Článek
Poslední dobou se na sociálních sítích objevuje čím dál víc videí, postů a reelsek od expatů, tedy lidí žijících v zahraničí, kteří tvrdí, že život jinde je lepší než u nás v Česku. Nejčastěji padá Španělsko, Itálie, Bali a další místa, která na obrazovce vypadají skoro dokonale. Člověka pak občas napadne jednoduchá otázka. Proč tedy všichni zůstáváme v tak strašné zemi a dávno jsme se neodstěhovali?
No, protože ono to většinou není tak jednoduché, jak to vypadá.
Po světě cestuji poměrně hodně, pracovně i soukromě. Krátké cesty, dlouhé pobyty. Poslední rok a půl prakticky žiji střídavě v Keni a v Česku, takže prostor k porovnání mám. A kdybych chtěl, mohl bych také říkat, že život venku je lepší. Stačilo by se dívat jen určitým směrem. Jenže právě v tom je celý problém.
Když člověk přijede do nové země, vytváří si kolem sebe úplně jinou bublinu než doma. Menší, čistší a hlavně vlastní. Vybere si byt tam, kde chce bydlet. Stýká se jen s lidmi, které si sám pustí k sobě. Díky zkušenostem z domova už navíc většinou pozná, koho si držet od těla. A tak najednou vzniká pocit, že všechno funguje nějak lépe. Lidé jsou milejší, jídlo chutnější, život klidnější.
Dlouhou dobu jsem to vnímal stejně. Seděl jsem v letadle a v duchu se loučil s českou mentalitou, neustálými komentáři ke všemu a celkovou náladou kolem sebe. A těšil jsem se, až vystoupím někde jinde. Do nového světa.
Jenže čím déle člověk někde opravdu je, tím víc začne vidět i druhou stranu.
V Keni například lidé často působí strašně klidně. Nikdo nikam nespěchá. Na první pohled skoro opak toho, co známe z Evropy. Jenže po delší době zjistíte, že část těch lidí prostě jen nemá co dělat. Bloumají po ulicích, snaží se zabavit nebo najít práci. A ten úsměv, který na vás působí tak bezstarostně? Často je spíš reakcí na to, že jste jiní. Že jste cizinci. Ta romantická představa se začne rozpadat většinou během prvního delšího rozhovoru.
A podobné je to skoro všude.
Třeba tolik opěvované Španělsko. Pro spoustu lidí vysněný život u moře, pomalejší tempo, slunce. Jenže druhá strana jsou vysoké ceny bydlení, sezónní práce nebo nezaměstnanost kolem 11 až 13 %. Jen se o tom už tolik nemluví, protože to nezní dobře v reelsku s výhledem na oceán.
Tím nechci říct, že u nás doma je všechno skvělé. Není. Máme spoustu problémů a některé věci mě občas štvou úplně stejně jako dřív. Jen už si netroufnu tvrdit, že někde jinde je život automaticky lepší. Jiný? Určitě. Pro někoho možná i šťastnější. Ale každé místo má svoje věci, které na dovolené nebo na Instagramu většinou nevidíte.
Během cest jsem poznal spoustu zemí, lidí i životních stylů. A ano, dokázal bych si představit žít i jinde. Přesto se vždy rád vracím domů. Asi ne proto, že by tu bylo všechno správně, ale protože tomu prostředí rozumím. Patří ke mně stejně jako všechny ty věci, které mě na něm někdy štvou.
A možná právě to člověk pochopí až ve chvíli, kdy na delší dobu odjede pryč.
