit, fungovalo to překvapivě jednoduše.

Za běžného provozu jsou pro mě Brussels Airlines naprosto standardní evropskou aerolinkou. Na krátkém letu nenabízí nic, kvůli čemu bych byl ochotný výrazně měnit své cestovní plány nebo platit podstatně vyšší cenu. Pokud mi ale jejich spojení vyhovuje časově a cenově, nemám důvod se jim vyhýbat. Ostatně právě proto jsem je mezi Prahou a Portem využil opakovaně.

Mnohem zajímavější zkušenost přišla ve chvíli, kdy se běžná cesta pokazila. Ještě před naším příletem v Bruselu bylo připravené náhradní spojení, hotel i informace o dopravě a zaměstnanci čekali přímo u gatu. Místo dlouhé fronty u přepážky jsem během několika minut věděl, co bude následovat, a dodatečné náklady na ranní Uber mi byly po doložení proplaceny.

Cestu z Porta do Prahy trvající téměř 26 hodin bych si samozřejmě zopakovat nechtěl. Stejně tak bych příště rád vynechal neplánovanou noc v Bruselu i pět hodin na letišti v Mnichově. Pokud mi ale při další cestě Brussels Airlines znovu nabídnou rozumné spojení přes Brusel, tahle zkušenost rozhodně nebude důvodem hledat jinou aerolinku. A navíc už vím, že když se cesta zkomplikuje, nemusí automaticky následovat několik dalších hodin ve frontě u přepážky.