Hlavní obsah

Hostím, hostíš, hostíme!

Foto: Zuzana Larsson - se svolením

Hostitel a host, nebo hostitelská péče?

Rádi byste pomohli dítěti z dětského domova, ale nemůžete jít do pěstounské péče? Ještě není nic ztraceno: existuje i péče hostitelská.

Článek

Dobrovolnictví je mi blízké. Stejně jako ti, kteří se dobrovolnicky starají o záchranu koček, pejsků nebo ježků, jsou zas jiní lidé, kteří svůj volný čas věnují ohroženým dětem (často jsou obě skupiny lidí ve stejné množině). A tak jsem na své cestě životem potkala dvě dámy, kterým osobně záleží na tom, aby děti z dětských domovů dostaly dospělou vztahovou podporu. Kromě toho, že se samy dětem věnují, snaží se zviditelnit hostitelskou péči ve společnosti. Zuzana Larsson a Kateřina Halászová.

Milé dámy, která cesta Vás vedla k takové činnosti?

Potkaly jsme se při dobrovolničení v dětských domovech. Braly jsme děti na akce mimo domov, trávily s nimi hezké chvilky při zábavě i doučování. Ale cítily jsme, že děti potřebují něco víc – někoho, kdo tu bude jen pro ně, s kým se nebudou muset dělit o pozornost a kdo jim zůstane oporou i po odchodu z dětského domova. Postupně jsme díky této zkušenosti začaly více pronikat do problematiky dětí vyrůstajících v ústavní péči a poznávat různé možnosti jejich podpory, včetně hostitelské péče.

Jak je hostitelská péče ukotvena v legislativě?

Název hostitelská péče přímo v zákoně použit není. Odpovídá ale textu § 30 zákona č. 359/1999 Sb. (o sociálně-právní ochraně dětí), který má název Pobyt dítěte mimo ústav. Podrobněji je rozvíjen teprve metodikou MPSV o hostitelské péči ze dne 8. 7. 2025 (čj. MPSV 2025/63426–233), takže je poměrně nová.

Jak jste si o hostitelské péči něco zjišťovaly vy?

Do dětských domovů jsme jako dobrovolnice jezdily v rámci spolku Dobré víly dětem, který organizoval pravidelné návštěvy a společné aktivity s dětmi. Pro děti to rozhodně bylo přínosné, ale aktivity probíhaly víceméně bez hlubší odborné přípravy zaměřené na specifické potřeby dětí vyrůstajících v ústavní péči. Postupně jsme si začaly stále více uvědomovat, jak důležité jsou pro tyto děti dlouhodobé a bezpečné vztahy s dospělým, ideálně takovým, který se věnuje jen jim. Hostitelská péče nám proto dávala stále větší smysl jako cesta, kterou jsme se chtěly vydat. Když pak přišla nabídka od organizace Děti patří domů, abychom se rozvoji hostitelské péče věnovaly naplno, s nadšením jsme ji přijaly. Byla to příležitost proměnit naše dosavadní zkušenosti a přesvědčení v něco konkrétního a smysluplného.

Jaké vztahy s dětmi z hostitelské péče máte konkrétně Vy samy?

Zuzka: V hostitelské péči jsem měla celkem 3 děti. Když jsem se s prvními dvěma začala vídat, bylo jim 12 a 15. Ten mladší k nám po 4 letech přešel do pěstounské péče, starší slečna už má hezky nastartovaný samostatný život. Poslední chlapec u nás nakonec díky hostitelce zakotvil natrvalo později, již po zletilosti a odchodu z dětského domova. Ale tohle není standardní příklad průběhu hostitelské péče :-)

Katka: Moje rodinná situace mi neumožňuje stát se přímo hostitelkou, a tak jsem se dětem věnovala právě jako dobrovolnice a na společné akce se mnou jezdila i mladší dcera. Když pak přišla příležitost pomáhat dalším lidem stát se hostiteli a rozvíjet hostitelskou péči, byla to pro mě přirozená cesta, jak dětem pomáhat dlouhodobě a zároveň umožnit většímu počtu z nich najít někoho blízkého.

Co je účelem hostitelské péče pro děti v dětských domovech?

