Článek
Začněme trochu suše a přeskočme rovnou debatu o tom, že humor je subjektivní záležitost. Na posuzování úspěšnosti a oblíbenosti máme i různá více či méně objektivní kritéria, jednou z nich je návštěvnost v kinech. S tebou mě baví svět vidělo v roce premiéry 1982 v kinech ho 2 miliony 580 tisíc lidí, což mu zajistilo první příčku v oné sezóně.
Mezi filmy z 80. let je ale válcované snímky Vesničko má středisková z roku 1985, na nějž přišlo 4 miliony 430 lidí, a Slunce, seno a pár facek z roku 1989, na nějž bylo prodáno 4 miliony 058 tisíc lístků (což je asi nejpřesnější termín). Hodně přes 4 miliony lístků se prodalo i dříve na Limonádového Joea (1964), Kdyby tisíc klarinetů (1965) nebo Dovolenou s Andělem (1953). Úspěšnější než snímek Marie Poledňákové byly i komedie ze 70. let Jáchyme, hoď ho do stroje a Postřižiny, v 60. letech zase Světáci, a obecně více filmů těchto dekád doby mělo zhruba dvoumilionovou návštěvnost.
Přestože se vždy šermuje se subjektivitou jednotlivých diváků a divaček, většinou se uznává zprůměrovaný hlas lidu. Když tedy použijeme vyhledávací filtr na Československé filmové databázi, tak S tebou mě baví svět se i mezi českými komediemi do roku 1989 nachází až na neuvěřitelně nízkém 57. místě.
Přičemž do roku 1998, kdy proběhla anketa o „komedii století“ by byl poražen v hodnocení ještě snímky Kolja a Saturnin (rok dva na to jsou ještě lépe hodnocené Pelíšky, Samotáři a Musíme si pomáhat), čili pozice S tebou mě baví svět je zhruba 60. místo a níže. Na druhé filmové databázi Kinobox, je S tebou mě baví svět mezi českými komediemi na 42. místě a mezi rodinnými filmy pak 7. místě.
Na ČSFD přitom hlasovalo přes 42 tisíc lidí, zatímco v oné neslavné bizarní televizní anketě pouhých 7 tisíc lidí.
Čili již téměř čtvrtstoletí jsme manipulování falešným titulem „komedie století“, o němž rozhodlo malinké množství hlasujících, které odpovídá návštěvnosti a hlasům nějakého nezávislého artového snímku. Navíc, sám termín „století“ tu nedává moc smysl, když v té době ještě ani zdaleka neuběhlo celé století, kdy by vznikaly česky mluvené komedie.
Sama Marie Poledňáková byla cenou překvapena, jak alespoň líčí ve svých memoárech nazvaných S kým mě bavil svět. I ona předpokládala, že vyhraje Vesničko má, středisková, nebo Kolja. V knize poněkud zavádějícím způsobem popisuje svůj snímek jako „nechtěný papaláši za minulého režimu“ a tvrdí, že na udílení komedie století „museli být režimní kritici, kteří náš film tehdy zadupali do země a najednou dělali jako by nic“, což je značně přehnané, protože v 90. letech proběhla největší generační výměna filmových publicistů a publicistek a svá místa si udrželi právě ti, co nebyli za minulé dekády prorežimní. (Psal jsem o tom kdysi disertaci, tak si dovoluji paní Marii mírně poopravit v jejím pábení a sladkém mámení.)
Řeč čísel tedy hovoří jasně. Aura „komedie století“ je naprostý mediální klam, šalba, falešná reklama a prázdná mantra a kdokoli ten pojem používá jako jasně daný, by měl být kriticky zpochybňován za to, jak bezmyšlenkovitě s ním operuje.
O popularitu S tebou mě baví svět se postaraly především neustálé vánoční televizní reprízy, protože je to jeden z mála českých filmů, který se odehrává na sněhu. Kdyby televizní anketa proběhla v létě a ne zimě, vyhrál by nějaký díl Slunce, seno…, Léto s kovbojem nebo zase Vesnička. O tom, jak počasí ovlivňuje náladu na filmy, vědí všichni producenti, distributoři, kinaři i sestavovatelé vysílacích schémat v televizích.
Zároveň ale nikdy nejde skončit tím, že se údajně nadprůměrný film („komedie století“) ukáže jako průměrný („maximálně tak komedie roku 1982“), nebo dokonce špatný („nepřeceňovanější film všech dob“). To ani nebylo záměrem výše uvedeného přehledu. S tebou mě baví svět je výjimečné dílo v rámci české populární kultury. Není bezvýznamné, ale naopak nesmírně významné. A měli bychom ho umět ocenit v té správné kategorii.
Ukazuje se na něm přinejmenším to, že ony „populární požitky“ nejsou synonymem „intenzivního prožitku“. Nejde ani o to, že nemusíte být napjatí, dojatí nebo unešení „hloubkou“, ať už si pod tím představujete cokoli. Jde o to, že S tebou mě baví svět není ten nejvtipnější film století ani 80. let. Je to dílo, které přímo pracuje s pojmem „baví“, ale opravdu v onom smyslu lehkého pobavení, odpočinku, krátké úlevy, bezstarostnosti, připomenutí si určitého rituálu. Tímto rituálem není jen každoroční opakované sledování, jsou jím právě i ony dovolené na horách, je jím společné zpívání písniček s dětmi, je jím připomenutí, že „muži a ženy spolu svádějí válku pohlaví“ a jednou za rok „si děti vezmeš ty“. Ostatně, toto dokonale pochopili na Netflixu, kde je snímek uváděn pod anglickým titulem You TAKE the KIDS!.
S tebou mě baví svět je film, kde většina jeho publika není schopná reprodukovat děj – kdo je přesně kdo, čí je kdo partner, čí jsou toto děti, co kdy někdo udělá a proč, jak na sebe vše navazuje. Troufám si říct, že většina lidí si nepamatuje celé dlouhé minuty tohoto filmu, než se otcové octnou s dětmi na horách. A odsud si pamatují jen nenavazující izolované výjevy. Tady se padá, tady se kaká, tady někdo nemá přezuté bačkůrky.
Je naprosto typické, že v tomto filmu není jediný vtip hodný toho slova. Není tu ani žádná výrazná slovní výměna, kdy někdo vtipně reaguje na druhého. Jsou tu fanfarónské proslovy otců a stížnosti dětí na to, kdo se „posral“, komu je zima, kdo si co zapomněl a podobně. Ženy mužům zásadně lehce či více nakvašeně odsekávají. O vtip tu nezakopnete. Jsou tu pouze fyzické gagy pádů a potom výjevy, které znají ze života všichni rodiče – děti něco chtějí, občas jsou otravné samy od sebe a občas jsme na něco my dospělí zapomněli.
Ale přesně tímto, jak film nic nevyžaduje znát nebo domýšlet si, jak ukazuje jen ty nejobyčejnější starosti, ono „obstarávání se“, tím, jak nás přenáší z pracovního shonu na místo, kde není práce, tím, jak v něm vlastně neexistuje konflikt, jak není potřeba nic stihnout nebo dokázat (u otců ani na chvíli nenastane okamžik, že by něco opravdu nezvládali, pokazili a museli se něco nově naučit), tak právě tím snímek ve svém cílovém publiku vyvolává dojem pohody. Je to možná nejodpočinkovější film století, pokud u něj sledujete jen tu svrchní bezstarostnou linku.
A o tom, co se tu odehrává pod povrchem, zase příště.
(Předpokládaný počet dílů tři až čtyři.)
