Článek
Výjimečnost spočívala v tom, že americké jednotky obecně vzato neměly povolení působit v Pákistánu. Proto si hnutí Talibán mohlo na paštunských kmenových územích za hranicí sousedního státu zřídit bezpečnou základnu. Kdykoliv v Afghánistánu utrpělo porážky, stáhlo se k sousedům a obnovilo síly.
Pákistánské jednotky několikrát bez velkého nadšení zasáhly v provincii Chajbár Paštunkva proti talibancům. To ovšem nemohlo nahradit trvalou ozbrojenou kontrolu tohoto teritoria. A mocná pákistánská tajná služba ISI se držela politiky systematického sabotování amerického boje s Talibánem.
Američané tedy vsadili na plán snažit se agresívním patrolováním maximálně ztížit talibancům přechod hranice z Pákistánu - a rozvojovou pomocí zkomplikovat navazování vztahů těch, kdo nakonec prošli, s civilní populací.
Dnes už je zcela jasné, že to celé nefungovalo. Nemožnost zbavit dominantně paštunské talibance bezpečné základny v Pákistánu znamenala, že takovou válku s vysoce motivovaným protivníkem v principu nelze vyhrát. Z každé porážky se vždycky dokázal „u sousedů“ vzpamatovat a vrátil se.
***
2. ledna 2023 zabil izraelský „dron“ v Hizballáhem přísně střežené čtvrti libanonského hlavního města Bejrútu druhého nejvýše postaveného představitele Hamásu a jeho hlavní spojku s íránskými Revolučními gardami, Sáliha Arúrího, plus několik dalších přislušníků nejvyššího vedení palestinské teroristické organizace.
Srovnání této akce se zabitím bin Ládina skýtá příležitost vyložit rozdíly mezi oběma protiteroristickými operacemi.
Především Usáma bin Ládin v době své smrti už byl spíše jen pachatelem na útěku, než skutečnou hlavou boje s Američany. Původně disponoval postavením hosta Talibánu, který se i díky finanční a vojenské pomoci, již nabízel, těšil určitým privilegiím. Po americké invazi už ale zůstal pouhým štvancem na území sousedního státu. Skutečné špičky řídící boj s Američany reprezentovali sami tálibové. Když bin Ládin přišel o život, byl to už spíše unavený stárnoucí muž usilující v úkrytu o rodinný život.
Arúrí, který rozhodně reprezentoval aktuální a reálné vedení teroristů z Hamásu, byl naproti tomu zabit během plánování dalších ozbrojených operací proti Izraeli.
Jestliže Američané spoléhali na liknavou a podrazáckou politikou služby SIS zásadně podvázanou spolupráci pákistánských bezpečnostních složek a poskytli tím Talibánu bezpečnou základnu, Hamás žádnou podobnou bezpečnou základnou, kam by se mohl v nouzi stáhnout, nedisponuje.
Je obležen v Gaze, některé jeho oddíly působí na západním břehu Jordánu, politické a vojenské špičky se pak pohybují v Libanonu, Kataru a Turecku. Izraelcům se v úterý nepovedl jeden zahraniční zásah proti Hamásu, když Turecko zasáhlo proti jeho agentům. Nicméně Ankara také sama nejdůležitější představitele teroristů nedávno tiše vyprovodila ze země. A akce v Libanonu vyšla velmi dobře.
Zabití Arúrího v Libanonu i pokus o podobnou akci v Turecku vysílají jasný signál, že žádný bezpečný prostor pro špičky Hamásu v zahraničí principiálně neexistuje. Stejně tak v zemích obklopujících Izrael neexistuje žádná potenciální základna, kde by se poražený Hamás mohl vojensky konsolidovat a vrátit se odsud na palestinská území.
Rychlokvašení „experti“ na boj s terorismem tupě opakující narativ katarské al-Džazíry, podle kterého údajně Hamás „nelze porazit“ a Izrael válku proti němu „prohrává“, se chtě nechtě budou muset smířit s faktem, že draze zaplacené americké zkušenosti z Afghánistánu vůbec nelze aplikovat na současnou situaci.
Dojde-li k důkladnému zničení podzemních tunelů v Gaze a vykořenění nepříliš početných a lokálně zakotvených buněk Hamásu na západním břehu Jordánu, s vojenskými kapacitami Íránem sponzorované teroristické organizace bude opravdu ámen.
Ti, kdo nakonec přežijí, by se mohli vrátit z Libanonu jedině spolu s invazí jednotek dalšího z íránských regionálních proxies, Hizballáhu.
Ovšem na libanonské hranici od října stojí daleko početnější jednotky izraelské armády, než byly nasazeny na samotný masivně medializovaný „vedlejšák“ v Gaze.
Šance, že Hamás tuto válku přežije jako organizovaná vojenská síla, nebo že ti jeho členové, kteří přežijí v zahraničí, se jako organizovaná síla vrátí zpět, jsou v praxi mizivé.
Jinak řečeno, ti kdo arogantně tvrdí, že Hamás „nelze porazit“, budou velmi pravděpodobně nesmírně překvapeni, až se tak stane.
