Článek
S pěstounkou Lucií se známe asi rok. Účastnily jsme se spolu besed pro zájemce o pěstounství. Také máme v některých směrech podobný životní příběh, třeba štěstí až na druhého partnera a v součtu každá tři děti. Jenže ona holčičky a já kluky.
Lucie je energická a stále dobře naladěná žena, které bych nikdy nehádala její věk. Prostě sportovní typ. Kolem ní se momentálně batolí čtrnáctiměsíční pěstounská dcerka a pobíhá sedmiletá dcerka biologická.
Luci, jak se stalo, že máš tři dcery?
Sama jsem ze tří dětí nejmladší, rozmazlovaný miláček 😊 Nebylo to se mnou úplně snadné, dlouho jsem nemohla přijít na chuť vzdělávání. Vlastně až v dospělosti, když jsem se mohla učit, co jsem sama chtěla. Původně jsem se vyučila prodavačkou. Povolání prodavačky jsem se ale nestihla věnovat, protože v 18 letech jsem porodila svou první dceru. Vychovávali jsme ji pár let s přítelem, jejím otcem, v domě mých rodičů. Ale šťastný konec tento vztah neměl. To nastalo až s druhým partnerem, mým manželem. Velice mu záleželo na rodině, na mně i dceři, a věnoval velké množství času práci, aby nás zabezpečil. Já jsem díky němu mohla být s nejstarší dcerkou doma až do jejích šesti let a vystudovat management.
Dcera ale nebyla osamělý jedináček, u nás doma byli téměř stále její bratranci a sestřenice, o které jsem také pečovala. Když dorazil manžel po práci domů, měl tam 7 dětí. Já jsem zase díky tomu začala zjišťovat, že moje parketa bude právě péče o děti. Časem jsme se přestěhovali do velkého domu a také jsem založila rodinné centrum. Druhou dcerku jsme přivítali na svět v roce, kdy ta první maturovala.
Ale pořád nám tam ještě chybí ta třetí holčička, pěstounská…?
Rozhodnutí pro pěstounství u mě vzniklo postupně, posouváno jednotlivými impulsy. Například naproti našeho domu bydlela vychovatelka z dětského domova, která o dětech často povídala. Jiné děti z dětského domova jsem potkávala na hřišti. Pak jsem uvažovala i o dobrovolnictví v kojeneckém ústavu. Nakonec jsem si našla práci v neziskovém sektoru a tam jsem potkala přechodnou pěstounku. Všechno do sebe postupně zapadalo, když jsme s manželem uvažovali, zda si pořídíme ještě jedno dítě. Shodli jsme se, že kvůli věku a zdravotnímu stavu už to nebude dítě biologické. Ale na přijetí dítěte pěstounského jsem musela manžela připravovat delší dobu. Pro muže to není tak samozřejmé rozhodnutí jako pro ženu. Přemýšlel, chodil se mě ptát, diskutovali jsme. A tak uplynul rok, na jehož konci byla žádost o zařazení do registru pěstounů.
Jak dlouho trval Váš proces schvalování a přípravy pěstounů?
Žádost jsme podávali v červnu 2021, ale v únoru 2022 jsme měli na pár měsíců přerušeno kvůli státnicím nejstarší dcery. V říjnu jsme už v procesu pokračovali, prošli testováním a kurs Pride jsme absolvovali od prosince 2022 do dubna 2023. Schváleni jsme byli v květnu 2023 a už za měsíc zazvonil kouzelný telefon. Celkově to byly i s přerušením dva roky.
V jakém věku a odkud jste přijímali pěstounskou dceru?
Malá měla v té době 2 měsíce a byla u přechodné pěstounky. Po pročtení spisu na krajském úřadě jsme souhlasili, že holčičku chceme poznat, a k našemu velkému překvapení už na nás čekala s přechodnou pěstounkou ve vedlejší místnosti. Seznamování pak postupovalo velmi rychle a miminko krásně do naší rodiny zapadlo. Teď je jí 14 měsíců.
Co říkal manžel na to, že i třetí dítko ve Vaší rodině je holka? Není to na něj moc?
Naopak; manžel tvrdí, že holek máme doma málo :) Ono to stejně není o tom, jestli máš kluka nebo holku: naše Viktorka s tátou sleduje sportovní přenosy, chodí s ním na zápasy, řídí tirák a mají stejné zájmy. Tatínek si to pochvaluje.
Jak hodnotíš obsah a přínos příprav Pride?
Musím říct, že člověka vzdělaného v oblasti péče o děti tam moc nového nečeká. Ale co pro nás přínos opravdu byl, bylo vyzdvižení praktických otázek budování identity přijatého dítěte. Kurs ani testování by nemuselo být tak časově náročné; u uchazečů s příslušným vzděláním a zdárně vychovanými dětmi by určitě stačil menší rozsah, aby byl proces rychlejší. Stejně každý rok musíme (my pěstouni) absolvovat 24 hodin odborného vzdělávání.
Kdo se podle Tebe nejlépe hodí pro pěstounství?
Hlavně musí mít rád děti. Skutečně rád, brát je jaké jsou a nepoměřovat je mezi sebou nebo svými představami, jaké dítě má být.
A na závěr bych se ráda zeptala, jak jsi spokojená s doprovázející organizací?
Myslím, že doprovázející organizace je pro zprostředkované pěstouny zcela zbytečná. Na kontrolu postačí dvakrát ročně pracovnice OSPODu. Ostatní záležitosti si stejně zařídíme sami. Snad by byla doprovodka vhodná pro nezprostředkované pěstouny, kteří se v systému neorientují nebo jsou starší a slabí. Jinak ne. Rozhodně jsem pro, aby zprostředkovaní pěstouni měli možnost volby, zda doprovodku chtějí, nebo ne.
Děkuji Lucii i jejímu manželovi za vstřícnost a poskytnutí rodinné fotky. Přeju jim krásný život v domě plném děvčat!
