Premium economy: pár centimetrů navíc za několik tisíc. Stojí za příplatek?

Více než deset hodin v letadle. Pro většinu cestujících spíš nutné zlo než část cesty, na kterou by se vyloženě těšili. Více pohodlí nabízí business class, jenže tam se cena letenky často dostává na několikanásobek běžné economy. Mezi oběma třídami ale existuje ještě jedna možnost, která v posledních letech získává stále větší popularitu. Premium economy slibuje více místa, větší pohodlí a někdy také lepší servis, přitom bez cenovky business class. Otázkou zůstává, jestli těch pár centimetrů navíc skutečně poznáte. A hlavně jestli za ně stojí za to zaplatit několik tisíc korun.

Premium economy je dnes na vzestupu a objevuje se u čím dál většího počtu leteckých společností. Nejde přitom o levnější business class, jak by mohl název trochu naznačovat. Svým pojetím má pořád mnohem blíž ke klasické economy a hlavním rozdílem je prostor. U běžné economy se rozestup mezi sedadly často pohybuje kolem 79 centimetrů a šířka sedačky kolem 46 centimetrů. U některých produktů premium economy se rozestup dostává přibližně k 97 centimetrům a šířka sedačky kolem 48 centimetrů. Dva centimetry na šířku a necelých dvacet před koleny možná na papíře nevypadají nijak dramaticky. Jenže během desetihodinového letu se každý centimetr počítá.

K tomu se přidává větší možnost sklopení sedačky a u některých aerolinek také opěrka nohou. Servis se potom liší společnost od společnosti. Někde dostanete lepší jídlo, kvalitnější polštář nebo přednostní odbavení, jinde je většina služeb prakticky totožná s běžnou economy. Vstup do letištního salónku většinou součástí letenky není. Premium economy proto podle mě nemá smysl vybírat podle toho, jestli dostanete o jeden chod jídla navíc. Její hlavní výhodou je něco mnohem jednoduššího – prostor.

Během svých cest jsem tento produkt vyzkoušel u několika leteckých společností a vždy jsem se rozhodoval hlavně podle ceny. Pokud se příplatek pohyboval přibližně mezi 2 000 a 5 000 korunami a čekal mě delší let, dávalo mi to smysl. Jakmile byl rozdíl výrazně vyšší, zůstal jsem v běžné economy. Tentokrát nás čekal dálkový let s Finnairem z Helsinek do Ameriky. A právě na něm se ukázalo, jestli několik centimetrů navíc skutečně něco změní.

Hodina a půl v Helsinkách a rovnou k letadlu

V Helsinkách máme na přestup jen hodinu a půl. Letíme z Evropy do Ameriky, takže nás čeká ještě pasová kontrola a času na nějaké dlouhé procházení letiště příliš nezbývá. K našemu navazujícímu letu přicházíme ve chvíli, kdy už probíhá boarding. Ten jde poměrně rychle a během chvíle jsme na palubě.

První rozdíl je vidět prakticky okamžitě. Sedačka je širší a před koleny máme znatelně více prostoru. Já to samozřejmě vnímám, ale ještě větší radost má kamarád, který měří téměř dva metry. Právě u vysokých cestujících začíná premium economy dávat smysl možná ještě dříve než u ostatních. Zatímco v běžné economy často řešíte, kam vůbec dát kolena, tady už máte před sebou prostor, se kterým se dá pracovat.

Rozdíl mezi economy a premium economy přitom na první pohled nepůsobí nijak revolučně. Nevstoupíte do úplně jiného světa jako při přesunu do business class. Pořád sedíte v řadě s dalšími cestujícími, pořád máte před sebou sedačku a stále vás čeká několik hodin převážně vsedě. Jenže právě ty drobné rozdíly začnou být s každou další hodinou znatelnější.

Nejde ani tak o servis. Jde o prostor

Po odletu začíná první palubní servis a právě tady je rozdíl proti běžné economy o něco znatelnější. Jídlo je lépe servírované a porce je o poznání větší než v economy. Stále se samozřejmě bavíme o klasickém palubním občerstvení, nikoliv o gastronomii z business class, ale rozdíl tu poznat je. Deka je stejná jako v economy, výrazně příjemnější je ale polštář. Dá se umístit kolem krku, dobře drží a zároveň nezabírá tolik místa jako klasický polštářek. Jednoduchá věc, která ale funguje překvapivě dobře. Za mě jednoznačně lepší řešení.

Po prvním jídle sklápíme sedačky a snažíme se hlavně relaxovat. A právě tady začíná premium economy ukazovat svou největší výhodu. Těch několik centimetrů navíc před vámi, trochu širší sedačka a větší možnost sklopení samy o sobě nevypadají jako zásadní změna. Když se ale všechno spojí dohromady, výsledek už znát je. Nemám pocit, že bych byl namačkaný mezi dvěma područkami, nemusím tolik řešit polohu nohou a celkově se dá v sedačce mnohem lépe najít alespoň trochu pohodlná pozice.

Let díky tomu subjektivně ubíhá rychleji. Ne proto, že bychom dostávali nějaký mimořádný servis nebo že by premium economy nabízela zážitek srovnatelný s business class. Jednoduše se jen necítím tak stísněně. A při letu trvajícím osm, deset a více hodin je právě tohle možná největší rozdíl, který člověk skutečně ocení.

Před přistáním přichází druhý servis, který už je prakticky totožný s běžnou economy. A vlastně mi to ani nijak nevadí. Pokud bych si měl vybrat mezi lepším jídlem a větším prostorem před koleny, beru při dálkovém letu bez váhání prostor.

Stojí tedy premium economy za několik tisíc navíc?

Díky umístění kabiny vystupujeme po business class ještě před hlavní economy kabinou. Několik ušetřených minut samozřejmě není důvodem, proč si připlácet za letenku, ale je příjemné nemuset se tlačit ven společně s velkou částí cestujících.

Po tomto letu musím konstatovat, že premium economy dává smysl. Ne za každou cenu a rozhodně ne na každém letu. Pokud bych měl za stejnou trasu zaplatit o deset nebo patnáct tisíc korun více, moje nadšení by rychle zmizelo. Při příplatku v řádu několika tisíc korun a letu delším než osm hodin ale začíná být nabídka mnohem zajímavější. Nedostanete luxus business class, letištní salónek ani sedačku, ze které uděláte postel. Získáte ale přesně to, co mi v běžné economy na dlouhých letech chybí nejvíc – osobní prostor.

Nejlepší hodnocení nakonec nepřichází ode mě, ale od téměř dvoumetrového kamaráda. Po přistání prohlašuje, že dlouhé lety už jinak absolvovat nechce. A vzhledem k tomu, kolik místa mu v běžné economy obvykle zbývá před koleny, se mu vlastně vůbec nedivím.

Při cestě ven ještě procházíme business class. A právě tady má Finnair jednu zvláštnost, kterou u většiny aerolinek neuvidíte. Sedačky, jejichž opěradlo se vůbec nesklápí. Přesto z nich vznikne plnohodnotná postel.

Jak je to možné a jak pohodlně se v takové sedačce skutečně cestuje? To si vyzkoušíme zase příště.