Hostitelská péče není zkratkou k péči pěstounské, ale přesto asi polovina vztahů s dětmi natolik zesílí, že do pěstounské péče přejde. Jde o děti ve věku 12, 14 nebo dokonce 16 let, které by jinak na pěstounskou péči vůbec neměly šanci. Často se také děti do vztahů s dospělými osobami vstupovat bojí, často nemají s dospělými dobrou zkušenost, nedovedou si představit být součástí cizí rodiny. Když ale zjistí, co hostitelská péče obnáší, že je to oboustranně dobrovolné, samy někdy projeví zájem mít někoho svého. Cílem hostitelské péče je poskytnout dítěti spolehlivou vztahovou osobu, která s ním není v pracovněprávním vztahu, není tedy vychovatelem, psychologem ani ředitelem, nýbrž skutečně osobní podporou. A ta pokračuje i poté, co mladý dospělý dětský domov opustí.

Můžete nám popsat, jak se podílíte na organizaci hostitelské péče?

V červnu 2025 jsme založily Centrum hostitelské péče, kde se věnujeme vyhledávání a přípravě hostitelů, jejich propojování s dětskými domovy a následnému provázení. Zároveň se snažíme o větší povědomí o hostitelské péči nejen mezi veřejností, ale také mezi odborníky. Spolupracujeme s dětskými domovy i pracovníky OSPOD, sdílíme zkušenosti z praxe a usilujeme o to, aby se hostitelská péče stala běžnou součástí systému péče o ohrožené děti.

Na stránkách Centra nabízíme informace pro zájemce i odborníky. Připravily jsme také video, ve kterém naši peer konzultanti, mladí dospělí se zkušeností s dětským domovem i hostitelskou péčí, vyprávějí své příběhy. Video má dobré ohlasy a může pomoci také vychovatelům představit tuto možnost dětem v dětských domovech.

Naším přáním je, aby hostitelskou péči mohlo využívat mnohem více dětí než současných přibližně 6 % dětí vyrůstajících v dětských domovech.

Čím to je, že zatím má hostitelskou péči zajištěno jen 6 procent dětí v dětských domovech?

Hostitelská péče může u ředitelů dětských domovů i pracovníků OSPOD vyvolávat určité obavy, zejména pokud jde o bezpečí dětí a prověření zájemců. Právě tyto obavy se snažíme prostřednictvím našich služeb rozptýlit, a to především důkladnou přípravou budoucích hostitelů, odbornými konzultacemi a podporou všech zapojených stran.

Jak vypadá ta příprava zájemců a kdo ji realizuje?

V Centru hostitelské péče nabízíme zájemcům individuální konzultace i jednodenní přípravné semináře, které vedou naše zkušené lektorky. Většina z nich má navíc s hostitelskou péčí i osobní zkušenost. Semináře pořádáme za dotovanou cenu 500 Kč a věnujeme se na nich důležitosti vztahové vazby, potřebám dětí vyrůstajících v dětských domovech, následkům traumatu a poruchám vazby i tomu, jak u dětí posilovat důvěru. Kromě předávání teoretických a praktických informací je zde také prostor pro diskusi o motivaci zájemců, jejich očekáváních a představách.

Naše práce ale úvodním vzděláváním a propojením s dětským domovem nekončí. Hostitelům nabízíme provázení a možnost sdílení zkušeností i v průběhu hostitelské péče. Díky tomu mohou lépe porozumět tomu, jak nelehká minulost dětí ovlivňuje jejich vnímání světa, co jim může ve vztazích působit potíže a jak s tím pracovat. Na hostitelskou péči tak nemusí zůstávat sami. Organizujeme také sdílecí setkávání, nabízíme možnosti dalšího vzdělávání a připravujeme podcasty. Stejně jako pěstouni nebo osvojitelé i hostitelé často potřebují sdílet své zkušenosti s lidmi, kteří procházejí podobnými situacemi a rozumějí jim. Využití všech těchto služeb je díky grantu od Nadace KB zdarma a zcela dobrovolné.

Co je podle Vás základním předpokladem pro to, aby byl zájemce vhodným hostitelem?

Nejdůležitější je pochopit potřeby dětí a uvědomit si dlouhodobost závazku. Hostitelská péče je především o vztahu, vzájemné důvěře a určitém parťáctví, které se postupně vytváří. Neprovádíme psychologické posouzení, ale protože skupinky zájemců, se kterými pracujeme, jsou malé, můžeme je poznat blíže. Důležité je, aby hostitel do vztahu vstupoval s otevřeností a respektem k potřebám dítěte, nikoliv především s očekáváním, co tento vztah přinese jemu samotnému.

