Tatranská Lomnica: horské středisko, které neztratilo svůj charakter

Přijíždíme vlakem z Popradu. Do Tatranské Lomnice se dá po kolejích dostat ještě ze Starého Smokovce. Obě tratě tady končí a dál už se pokračuje autobusem nebo po vlastních. Hned po vystoupení z vlaku se mi vrací vzpomínky na výlet s rodiči asi před pětadvaceti lety. Výpravní budova vypadá téměř stejně jako tehdy. Nerozpadá se, naopak. Funguje tu bistro, obchod se suvenýry i klasická nádražka a celé místo působí dojmem, že se o něj někdo dlouhodobě stará.

Stejně tak stánky se suvenýry stojí na svých místech jako před lety. Přiznám se ale, že před příjezdem jsem měl trochu obavy, co se z Tatranské Lomnice vlastně stalo. Jestli z ní není jedna velká turistická past, přeplněný Václavák, developerské staveniště nebo v horším případě všechno dohromady. O to víc proto, že zde působí společnost TMR (Tatry Mountain Resorts), která provozuje mimo jiné skiareály ve Špindlerově Mlýně, na Ještědu nebo rakouském Mölltaler Gletscheru. Stačí ale ujít pár set metrů od nádraží a všechny obavy rychle mizí. Místo působí klidně, nikde se netlačí davy turistů a na místní atmosféru se naladíme prakticky okamžitě.

Na každém kroku je znát, že se do Tatranské Lomnice investuje. Vznikají nové hotely, apartmány i další služby pro návštěvníky. Přesto jsem ani jednou neměl pocit, že by se stavělo za každou cenu. Většina staveb do prostředí zapadá a člověk nemá pocit, že by okolní hory hrály až druhé housle. Sami bydlíme v Resortu Ceder, který připomíná kanadský srub. Po celém dni na túře bych si upřímně jen těžko představoval příjemnější místo, kam se večer vrátit.

A není jediný. Podobných staveb vzniká po okolí více. Některé jsou pouze obložené dřevem, jiné jsou postavené doslova z masivních kmenů stromů. Chvílemi mám pocit, že jsem se místo Slovenska ocitl někde uprostřed Kanady. Přesto to nepůsobí kýčovitě ani uměle. Nová výstavba podle mě respektuje charakter hor, a právě díky tomu celé město působí příjemně kompaktně.

Dalším příjemným překvapením jsou ceny. Za týden ubytování v hlavní letní sezoně se snídaní pro dvě osoby jsme zaplatili přibližně 800 EUR. V ceně byl neomezený vstup do wellness se čtyřmi saunami, opravdu horkou vířivkou a devítimetrovým bazénem se slanou vodou a částečným výhledem na hory. Polopenze vycházela na příplatek 14,50 EUR za dvouchodové menu. Každý večer bylo na výběr ze čtyř hlavních jídel a za celý týden se nabídka ani jednou neopakovala. Přesně tak by podle mě měla polopenze vypadat.

Během týdne jsme vyzkoušeli několik restaurací a většinu z nich bych bez váhání doporučil. Nejvíc jsme si oblíbili Kolibu Kamzík, kam jsme se během pobytu několikrát vrátili. Vaří hlavně slovenskou kuchyni a do dvaceti eur na osobu se tu bez problémů najíte i s pitím. Restaurace je navíc zapojená do programu Aplend Card. Bezplatná karta v mobilu přinese menší slevu nejen zde, ale třeba i při návštěvě AquaCity Poprad, kde činí patnáct procent ze vstupného. Pokud dostanete chuť na pizzu, skvělou volbou je La Famiglia, kde se ceny pohybují okolo 14 EUR. A kam na kávu? Jednoznačně do Kredenčku. Takový podnik bych čekal spíš někde v centru většího města než pod Tatrami. Výborná výběrová káva, famózní dorty a místo, kam jsme se po túrách rádi vraceli. Káva začíná na 3,50 EUR, dortíky na 5,90 EUR a za mě stojí za každý utracený cent.

Tatranská Lomnica je zároveň výborným výchozím bodem pro túry. Na Hrebienok je to přibližně sedm kilometrů, na Skalnaté pleso osm a během devatenácti kilometrů se dá dojít až do Ždiaru. Velkou výhodou je, že většina tras začíná prakticky za městem a člověk nemusí nikam složitě přejíždět. Pokud ale chcete vyrazit jinam, nabízí se Starý Smokovec, Popradské pleso nebo Štrbské Pleso. Počítejte jen s tím, že jednotlivé jízdenky na tatranskou elektrickou železnici nejsou úplně levné. Cesta do Starého Smokovce vychází téměř na pět eur, zatímco autobusem stojí okolo 2,20 EUR a často je i rychlejší. Pokud ale během dne plánujete více přejezdů, čtyřiadvacetihodinová jízdenka za sedm eur se rozhodně vyplatí.

Nejdražší atrakcí zůstávají lanovky. Výjezd na Hrebienok stojí přibližně 15 EUR jedním směrem nebo 16 EUR zpáteční. My jsme většinu tras stejně chodili po svých, takže nás to nijak netrápilo, ale pokud plánujete jezdit lanovkami častěji, rozpočet na dovolenou to pozná. Jediným vážnějším konkurentem je snad AquaCity Poprad, kde celodenní vstup bez wellness zóny přesahuje 30 EUR.

Ani při horším počasí ale není nutné zůstávat na pokoji. Tatranská Lomnica nabízí Muzeum lyžování, Muzeum TANAPu, bobovou dráhu, příjemný park, a hlavně naučný chodník Pramenisko. Ten vede mokřady a lesem, který dnes připomíná téměř prales, a ukazuje Vysoké Tatry zase z trochu jiné perspektivy.

Přestože nám několik dní prakticky nepřetržitě pršelo, prošli jsme několik náročných túr a občas se nám ani nechtělo opouštět pokoj, odjížděli jsme z Tatranské Lomnice nadšení. Nikdo nikam nepospíchá, jídlo je výborné, služby fungují a lidé jsou příjemní. Je samozřejmě jiná, než si ji pamatuji z dětství. Vyvíjí se, roste a investuje. Když jsem pak cestou domů přemýšlel nad některými českými horskými středisky, říkal jsem si, že právě sem by se možná měli přijet inspirovat. I tady vznikají nové hotely a apartmány, ale většinou mám pocit, že do okolních hor přirozeně patří. A právě to je dojem, který si z Tatranské Lomnice odvážím nejvíc.