Bidenovo úsilí o lokalizaci izraelského konfliktu bohužel nemusí stačit

Vliv amerického tlaku na rozhodování Izraelců je zřejmý. Začátek pozemní ofenzívy v Gaze, která byla zjevně plánována na uplynulý víkend, byl „kvůli počasí“ odložen na dobu po Bidenově návštěvě. Do jižních částí Gazy byla nakonec obnovena dodávka pitné vody a v noci na úterý tam zamířily první kamiony s humanitární pomocí.

Izraelské zdroje píší, že Američané si také vymínili zrušení plánované „preemptivní“ operace proti libanonskému Hizballáhu. Pokud Teherán rozhodne o tom, že vrhne své nejdůležitější regionální proxies do totálního střetu s židovským státem, síly dvou úderných uskupení amerických letadlových lodí ve východním Středomoří se mají přidat k Izraelcům v aktualizované verzi předem vypracovaného plánu, který počítá se zničením Hizballáhu a jeho klíčové vojenské infrastruktury na nejméně deset let.

Potíž ovšem spočívá v tom, že Biden může úspěšně vyvíjet tlak na slabého Netanjahua, který to politicky „má za pár“ a po válce bude donucen k rezignaci, ale u jiných blízkovýchodních hráčů se mu to zjevně nedaří.

Jordánsko odmítlo jakékoliv úvahy o přijetí Palestinců z Gazy. Tato země má za sebou pokus o palestinský státní převrat v 70. letech, v poslední době zápolí s uprchlíky ze syrské války a výrazně destabilizujícím přeshraničním obchodem s drogami provozovaným Asadovým režimem. Rozhodně nestojí o to, aby přišli další potížisté.

Egyptu byly nabídnuty ekonomické výhody, ale přesto nadále odmítá přijmout Palestince. Hamás patří k nadnárodní organizaci Muslimské bratrstvo, jejíž egyptská odnož v 70. letech zavraždila prezidenta Sadata a se kterou má dnešní egyptská vojenská vláda stále potíže. Ani vidina tučných dolarových účtů, které mohly zmírnit potravinovou krizi, Egypťany nepřesvědčila.

Takže to vypadá, že izraelská operace v Gaze nakonec nejspíše proběhne dvoufázově: Nejprve na severu ve městě Gaza, odkud se podle několikrát opakovaných izraelských doporučení měli všichni civilisté stáhnout a kde se nachází hlavní část bunkrů a hlubokých podzemních tunelů Hamásu. Až zde bude „hotovo“, dva miliony Gazanů budou opět nuceně stěhovány, tentokrát zpět na sever, aby následná operace v jižní části pásma Gazy zničila především zásobovací tunely Hamásu vedoucí na Sinaj.

Avšak je vysoce pravděpodobné, že se zahájením izraelské pozemní operace v Gaze přijde i rozhodnutí Hizballáhu popichovaného íránskými sponzory plně se zapojit do války proti Izraeli.

Američané sice signalizují, že se i jejich letectvo a námořnictvo zapojí do války s Hizballáhem, pokud ten plně vstoupí do války proti Izraeli. Vedení Hizballáhu ani jeho nadřízení v Íránu však této hrozbě nemusejí uvěřit.

Jistě, v minulých měsících zřetelně viděli, jak Západ dodává zbraně Ruskem napadené Ukrajině. Avšak přímé zapojení amerických vojáků do konfliktu znamená ještě další, vyšší úroveň. A v Bejrútu i v Teheránu mohou vycházet z představy, že americká veřejnost ve skutečnosti není připravena podpořit takovýto závažný krok. Že „Velký Satan“ je už jenom pes, který štěká, ale nekouše.

Bidenova administrativa přece pokračovala v absurdní snaze omezit íránské jaderné kapacity pouhou „odkládací“ dohodou, zatímco mezinárodní inspektoři přinášejí stále znepokojivější zprávy o íránském jaderném programu. Nedávno také souhlasila s vyplacením vysokého výkupného za Íránem zajaté rukojmí.

Poslední tři americké administrativy se nesnažily efektivně omezit regionální expanzi íránských islamistů. Obama jim nabídl dohodu JCPOA, která odkládala termín získání jaderné zbraně, ale dávala volnou ruku ve všech ostatních oblastech jejich expanzionistických záměrů, a umožnil Teheránu znova se dostat k obrovským zmrazeným aktivům. Tyto prostředky však nebyly využity ke zlepšení života v Íránu, ale ke zbrojení a podvratným operacím.

Trump sice udělal několik siláckých gest, jako když nařídil zabít šéfa zahraničních podvratných operací revolučních gard generála Sulejmáního, nicméně s žádnou ucelenou koncepcí zadržování Íránu jeho administrativa nepřišla.

A Biden se v zásadě vrátil k Obamově íránské politice v době, kdy už bylo zcela zřejmé, že selhala. Jeho íránská politika tak byla jen politikou toužebných přání.

Ajatolláhové nemusejí věřit, že poslední obrat v americkém přístupu je myšlen 100 % vážně. Už mnoho let si na Blízkém východě dělají, cokoliv se jim zlíbí. Kde je záruka, že po několika varovných signálech zrovna od Bidena změní kalkulaci možných zisků a ztrát?

A pak tu máme ještě problém ukotvený hlouběji, v klíčových politických aspiracích íránského islamistického režimu.

Od nástupu k moci v roce 1979 slibují íránští klerofašisté zničení Izraele a „osvobození“ Jeruzaléma. S takovým poselstvím vrhal režim své nedorostlé děti do minových polí irácko-íránské války, takovou představu vtloukl do hlavy zfanatizovaným afghánským a pákistánským milicionářům, kteří dnes stojí na syrsko-izraelské hranici.

Víc jak čtyři dekády věnoval režim budování zahraničních aliancí, verbování a výcviku ozbrojenců, vymýšlení taktiky, která by obešla klíčové izraelské konvenční výhody v letectvu a tankovém vojsku, mnoho let rozvíjí vojenský jaderný program.

Teď se starcům nad hrobem, kteří řídí Írán a jeho blízkovýchodní impérium, zdá, že udeřila jejich hodina - a další podobné příležitosti už se nemusejí dožít.

Izrael je díky Netanjahuově zhovadilosti a bezohlednosti politicky rozštěpen jako nikdy předtím v historii - a Spojené státy na tom kvůli trumpistům blokujícím mj. i jmenování klíčových vojenských kádrů do funkcí nejsou o mnoho lépe.

Poslední životabudič, poslední ideologické afrodisiakum, visí před slábnoucími zraky gerontokratů - a sotva by si měl někdo vsadit na to, že se svého celoživotního patologického snu dokážou vzdát.

Jestliže Bidenovi neuvěří, podobně jako v únoru 2022 Putin neuvěřil západnímu domlouvání a varování, čeká nás koncem týdne, po zahájení izraelského dobývání města Gaza, široký regionální konflikt na Blízkém východě, jehož ucelené obrysy a dopady na životy lidí na celé planetě je teď velmi obtížné dohlédnout.

Jisté je jen to, že prakticky nic by nebylo pozitivní, snad s výjimkou jediné věci.

Jestli teď Teherán rozpoutá svou vysněnou válku proti Izraeli, přinese to také poslední opožděnou příležitost zničit jeho program vývoje a výroby jaderných zbraní.

Tento článek také vyšel na webu Britských listů (blisty.cz)