Článek
Řekněme, že byste se (stejně jako já) rádi naučili cizí jazyk. Začnete se učit slovíčka, poslouchat nahrávky jazyka namluvené rodilými mluvčími, budete studovat gramatickou strukturu jazyka, číst v něm a potom zkusíte také sami nějak konverzovat. A možná zjistíte, že i přes aktuální znalost stovek slovíček se vám to nedaří. Pracujete na tom měsíce, pak uběhne rok, a stále nic. Začnete si říkat: Kde dělám chybu? Mám nějakou poruchu paměti, nedaří se mi vybavit si naučené dost rychle? Budu muset nějak trénovat. Pomůže to?
Na stránkách o zdraví mě zaujal text (autor bohužel neuveden), který jednoduše vysvětluje typy paměti: ultrakrátká prý udrží informaci maximálně v řádu sekund. Jde o paměť senzorickou, jež nám udrží obraz před očima pár sekund a zmizí. Během té doby mozek vyhodnotí, zda si obraz zapamatovat potřebuje, nebo ne. Zřejmě by byl mozek jinak přetížen, když by si pamatoval všechno. Krátkodobá paměť funguje asi 20 sekund a během nich jsme si schopni zapamatovat 5 – 9 prvků. Ve střednědobé paměti informace utkví asi na 20 minut. Pro převedení informace z krátkodobé do dlouhodobé paměti je nutné opakované připomínání, tzv. memorování (memoria = paměť). Tento základ máme všichni stejný; ale způsoby, jakými se nám informace ukládá do dlouhodobé paměti nejrychleji, jsou velmi rozdílné.
Podle vrozených dispozic se lze dobře učit buď podle paměti názorné (zraková, sluchová, čichová, pohybová i hmatová, případně kombinace), slovně logické (člověk si snadno zapamatuje slova, pojmy, myšlenky) nebo emocionální (člověk si pamatuje citově zabarvené zážitky).
A jsme u toho - co by mohlo konkrétně u mě fungovat, abych se dobře naučila ten kýžený cizí jazyk? Zdálo se mi, že dobré tipy jsem našla na stránkách lektorky Soni Dobiášové pro učení jazyků: Zmiňuje pracovní paměť, kterou přirovnává k chobotničce se 4 - 5 chapadly. Více informací v dané chvíli neudržíme. Proti rychlému zapomínání se mi osvědčilo psát si informace na papír (tedy rukou, ne ťukat do klávesnice). Zřejmě se tím spojuje zraková a pohybová paměť, což posiluje výsledek.
Dost výrazně ke mně promluvila rada paní lektorky, že u učení nesmíme multitaskovat (ach jaj, to je věčný problém - když se chci v klidu učit, potřebuje právě v té chvíli něco absolutně nutného buď někdo z práce, nebo z rodiny /zákon schválnosti funguje spolehlivě/). U učení jazyka ještě paní Dobiášová zmiňuje paměť deklaratorní (vědomé učení se např. slovíček) a procedurální (porozumění cizímu jazyku a jeho bezmyšlenkovité použití). Bum! Teď mi to došlo: Asi nemám procedurální paměť! Kde ji vzít a nekrást?
Z těchto úvah mi vyplynulo, že si budu si muset nechat paměť otestovat. Využila jsem ochoty kamarádky psycholožky a pár testů vyzkoušela. Výsledek byl rozporuplný: krátkodobá paměť tragická, dlouhodobá paměť vynikající. Tragičnost mé okamžité paměti potvrdil i online test - úspěšnost pouhých 13 %. Jak s tím můžu fungovat? Potěšilo mě jen to, že když jsem to zkusila opakovaně, měla jsem 100 %. Ale proč to nejde napoprvé?
Psycholožka radila začít trénováním pexesa.To jsem nesnášela už jako dítě, vždycky jsem prohrála. Velmi dobře jsem si pamatovala obrázky, které jsem viděla, a nikdy ne to, KDE ten obrázek leží. Hraju pexeso celý život (v dospělosti s dětmi), ale neposunula jsem se nikam.Tak jsem mrkla do vyhledávače a našla zajímavou inspiraci v knize Trénink paměti pro každý věk od Mgr. Jitky Suché. Bavily mě třeba přesmyčky jmen (např. LAPNEOA). Navíc jsem se díky publikovanému rozhovoru s paní autorkou dozvěděla, že existuje profese paměťového trenéra a mozkový jogging - v březnu se dokonce uskutečnil Národní týden pěstování paměti (zahanbeně přiznávám, že jsem ho nezaregistrovala včas).
Druhý tip na zlepšení paměti byl: hrej šachy. Opět vyplul na povrch zásadní defekt mé paměti: nebyla (a nejsem) schopná si zapamatovat, jak může která figurka v šachové hře táhnout. Bez toho se nedá hrát. Čili ani hraním královské hry si nepolepším. Co tam máme dále?
Našla jsem tip od RNDr. Tomáše Novotného (je to chemik): Fyzická aktivita zvyšuje neuroplasticitu mozku! Dokonce prý po fyzickém výkonu je schopnost paměti dvojnásobná. Tak hurá do toho, potřebuji více pohybu. K józe jsem loni přidala turistiku. Čtu ale, že nejefektivnější je údajně běh. Ten pro mě bohužel (kvůli váze) nepadá do úvahy. Dále v textu pan doktor Novotný doporučuje spánek - jestliže se studenti po učení prospali, měli prý o 20 % lepšího pamatováka. Zkusím se tedy učit večer, za pokus nic nedám. Do stravy přidávám borůvky, ořechy, semínka.
A co byste mi doporučili vy? Jak se přesunout z oblasti emocionální paměti (hlášky z filmů a pohádek si pamatuji na první dobrou a trvale) do té procedurální? Četla jsem knihu Paměť od prof. Charana Ranganatha vydanou česky v únoru 2025 (dost teoretická, pán je neurovědec), stejně jako více praktický výklad psychologa dr. D. Reinhause s názvem Techniky učení, ale ač se studijními technikami pracovat umím, paměť si bere jen to, co sama chce (grrr). Také jsem sáhla po českých zdrojích (Dokonalá paměť od J. a L. Pokových), ale stále to není to pravé ořechové pro mne. Knih k tématu je nepřeberně, takže kterou si vybrat, aby mi skutečně pomohla? Poradíte?
Zdroje:
https://www.spektrumzdravi.cz/dobry-kontakt/dobry-kontakt-koucink-druhy-pameti-proc-si-nektere-veci-rychle-vybavujeme-a-jine-zapominame
https://www.jazyko.cz/kolik-druhu-pameti-mame-a-k-cemu-nam-jsou/
https://obchod.portal.cz/o-portalu/aktuality-z-portalu/rozhovor-s-jitkou-suchou-autorkou-knihy-skupinove-hry-pro-cviceni-pameti-v-kazdem-veku
https://www.trenovanipameti.cz/o-nas/
https://www.trenujpamet.cz/
https://aktin.cz/jak-zlepsit-pamet-prinasime-ucinne-tipy
https://www.grada.cz/techniky-uceni-7814/
https://www.grada.cz/dokonala-pamet-12834/
https://www.knihydobrovsky.cz/kniha/pamet-782149473