Všimla jsem si, že působíte v Praze a ve Středočeském kraji. Co doporučíte zájemcům o hostitelskou péči třeba z Moravy?

Působíme po celé České republice, takže se na nás mohou obracet zájemci z jakéhokoliv regionu. Nejvíce přípravných seminářů pořádáme v Praze, ale několikrát do roka se je snažíme uspořádat i v dalších regionech. Ostatní aktivity, především konzultace a provázení hostitelů, probíhají převážně online, abychom naše služby mohli nabídnout zájemcům i hostitelům bez ohledu na to, kde žijí. Nové hostitele přitom opravdu potřebujeme, a to ve všech krajích. V dětských domovech vyrůstá mnoho dětí, kterým takový vztah chybí. Budeme proto moc rádi, když se nám ozvou i lidé, kteří o hostitelské péči teprve přemýšlejí. Nemusí mít hned jasno, rádi s nimi jejich možnosti probereme.

Jaké plány máte s hostitelskou péčí do budoucna?

Za výborný nápad považujeme organizování kulatých stolů, kde se sejdou zástupci dětských domovů, krajů a neziskovek, které se hostitelské péči věnují. Je potřeba si nastavit pravidla, jak v rámci daného kraje bude k zájemcům a hostitelům přistupováno, a neodmítat je. Děti z DD potřebují i vztahy mimo paní vychovatelky a svou biologickou rodinu. O tu nijak nepřijdou, pouze se jim rozšíří síť bezpečných kontaktů.

Jak vidíte ideální nastavení hostitelské péče?

Rády bychom, aby byla hostitelská péče systémově ukotvená, aby o ní odborníci věděli a využívali ji. Aby v případě, že přijde člověk „z ulice“ se zájmem dětem pomoct, nebyl odmítnut, ale naopak nasměřován na nás nebo jinou hostitelskou organizaci. Aby mu bylo poskytnuto provázení a dětem pravdivé informace o tom, co je hostitelská péče a jestli by takovému vztahu mohly dát šanci. Důležité je, aby vztahy byly udržovány trvale a vytvářely tak dítěti podporu i po odchodu z DD. Pomáhá to přetnout tzv. bludný kruh ústavky (děti z DD se v dospělosti nezvládnou postarat o svoje děti a ty zase skončí v DD). Nechceme, aby si systém vyráběl další klienty, ale aby děti měly co nejvíc vzorů lidí, které mohou přirozeně následovat.

Jak může hostitelská péče vypadat v praxi?

Představme si třeba dvanáctiletou dívku Lucii z dětského domova, která dostane nabídku seznámit se s ženou, jež má zájem stát se hostitelkou. Lucie je nejdříve nadšená a těší se na první setkání. Po pár prvních návštěvách v dětském domově následuje společný výlet. Lucii se moc líbí, společně strávený čas je jí příjemný, ale stále ji neopouští pocit ostražitosti. Nerozumí tomu, proč se o ní zajímá vlastně úplně cizí člověk. Nevěří, že vše brzy neskončí a zároveň o ten vznikající vztah nechce přijít. Někdy i svým chováním a odmítáním testuje, zda se hostitelka zase vrátí, zda zůstane, zda dodrží, co slíbila. Pomalu narůstá Luciina důvěra, je ochotna si hostitelku k sobě pouštět blíže. Následují další návštěvy, víkendy i úplně obyčejné chvíle. Z počátečního ostychu, možná i strachu, se stává důvěra a z občasných setkání vztah, ve kterém dívka nachází někoho, komu se může svěřit, kdo ji vyslechne a komu na ní záleží. Hostitelská péče jí nepřináší novou rodinu, ale něco neméně důležitého – blízkého člověka, na kterého se může obrátit, když potřebuje. A právě takové vztahy mohou dětem z dětských domovů změnit život.

Děkuji moc za rozhovor. Čtenářům doporučuji mrknout nejena na stránky Centra, ale také na videa, kde mluví skuteční mladí lidé, které mají s hostitelskou péčí osobní zkušenost. Žádní herci.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz