Článek
Na tomto blogu jsem nedávno předložila čtenářům základní informace o procesu, kterým prochází kandidát pěstounství. Dostala jsem se až ke chvíli, kdy jsme přijali našeho pěstounského chlapce. A to je okamžik, kdy mohu na blogu navázat zkušenostmi dalších pěstounů. Zvolila jsem formu rozhovorů.
Rozhovor první: Radka z Olomouckého kraje
Radka je vdaná, bydlí ve středně velkém městě na Moravě a s manželem vychovala dvě dnes již dospělé dcery (33 a 36 let). V nejbližších dnech se stane poprvé babičkou. Je však také pěstounkou/poručnicí skoro čtyřletého Adámka. Před rozhovorem jsem o Radce nevěděla nic jiného, než že je pěstounka.
Radi, jaká je Tvoje původní profese a jak ses dostala k pěstounství?
Jsem dětská zdravotní sestra, dlouhá léta jsem o pečovala o děti v lázních Bludov. Když místo zrušili, pracovala jsem nějakou dobu v péči o staroušky, ale stále mě to táhlo k dětem. Začala jsem uvažovat o svém dalším směřování. Chtěla jsem pracovat u dětí a všimla jsem si, že se zrovna začala organizovat nová forma pěstounské péče: přechodné pěstounství. Informace o individuální péči o ohrožené děti mě zaujaly. Vydala jsem se proto na přednášku Alžběty Hláskové. Tam jsem také řízením osudu potkala Evu Kopeckou, která zrovna zakládala doprovodnou organizaci Náruč dětem. Po předepsaných testováních a kursech mě kraj schválil jako přechodnou pěstounku a já se stala první klientkou Náruče. Bylo to v roce 2013 a naše spolupráce trvá dodnes.
Adámka máš tedy v přechodné pěstounské péči?
Ne, ačkoli původně k nám do přechodky přišel. Měli jsme ho v péči jako osmé děťátko, přišel ve věku 6 měsíců. Všechny předchozí děti jsem předávala buď do osvojení, do pěstounské péče dlouhodobé nebo rodině. Ale pro Adámka kraj rodinu najít nedokázal a po uplynutí roční lhůty by ho dali do ústavu. Protože je to úžasný chlapeček, nepřenesli bychom takovou hrůzu s mužem přes srdce. A dohodli jsme se, že zůstane u nás natrvalo. Jsme jeho poručníci. V tuto chvíli mám přechodné pěstounství pozastavené, o jeho pokračování se rozhodne, až bude Adámek trochu větší.
Jsi pěstounkou už od roku 2013, je to dost dlouho. Vzpomeneš si, jak probíhala příprava?
Už tehdy se v našem kraji školilo metodou Pride, tu jsme také absolvovali. V procesu samotném byly některé části, které kandidáty spíš odrazovaly (např. důraz na to, že přechodný pěstoun musí přijmout jakékoli dítě a jakéhokoli věku), ale my jsme se nedali zviklat. Hlavně pro muže to bylo někdy těžké, vydržel to myslím kvůli mně. V praxi nám pak byly svěřovány děti od 0 do 5 let, starší nikoli. Měli jsme v péči i sourozence a dvojčata.
Nemůžu vynechat obligátní otázku pro přechodné pěstouny: Jak realizuješ a prožíváš předávání dětí z vaší přechodné péče do péče trvalé dalším osobám?
Proces předávání obvykle trvá asi 2 měsíce, nejprve jezdí budoucí pečovatelé navštěvovat nás, potom my je, pak si na nějakou dobu vezmou děti na vycházku, pak s nimi přespí… Ale když se vidíme naposledy, vždycky to obrečím. Mám všecky ty děti zapsané v srdci a potěší mě, když vím, jak se jim dál daří a když není kontakt úplně přerušen.
Máš velké zkušenosti s přechodným pěstounstvím a zažíváš i pěstounství dlouhodobé. Vidíš tam nějaké rozdíly?
Rozdíl je celkem zásadní. Pocitový. V přechodné péči jsi teta; dočasná teta na překlenutí nepříznivé doby v životě dítěte. Musíš být připravená dítě předat. Ale pro Adámka jsem maminka, můj muž je tatínek. Je náš.
Tvůj muž je pro Adámka táta. Jak to bere? Zrovna nedávno proběhla ve Spirit2018 debata, že často skvělým ženám, které by chtěly být pěstounkami, brání nesouhlas jejich manželů či partnerů…
Můj manžel je přesně ta opora, se kterou se můžeš pustit i do nejtěžšího úkolu. Je to jistota, že nejsi na všecko sama. A když padáš únavou, on tě podrží. Má rád děti. Nikdy nedělal rozdíly mezi biologickými a cizími dětmi. Jiný typ muže nemůže být pěstounem. Musí mít rád děti. Díky za mého muže. Kéž by takových bylo víc.
A ještě na závěr otázečka: Jak ses dozvěděla o Spirit2018 a stala se jeho členkou?
Nijak záměrně. Prostě jsem byla v kontaktu s Marcelou Tobiášovou (zakladatelkou Spirit2018), radila jsem se s ní o odborných otázkách. Z našeho přátelství postupně vyplynula i nabídka stát se „spiriťačkou“. Rozhovor je součástí našich snah o zviditelnění pěstounství; o to, aby pěstounství bylo vnímáno tak přirozeně jako grilovačka s přáteli. Sdílením se nám může podařit zajistit rodiny i pro další ohrožené děti.
Velice Radce děkuji za upřímný rozhovor. Pěstouni jsou lidi jako vy. I vy můžete být pěstouny.
