Článek
Jeho skvělý návrh by samozřejmě vedl k výraznému nárůstu nákladů na dopravu, pádu české ekonomiky do recese - a nespokojenosti všech, kdo si nemohou dovolit trávit veškerý volný čas cestami za nákupy do zahraničí.
Je přitom zřejmé, že něco musí být špatně. Růst cen paliv a energií se zastavil, nicméně v Česku ceny zboží, zejména potravin, neustále rostou. O tzv. odůvodněné nárůsty zde zjevně nejde. A až dosud provedená šetření ukázala, že jen v některých případech (jako u mléka) stojí za zdražováním primární výrobci.
Větší část zdražování je tedy třeba připsat obchodním řetězcům, které se doslova urvaly a zkouší, co si na českého zákazníka ještě mohou dovolit. Žádný zatím nezvolil cestu proti proudu a nezačal zlevňovat, aby ostatním přebral klienty.
Prodejní řetězce jsou v ČR bohužel poměrně hodně koncentrované odvětví a těch několik subjektů, které je ovládají, se může řídit výslovnou nebo nevyřčenou dohodou, že „nikdo zkrátka proti proudu nepůjde“ - tzn. situace zavání existencí nějaké formy kartelové dohody. Zde je prvořadý prostor pro šetření Úřadu na ochranu hospodářské soutěže a dalších institucí, které mají za úkol ochranu funkčního tržního prostředí.
Ovšem představa, že by to měl být stát, kdo se stará o odstranění tržních disfunkcí, zní uším průměrného odéesáka odjakživa jako nejhorší rouhání. V rámci mantry „trh vyřeší vše“ tedy raději vymýšlejí „řešení“, v nichž je zákazník i na vysoce koncentrovaném trhu, kde nemá na výběr, „teoretickým“ pánem. Obyvatel středočeské vnitřní periferie nebo Českomoravské vysočiny přece může nasednout do auta a odjet nakupovat do Krakova, aby uvědoměle dokázal, že stranou tak oblíbené ideologické poučky platí.
Některé strany mají některé ideové defekty zkrátka v krvi. Jako se KSČ(M) nikdy nezbaví podlézání Rusku a dalším východním despociím, ODS ani po faceliftingu na konci poslední krize vlastně nikdy nepřekonala svou „původní stranickou DNA“. Dnes už to víme s jistotou. Její pohled je natolik zideologizovaný, že v praxi zůstává zoufale nefunkční.
Vzpomínám si bohužel, jak to vypadalo, když se objevilo první české vydání standardní Samuelsonovy učebnice ekonomie. Kniha samozřejmě začínala užvaněnou a nic neříkající předmluvou Václava Klause - na zadní předsádce se však skrýval původní diagram zachycující vzájemné vztahy jednotlivých teoretických směrů. Klausem preferovaný monetarismus se tam krčil daleko od pragmatických teoretických fúzí ekonomie hlavního proudu. Už tenkrát byla ODS ekonomicky extrémistickou, sektářskou stranou. A rok 2023 bohužel ukazuje, že jí zůstává dodnes.
Na druhé straně opozice nenabízí vůbec nic lepšího než prázdné výzvy k nákupům v Polsku. Ještě donedávna básnila o výhodnosti maďarské cesty „stropování cen“, která ve výsledku přinesla na Dunaj dokonce ještě vyšší inflaci, než jakou se vyznačuje de facto zkolabovaná ekonomika napadené Ukrajiny. Teď populisté křičí, že prý je v ČR moc vysoká inflace, zatímco na postu primárně zodpovědném za boj s inflací, v čele České národní banky, stále sedí Babišem prosazený a Zemanem schválený Michl. Právě proto, aby inflaci nechal plavat a zachoval Agrofertu levné úvěry.
Zkrátka a dobře, vláda i opozice v situaci prohlubování krize bezvýchodného a dalšího vývoje neschopného polistopadového klauso-zemanistického ekonomického modelu nenabízejí ani jeden nic, co by stálo za řeč a co by vůbec někam vedlo.
Místo toho šíří „rady“ občanům, jak přežít v prostředí, které se vymyká kontrole, nebo absurdní sliby z jiné planety, podle nichž hodný strýček všechno zařídí, jen co ho necháme znovu se rvát o absolutní moc ve státě.
Zatímco pár set kilometrů od českých hranic zuří válka, která všechny „čistě tržní“ i „čistě výdajové“ přístupy k ekonomickým problémům rámuje zásadní paradigmatickou změnou, o níž se ale v Česku pochopitelně vůbec nemluví.
Tento článek také vyšel na webu Britských listů (blisty.cz)
