Článek
Při projíždění mapy nacházím místo, které na první pohled vypadá poměrně zajímavě. Na Lahovickém mostě stojí dvě vyhlídkové věže prakticky naproti sobě a slibují výhled směrem k soutoku Berounky s Vltavou. Na mapě to vypadá jako ideální cíl na další kratší výlet po Praze. A protože samotné věže by na delší trasu nestačily, naplánuji si kolem nich přibližně šestikilometrový okruh. Sedám na vlak a vyrážím směrem do Modřan.
Vlak mě doveze na zastávku Praha-Modřany. Přestože jsem už poměrně daleko od centra, ruch velkoměsta je tu stále znát. Stačí ale udělat několik kroků směrem k Vltavě a prostředí se začne rychle měnit. Podél řeky vede oblíbená cyklostezka, kterou využívají cyklisté, běžci, lidé s kočárky i ti, kteří se sem přišli jen projít. Na jedné straně město, na druhé řeka a překvapivě hodně zeleně. Pro začátek dnešní cesty vlastně ideální kombinace.
Přes Vltavu přívozem
Hned na začátku využívám první místní atrakci. Přívoz P6 spojuje Modřany s Lahovičkami a kromě toho, že mi ušetří poměrně dlouhou cestu, přidává k dnešní procházce i několik minut na vodě. V rámci pražské integrované dopravy ho navíc mohu využít stejně jako vlak, kterým jsem sem přijel. Místo obcházení řeky se tak jednoduše nechám převézt na druhou stranu.
Přívoz P6 spojující Modřany a Lahovičky.
Po vystoupení pokračuji podél Vltavy směrem k Lahovickému mostu. Právě na něm se nachází dvojice vyhlídkových věží, kvůli kterým jsem si dnešní trasu původně naplánoval. Most je rušný a okolní dopravu rozhodně nelze přehlédnout ani přeslechnout. O to zajímavější mi připadá nápad umístit právě sem dvě malé vyhlídky.
Jako první mířím na vzdálenější z nich. Několik schodů mě dostane nad úroveň mostu a přede mnou se otevře pohled směrem k Berounce, Lahovičkám a Strakonické. Výhled sice není špatný, ale po cestě přívozem a podél řeky jsem čekal trochu víc. Scházím proto zpět dolů a mířím k druhé věži.
Dvě věže nad Lahovickým mostem
Podcházím most a pokračuji ke druhé vyhlídce. Ta má alespoň jednu výhodu – z její horní části je možné zahlédnout soutok Berounky s Vltavou. Ani tentokrát však nejde o výhled, kvůli kterému bych doporučoval plánovat samostatný výlet. Když navíc vystupuji po posledních schodech a prodírám se kolem pavučin, dostávám poměrně jasnou představu o tom, jak často sem někdo chodí. Podle jejich množství asi příliš často ne. A po návštěvě obou věží vlastně docela chápu proč.
Na vyhlídkách proto netrávím příliš času. Hlavní cíl dnešní cesty mě sice nenadchl, ale výlet zdaleka nekončí. Stačí pokračovat přes most a během několika minut se celé okolí úplně promění.
Výhled z jedné věže je na soutok Berounky a Vltavy.
Přecházím Lahovický most a pokračuji směrem k Lahovicím. Po jeho překonání scházím zpět k Vltavě a ruch dopravy postupně ustupuje. Nedaleko se pasou kozy, poblíž je jezdecký areál a Strakonická přitom zůstává jen kousek odsud. Stačí několik desítek metrů a místo rušné dopravní tepny mám před sebou řeku, zeleň a téměř venkovskou atmosféru.
Pod Radotínským mostem zpět přes Vltavu
Po několika stovkách metrů přicházím k další výrazné dopravní stavbě. Radotínský most patří k těm konstrukcím, které mě baví už jen svou velikostí. Nad hlavou projíždějí auta a kamiony, ale dostat se přes Vltavu mohou i pěší a cyklisté. Pod úrovní automobilového provozu totiž vede cesta, po které se dá řeka pohodlně překročit.
Je to trochu zvláštní pocit. Přímo nade mnou vede jedna z nejvýraznějších dopravních staveb této části Prahy, zatímco já pod ní přecházím Vltavu pěšky. Na druhé straně se napojuji na frekventovanou cyklostezku vedoucí podél řeky až směrem do centra. Dlouho na ní ale nezůstávám. Nechci se motat mezi cyklisty a mnohem zajímavější cesta vede o několik metrů níže, blíž k vodě.
Pod dálnicí vede nenápadná cyklostezka.
Modřanské laguny a návrat
Tady začíná další proměna dnešního výletu. Dostávám se k Modřanským lagunám, kde cestu obklopují jezírka, vysoká zeleň a hustý porost. Ještě před chvílí jsem stál pod obrovským silničním mostem a teď mám chvílemi pocit, jako bych se prodíral malou džunglí.
Cesta podél vody není všude dokonale upravená. Někde je pěšina dobře viditelná, jinde téměř mizí v porostu. Právě to jí ale dává trochu jiný charakter než hlavní asfaltové cyklostezce o pár metrů vedle. Velké travnaté plochy u řeky lidé využívají k odpočinku a podle jejich počtu jde o poměrně oblíbené místo. Za pěkného počasí to tu chvílemi připomíná rekreační oblast, přestože centrum Prahy není nijak daleko.
Hned vedle rušné silnice vede stezka zelení.
Nakonec se vracím na hlavní cestu a postupně docházím zpět tam, kde jsem dnešní okruh začal – k zastávce Praha-Modřany. Spojů směrem do centra mám na výběr dost, takže nikam nespěchám a ještě se zastavuji v Jemném bistru, kde se gastro potkává s kulturou díky místnímu kinu. Za sendvič s pitím tady platím kolem 150 korun a po přibližně šesti kilometrech je to příjemná tečka za dnešní cestou.
Vyhlídkové věže, které mě sem původně přivedly, nakonec patří k nejslabším částem celého výletu. Mnohem zajímavější je všechno kolem nich. Krátká cesta přívozem, téměř venkovská atmosféra u Lahovic, přechod pod Radotínským mostem i zarostlé okolí Modřanských lagun ukazují, jak rychle se může prostředí na okraji Prahy měnit. Rušné silnice jsou přitom často vzdálené jen několik desítek metrů.
Modřanské laguny jsou zelenou oázou.
Příští týden se tímto směrem vydám ještě jednou. Tentokrát ale v Modřanech nevystoupím a vlakem budu pokračovat dál, až na poslední zastávku, kam mě ještě doveze moje Lítačka – Praha-Zbraslav.
