Článek
Všimli jste si, že v televizi právě běží už druhý cyklus seriálu o pěstounských rodinách s názvem Plné hnízdo? Někteří diváci se o pěstounství zajímají, rádi se podívají, něco je k myšlence přijmout dítě přitahuje. Ale pak si říkají: To není nic pro nás, to jsou takové velké rodiny s deseti dětmi. To by pro mě nebylo. Už bych se ani nemohl věnovat své profesi.
Inu – není tomu tak. V České republice můžeme pozorovat v praxi vlastně dvě koncepce pěstounských rodin (a ještě jednu malou třetí, která je mix obou).
První skupina pěstounů je mediálně více viditelná, každý si jí všimne. Jsou to rodiny zaměřené právě a speciálně na péči o pěstounské děti. Druhou skupinu tvoří rodiny, které navenek nijak představu početných pěstounských velkorodin nenaplňují. Ve velké většině případů je vlastně ani nepoznáte.
Motivace k pěstounství jsou různé. Ale pokud se zájemce odhodlává k poslednímu kroku (tj. k podání žádosti), může mu pomoci úvaha o tom, jak různě jsou pěstounské rodiny poskládány. V tomto textu se nezmiňuji o pěstounech příbuzenských, protože jejich životní příběhy jsou trochu jiné. Také bych ráda podotkla, že následující popis skupin pěstounských rodin je čistě moje vlastní dělení, není to žádná oficiální kategorizace. Jen jak to vnímám já.
Komunitní pěstouni. Tak říkám rodinám, které se pěstounství věnují výhradně, přijímají větší počet dětí a často zapojují do chodu rodiny i širší okruh příbuzných nebo přátel. Pro ně je pěstounství smyslem a obsahem života. Většinou je třeba, aby k péči o traumatizované a handicapované děti byli k dispozici oba manželé. Oba se stanou pěstouny tak říkajíc na plný úvazek. Bydlí třeba na statku nebo na horské chalupě. Děti užívají přírody, učí se pečovat o zahradu, o zvířata, čerpají lásku z prostředí, kde je hodně lidí, a proto v každé situaci najdou poblíž ruce, které pohladí, a pusu, která pofouká bolístku.
Neviditelní pěstouni. Můj název pro rodiny, které svůj dosavadní chod s příchodem pěstounského dítka nemění. Dále jim zůstává jich pracovní zařazení, rodina se nerozroste do nijak neobvyklého počtu a okolí si často ani nevšimne nějaké změny. Přesto i taková rodina změní ohroženému dítěti zásadně život. Není důležité, kolik dětí jsme schopni do své rodiny přijmout, ale je důležité to udělat, pokud cítíme, že máme místo v bytě a v srdci. I v případě, že bydlíme v paneláku, můžeme ohroženému dítěti nabídnout lásku a správné rozvíjení jeho potřeb a zájmů. Město skýtá více možností kroužků, lepší výběr školy, organizované aktivity pro děti atd. Zájemce se nemusí stydět, že nemůže nabídnout zrovna velký dům uprostřed luk.
A nakonec bych chtěla říct, že vstoupením do vod pěstounství jsme získali spoustu přátel z obou pěstounských skupin. Sdílení se, poznávání odlišností a rozvíjení přátelství mezi dětmi i dospěláky je také důležitý přínos. Pokud jste se v některé skupině poznali, pojďte mezi nás. Má to smysl. A jestli ještě váháte, nahlédněte na stránky Spirit2018.cz.
