Hlavní obsah
Aktuální dění

Boj s teroristy a otázka bezpečné základny

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: Pixabay.com

2. května 2011 americké komando dopadlo a zabilo zakladatele teroristické sítě al-Kájda Usámu bin Ládina. Šlo však o zcela výjimečnou operaci na paštunských územích v Pákistánu.

Článek

Výjimečnost spočívala v tom, že americké jednotky obecně vzato neměly povolení působit v Pákistánu. Proto si hnutí Talibán mohlo na paštunských kmenových územích za hranicí sousedního státu zřídit bezpečnou základnu. Kdykoliv v Afghánistánu utrpělo porážky, stáhlo se k sousedům a obnovilo síly.

Pákistánské jednotky několikrát bez velkého nadšení zasáhly v provincii Chajbár Paštunkva proti talibancům. To ovšem nemohlo nahradit trvalou ozbrojenou kontrolu tohoto teritoria. A mocná pákistánská tajná služba ISI se držela politiky systematického sabotování amerického boje s Talibánem.

Američané tedy vsadili na plán snažit se agresívním patrolováním maximálně ztížit talibancům přechod hranice z Pákistánu - a rozvojovou pomocí zkomplikovat navazování vztahů těch, kdo nakonec prošli, s civilní populací.

Dnes už je zcela jasné, že to celé nefungovalo. Nemožnost zbavit dominantně paštunské talibance bezpečné základny v Pákistánu znamenala, že takovou válku s vysoce motivovaným protivníkem v principu nelze vyhrát. Z každé porážky se vždycky dokázal „u sousedů“ vzpamatovat a vrátil se.

***

Srovnání této akce se zabitím bin Ládina skýtá příležitost vyložit rozdíly mezi oběma protiteroristickými operacemi.

Především Usáma bin Ládin v době své smrti už byl spíše jen pachatelem na útěku, než skutečnou hlavou boje s Američany. Původně disponoval postavením hosta Talibánu, který se i díky finanční a vojenské pomoci, již nabízel, těšil určitým privilegiím. Po americké invazi už ale zůstal pouhým štvancem na území sousedního státu. Skutečné špičky řídící boj s Američany reprezentovali sami tálibové. Když bin Ládin přišel o život, byl to už spíše unavený stárnoucí muž usilující v úkrytu o rodinný život.

Arúrí, který rozhodně reprezentoval aktuální a reálné vedení teroristů z Hamásu, byl naproti tomu zabit během plánování dalších ozbrojených operací proti Izraeli.

Jestliže Američané spoléhali na liknavou a podrazáckou politikou služby SIS zásadně podvázanou spolupráci pákistánských bezpečnostních složek a poskytli tím Talibánu bezpečnou základnu, Hamás žádnou podobnou bezpečnou základnou, kam by se mohl v nouzi stáhnout, nedisponuje.

Je obležen v Gaze, některé jeho oddíly působí na západním břehu Jordánu, politické a vojenské špičky se pak pohybují v Libanonu, Kataru a Turecku. Izraelcům se v úterý nepovedl jeden zahraniční zásah proti Hamásu, když Turecko zasáhlo proti jeho agentům. Nicméně Ankara také sama nejdůležitější představitele teroristů nedávno tiše vyprovodila ze země. A akce v Libanonu vyšla velmi dobře.

Zabití Arúrího v Libanonu i pokus o podobnou akci v Turecku vysílají jasný signál, že žádný bezpečný prostor pro špičky Hamásu v zahraničí principiálně neexistuje. Stejně tak v zemích obklopujících Izrael neexistuje žádná potenciální základna, kde by se poražený Hamás mohl vojensky konsolidovat a vrátit se odsud na palestinská území.

Rychlokvašení „experti“ na boj s terorismem tupě opakující narativ katarské al-Džazíry, podle kterého údajně Hamás „nelze porazit“ a Izrael válku proti němu „prohrává“, se chtě nechtě budou muset smířit s faktem, že draze zaplacené americké zkušenosti z Afghánistánu vůbec nelze aplikovat na současnou situaci.

Dojde-li k důkladnému zničení podzemních tunelů v Gaze a vykořenění nepříliš početných a lokálně zakotvených buněk Hamásu na západním břehu Jordánu, s vojenskými kapacitami Íránem sponzorované teroristické organizace bude opravdu ámen.

Ti, kdo nakonec přežijí, by se mohli vrátit z Libanonu jedině spolu s invazí jednotek dalšího z íránských regionálních proxies, Hizballáhu.

Ovšem na libanonské hranici od října stojí daleko početnější jednotky izraelské armády, než byly nasazeny na samotný masivně medializovaný „vedlejšák“ v Gaze.

Šance, že Hamás tuto válku přežije jako organizovaná vojenská síla, nebo že ti jeho členové, kteří přežijí v zahraničí, se jako organizovaná síla vrátí zpět, jsou v praxi mizivé.

Jinak řečeno, ti kdo arogantně tvrdí, že Hamás „nelze porazit“, budou velmi pravděpodobně nesmírně překvapeni, až se tak stane.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz