Článek
Když se řekne Trojměstí, většina lidí si vybaví historický Gdaňsk nebo pláže a lázeňskou atmosféru Sopot. Gdyně bývá jen třetím jménem v seznamu, městem, kterým se projede vlakem cestou dál. Přitom právě tady jsme nakonec našli úplně jinou tvář polského pobřeží. Moderní, vzdušnou, klidnou a překvapivě příjemnou. Je Gdyně opravdu jen ve stínu slavnějšího souseda, nebo si neprávem odnáší nálepku „toho méně zajímavého“ města?
Ze Sopot vyrážíme krátce po ránu. Vlak jede jen několik minut a vystupujeme na hlavním nádraží v Gdyni. Už první pohled napovídá, že tady bude všechno trochu jiné. Místo historických uliček široké bulváry, modernější architektura a přístavní atmosféra. Na dnešní objevování máme vyhrazený celý den a první zastávkou se stává snídaně.
Když má kavárna zavřeno, jistí to pekárna.
Brzy ale přichází první a naštěstí jediné drobné zklamání. Většina běžných kaváren otevírá až v deset hodin dopoledne, což nás trochu zaskočí. Zachraňuje nás až místní pekárna, kde si objednáváme dvě kávy a dvě výborné drożdżówki. Celá snídaně vychází na 40 zlotých a přesně připomíná, proč mám Polsko rád. Za rozumné peníze dostanete kvalitní pečivo i kávu a nemusíte přitom hledat žádné turistické podniky.
Od pekárny pokračujeme směrem k přístavu. Cestou míjíme několik zajímavých staveb, ale už po pár minutách je jasné, že sem člověk nejezdí obdivovat středověkou architekturu. Přestože první zmínky o Gdyni pocházejí už ze 13. století, současná podoba města vznikala hlavně ve dvacátých letech minulého století společně s budováním přístavu. Milovníci historických center tak možná budou lehce zklamaní. Naopak pokud vás baví moderní architektura, široké ulice a funkcionalismus, budete se tu cítit jako doma. Nad celým přístavem navíc nepřehlédnutelně vystupují věže Sea Towers, které se staly jedním ze symbolů města.
Bitevník z druhé světové války je jedním z trháků jižního mola.
Po několika minutách docházíme k jižnímu molu. Jako první nás vítá legendární torpédoborec ORP Błyskawica, který sloužil během druhé světové války a dnes funguje jako muzeum. Jen o pár kroků dál kotví slavná plachetnice Dar Pomorza. Když člověk stojí pod jejími třemi stěžni, snadno si představí dobu, kdy se oceány překonávaly jen pomocí větru. Na konci mola pak kotví replika pirátské lodi, která vozí turisty na vyhlídkové plavby směrem ke Gdaňsku.
Úplně na konci jižního mola se nachází Gdyňské akvárium, které má status zoologické zahrady. Vstupné stojí 48 zlotých a podle počtu návštěvníků je vidět, že jde o jednu z největších atrakcí města. Přesto nás překvapuje jedna věc. Ani tady nejsou žádné velké davy. Fronty se tvoří jen minimálně a pokud už někde vzniknou, čekání trvá sotva pár minut. Po zkušenostech z jiných přímořských letovisek je to velmi příjemná změna.
Od mola pokračujeme na pláž a navazující promenádu. Právě tady si přijdou na své všichni, kteří mají rádi techniku nebo vojenskou historii. Hned vedle totiž stojí Muzeum námořnictva, které kromě lodí nabízí také ponorky a další historické exponáty. Nejstarší vystavená loď údajně pochází ze 17. století a vstupné 30 zlotých nám připadá jako velmi rozumná cena.
Lodní šrouby před Námořním muzeem.
Samotná promenáda měří přibližně jeden a půl kilometru, ale nám její projití zabírá více než hodinu. Ne proto, že bychom šli pomalu, ale protože není důvod spěchat. Chvíli sedíme na lavičce, chvíli jen pozorujeme klidnou hladinu Baltského moře a posloucháme šumění vln. Lidé kolem nás se procházejí podobným tempem. Nikdo nikam nespěchá a přesně takovou atmosféru od přímořského města čekám. Ne atrakce na každém kroku, ale prostor na obyčejnou procházku.
Přibližně v polovině promenády zastavujeme v BikeCafe na další kávu. Odtud se vydáváme mezi stromy směrem na Kamennou horu, jedno z nejznámějších vyhlídkových míst ve městě. Podle fotografií i doporučení má nabízet jeden z nejkrásnějších pohledů na přístav. Když dorazíme nahoru, přichází lehké zklamání. Výhled skutečně existuje, jen ho v létě z velké části zakrývají vzrostlé stromy. Pravděpodobně od podzimu do jara bude panorama mnohem působivější. O to více nás ale zaujme venkovní amfiteátr, kde si okamžitě představujeme letní koncerty nebo divadlo pod širým nebem. Nahoru se lze dostat pěšky, po silnici nebo bezplatnou lanovkou. My nakonec scházíme parkem, což se ukáže jako nejlepší varianta.
Nekonečná promenáda vybízí k dlouhým procházkám.
Park nás dovádí na hlavní městskou třídu Świętojańska. Právě tady se soustřeďuje většina obchodů, kaváren i restaurací. Stejně jako během celé cesty neřešíme hodnocení na internetu ani cestovatelské průvodce. Řídíme se jednoduše tím, co nás zaujme. Tentokrát vítězí Restauracja Portowa. Moderní samoobslužná restaurace nabízí polskou kuchyni i čerstvé ryby a za dva obědy platíme přibližně 90 zlotých. Ve výsledku to byla jedna z nejlepších gastronomických zastávek celého pobytu.
Po obědě se ještě jednou vracíme k pláži mezi molem a promenádou. Bílý písek, klidné moře a podvečerní slunce vytvářejí úplně jinou atmosféru než rušný Gdaňsk. Sedíme několik minut na lavičce a vlastně jen koukáme před sebe. Právě v takových chvílích člověk zjistí, že někdy není potřeba hledat seznam památek. Stačí být na správném místě.
Výhled z Kamenné hory.
Večer se vracíme vlakem zpět do Sopot a máme jasno. Gdyně možná nenabízí historickou atmosféru Gdaňsku ani lázeňský charakter Sopot, ale právě tím Trojměstí skvěle doplňuje. Je moderní, prostorná, klidná a překvapivě příjemná. Pokud budete mít při návštěvě severního Polska jeden den navíc, rozhodně bych ji nevynechal.
Naše cesta po Polsku tímto končí. Příští týden se ale přesuneme o pořádný kus jižněji na řecký Rhodos. Jak proběhla cesta s Laudou z Vídně, jak fungoval přestup na FlixBus v Brně a kolik ve skutečnosti stojí středomořská dovolená na vlastní pěst? O tom zase příště.
