Článek
Do Radotína se vydávám vlakem. Je to poslední zastávka, kde ještě platí tarif mé roční Lítačky, a zároveň se zde nachází rozhledna, kterou chci navštívit. Ještě před cestou ale při pohledu do mapy zjišťuji, že Řetězovka stojí prakticky hned vedle vlakové zastávky. Přijet vlakem, vystoupat na rozhlednu a zase odjet by tentokrát bylo až příliš jednoduché. Místo toho si proto cestu trochu prodloužím a nejprve vyrážím do okolí Radotína.
Přes Slavičí údolí
Od zastávky se vydávám směrem do Slavičího údolí, které se nachází mezi Radotínem a Pražským okruhem. Hned na začátku mě čeká stoupání, ale nejde o nic dramatického. Celá cesta vzhůru měří přibližně kilometr a už během ní se postupně otevírá pohled směrem k Berounce a dál k jejímu soutoku s Vltavou. Přestože jsem stále v Praze, ruch Radotína začíná poměrně rychle mizet.
Do lesa následně scházím z Otěšínské ulice. Porost je místy poměrně hustý, ale mezi vzrostlými stromy se dá pohodlně projít a celé místo působí úplně jinak než zástavba jen několik minut chůze odsud. Míjím cyklistický pumptrack a postupně scházím až na cestu vedoucí středem údolí.
Cesta lesem je příjemné zpestření cesty.
Právě tady přichází jedno z největších překvapení celého výletu. Po několika stech metrech se les otevře a přede mnou se objeví louka ze všech stran lemovaná stromy. Je to jeden z těch pohledů, kvůli kterým člověk na chvíli zapomene, že je stále na území hlavního města. Nikam nepospíchám, a tak využívám lavičku a na chvíli si sedám. Původně jsem sem přitom zamířil jen proto, abych si prodloužil cestu k rozhledně.
Radotínská Údolská vyhlídka
Ze Slavičího údolí pokračuji dál lesem k prvnímu vyhlídkovému místu dne. Tím je Radotínská Údolská vyhlídka. Přestože k ní vede značená cesta, není příliš upravovaná a s kočárkem bych se sem určitě nevydával. Pěšky se k ní ale dostávám bez větších problémů.
Výhled z Údolské vyhlídky.
Z vyhlídky se dívám především do údolí a na okolní vzrostlé stromy. Není to místo s dalekým panoramatem Prahy a ani se zde příliš dlouho nezdržuji. Do celé trasy ale zapadá dobře a po krátké zastávce se vracím stejným směrem zpět do Radotína. Teprve teď totiž mířím k hlavnímu důvodu dnešní návštěvy.
Rozhledna, která vypadá trochu jinak
Rozhledna Řetězovka stojí v areálu Vindyšovy továrny nedaleko vlakové zastávky. Když k ní přicházím, na první pohled si nejsem úplně jistý, co si o ní mám myslet. Místo klasické dřevěné nebo ocelové konstrukce přede mnou stojí vysoká železná trubka s otvory, uvnitř které vedou vzhůru schody.
Ještě před vstupem zjišťuji, že Řetězovka není jen rozhlednou, ale také uměleckým dílem. To trochu mění očekávání, se kterým začínám stoupat nahoru. Po několika desítkách schodů se dostávám na vrchol a zároveň chápu, že tentokrát bude potřeba slovo rozhledna vnímat trochu jinak.
Výhled z rozhledny Řetězovka směrem na vlakovou zastávku.
Místo panoramatu Prahy nebo výhledu do okolní krajiny mám před sebou především bývalou továrnu a její areál, parkoviště a nedalekou vlakovou zastávku. Po předchozí cestě Slavičím údolím je to poměrně výrazný kontrast. Tam jsem před chvílí seděl na lavičce u louky obklopené lesem, tady stojím nad průmyslovým areálem a sleduji vlaky přijíždějící do Radotína.
Dolů proto scházím s trochu rozporuplnými pocity. Pokud bych Řetězovku hodnotil pouze podle toho, co je z ní vidět, pravděpodobně by mezi mé oblíbené rozhledny nepatřila. Když ji ale vnímám spíš jako umělecký objekt než jako klasické místo s panoramatickým výhledem, dává mi osobně mnohem větší smysl. Nakonec si navíc uvědomuji, že podobných „rozhleden“, kde je zajímavější samotná stavba než to, co z ní vidíte, znám vlastně mnohem víc.
Ještě k biotopu a na kávu
Z areálu se vydávám ještě k Radotínskému biotopu. Po lesích, loukách a poněkud netradičním pohledu na průmyslový areál je to poslední krátká zastávka dne, než se vracím zpět k vlaku.
Před odjezdem mám ještě trochu času, a tak se zastavuji na kávu v Kafe Stánek. Jedná se o řetězec nádražních kaváren a přesně něco podobného bych si dokázal představit na mnohem více vlakových zastávkách. Kávu mají podle mého názoru více než dobrou a k nádražnímu konceptu mi sedí i rozpékané pečivo od Minitu. Člověk si tu nesedne na dlouhé hodiny, ale vezme si kávu a něco malého na cestu. Kdyby něco podobného bylo standardem na více zastávkách, podle mě bychom se neměli za co stydět.
Kvůli Řetězovce, nebo kvůli Radotínu?
Kdybych měl celý výlet hodnotit pouze podle hlavního cíle, byl by výsledek trochu rozpačitý. Řetězovka je zajímavá a klidně bych na ni vystoupal znovu, ale jen kvůli ní samotné bych do Radotína podruhé nejel. Nakonec však byla jen jednou částí mnohem zajímavější trasy.
Poslední zastávka v Kafe Stánek.
Kvůli okolí Radotína bych se naopak vrátil bez přemýšlení. Slavičí údolí, okolní lesy, Radotínská Údolská vyhlídka nebo Radotínský biotop ukazují úplně jinou tvář Prahy, než jakou většina lidí zná z jejího centra. Řetězovka je pak zajímavým zpestřením na konci cesty a připomínkou, že rozhledna nemusí pokaždé stát na kopci a nabízet výhled desítky kilometrů daleko.
Příští týden zůstaneme na jihu Prahy, jen se přesuneme na druhý břeh Vltavy. Cestu začneme v Modřanech, projdeme se kolem Modřanských Lagun, vystoupáme na dvě vyhlídkové věže a nakonec se podíváme na soutok Berounky s Vltavou.
