Článek
Před krátkou dobou spustil Český rozhlas projekt, ve kterém podávají svědectví o náhradním (surrogátním - viz *poznámka pod textem) mateřství jeho přímé účastnice, ženy-nositelky/rodičky cizího potomka.
Surrogátní mateřství spočívá v tom, že náhradní matka odnosí a porodí dítě, které geneticky není její. Vzniklo spojením vajíčka a spermie (jiných) rodičů, jejichž dítě se přirozenou cestou narodit nemohlo (nebo mohlo, ale matka těhotenství a porod podstoupit nechce).
Obecně se má zato, že právní rámec surrogátního mateřství v ČR je chabý (vlastně na rozhraní toho, zda jde o nezákonné počínání nebo šedou zónu právem neregulovanou). A je chabý už mnoho desetiletí, přestože se mnoho desetiletí využívá. Vzpomenu-li si na první případ, kdy mne někdo žádal, abych mu napsala smlouvu, kterou by se jedna strana zavázala odnosit druhé straně její dítě, psal se rok 1992. A nepochybuji o tom, že staří právničtí bardi mají zkušenosti i starší. Obvykle následuje dotaz, proč takovou smlouvu napsat nechci (a to přesto, že některá zdravotnická zařízení reálně zprostředkování náhradní matky zajišťují, nebo si některé páry najdou surrogátní matku samy). Zkusím to popsat.
Jak záležitost reálně probíhá? Na jedné straně máme biologický rodičovský pár (někdy označovaný jako pověřující pár), který nemůže mít děti např. z důvodu nemožnosti donošení. Většinou však oba rodiče mají funkční reprodukční buňky, tj. spermie a vajíčka. Pro zjednodušení se bavme takto (je samozřejmě i možnost, že dárci vajíček či spermií jsou jiní, to pak je situace ještě složitější). Tento pár touží po svém vlastním dítěti, nechce adoptovat cizí dítě.
Ví, že ve světě existuje možnost najmout si surrogátní matku a na smluvním základě získat jejím prostřednictvím své biologické dítě, které je nositelka/roditelka (ale nikoli pravá biologická matka) povinna jim po porodu vydat a splnění této smlouvy lze vymáhat soudně. U nás nikoli. Podle našeho zákona je matkou žena, která dítě porodila, bez ohledu na biologický původ dítěte. Když nechce dítě vydat, nevydá.
A zde tedy pro pár v ČR nastává komplikace. Buď je pár dost bohatý a odjede si pořídit své dítě do země, kde je postup jasně dán, nebo zkusí postup u nás možný. A to tak, že se s náhradní matkou dohodne na tom, že surrogátní matka uvede jako otce do rodného listu dítěte onoho biologického muže z pověřujícího páru, následně se vzdá svých práv, dítě přejde do péče otce a jeho manželka (biologická matka, dárkyně vajíčka) dítě adoptuje. Asi vidíte, že proces je poněkud krkolomný a složitý. Ale při dodržení smluvených ujednání na obou stranách funguje. Surrogátní matka buď odnosí dítě zdarma (to se děje v rámci rodin, např. sestra sestře), nebo za tzv. náhradu nákladů, což je reálně kompenzace ztráty na výdělku, nepohodlí, nákupu oděvů, zdravotních komplikací a těžkostí porodu. Částka se pohybuje v řádu statisíců korun.
Kde je tedy problém, proč náš právní řád nechce surrogátní mateřství podpořit a zakotvit v zákoně? Problémy vidím ve více směrech:
a) Někteří se obávají, že jde o obchodování s lidmi. Technicky vzato možná ano (v případě, že nejde o odnošení zcela zdarma, si mohou finančně zabezpečení lidé surrogátní mateřství zaplatit, chudí ne). Druhá strana naopak zdůrazňuje, že je to stejné jako darování orgánů či krve, tj. altruistická pomoc, neplacená, proto přípustná (hradí se prý jen náklady, ne odměna). Motivace náhradní matky mohou být různé. Ale i orgány k transplantaci lze v zahraničí koupit, nemusíte čekat na darování. Fakt, že surrogátní matka získá za odnošení cizího dítěte slušný peníz, může být dobrá motivace. Některým se zdá nemorální. Já osobně bych koupi orgánů i „pronájem“ dělohy nechala na rozhodnutí samotných aktérů. Asi budu v menšině, ale tento názor zastávám konzistentně už desetiletí. Zatím mě nic nepřimělo ho změnit, protože i když to zákon zakáže, lidé to stejně budou dělat (černý trh). Každý z nás si nějak vydělává (pokud se nenarodil se zlatou lžičkou v puse) - někdo pronajímá ruce, někdo hlavu, někdo dělohu. Vyjde to nastejno. Vždy dáváme něco ze sebe (a neděláme to proto, že bychom chtěli, nýbrž proto, že se musíme živit).
b) Dítě, které je biologicky potomkem dárce spermatu a dárkyně vajíčka, však získává devítiměsíčním spojením se surrogátní matkou částečně spojení i s ní. Nejsem lékař, nevím přesně, jak se tyto „přínosy“ dítěti nezývají, ale existují. Embryo nežije v matčině těle izolovaně, je s ní propojeno a jí vyživováno. Opačný názor tvrdí, že dítě je geneticky tvořeno výhradně a pouze složkami svých „dárců“ a je tedy jen jejich; s náhradní matkou je údajně nic nepojí. V této otázce nemám dostatečný přehled, abych se mohla přiklonit k některému z tvrzení.
c) Postižení dítěte. Kdo rozhodne o případném potratu a co bude s dítětem, když je odmítne jak objednatelský pár, tak surrogátní matka? Dítě půjde do náhradní rodinné péče nebo do ústavu. Kde a jak bude dítě jednou v dospělosti své biologické rodiče hledat? Bude to vnímat jako opuštění jak od surrogátní matky, tak od „pověřujícího páru“. Dvojí opuštění = dvojnásobné trauma.
d) Podle mého názoru je nejcitlivějším problémem surrogátního mateřství zajištění nejlepšího zájmu dítěte. Dítě jde do rodiny, kde po něm touží a pravděpodobně je zahrnou láskou i materiálním zázemím. Ale toto dítě bylo 9 měsíců spojeno s jinou osobou. Přijímalo od ní živiny, vnímalo její hlas a cítí s ní intuitivní spojení. Jakmile je od rodičky odděleno, prožívá trauma, ať je osoba nově pečující sebevíc miluje. Chtějí toto biologičtí rodiče svému dítěti skutečně způsobit?
e) Nenašla jsem bohužel rozhovor s dospělým, který byl počat z buněk svých rodičů a porozen náhradní matkou. Zajímalo by mne nejvíc, jak situaci vnímá on. Jak to prožíval, co cítil, kdy mu tento fakt rodiče sdělili… Třeba se mi někdo ozve.
Našla jsem aspoň vyprávěné svědectví takového /už dospělého/ dítěte (najdete na YT pod názvem Příběh Olivie Maurel).
___
* Používají se i výrazy „surogátní“ či „surogační“. Já se držím původního latinského významu slova a zachovávám dvě R v názvu. Sloveso „surrogo“ znamená totéž co „subrogo“, tj. někoho navrhnout na něčí místo (v průvodním významu ve volbách). Viz Latinsko-český slovník autorů Pražák/Novotný/Sedláček, KLP Praha: reprint 1999, s. 1265 a 1247. Odvozený výraz „surogát“ znamená náhražka.
