Článek
Saúdové zrušili plánovanou Síkelovu návštěvu. Podle zjištění Seznamu Zprávy se tak stalo i proto, že se ministr ve středu na demonstraci nechal vyfotografovat zabalený v izraelské vlajce.
Saúdská Arábie usiluje o normalizaci vztahů s Izraelem, mimo jiné kvůli strategickému soupeření s Íránem v regionu Blízkého východu, v němž tahá za kratší konec.
Jednou z motivací barbarského útoku Hamásu ze 7. října bylo také překazit plánovanou normalizaci a zabránit tomu, aby se palestinští teroristé dostali na slepou kolej arabského nezájmu.
Saúdové formálně pozastavili jednání o nápravě vztahů s Izraelem, ale nepokrytě zkritizovali Hamás. Saúdská vláda také tiše doufá, že se Izraeli podaří teroristy z Hamásu zničit, ale kvůli zuřivé antisemitské reakci arabské ulice to nemůže říkat otevřeně.
Konečně při prvním z útoků jemenských proxies Íránu dne 19. října, když na jižní Izrael směřovaly střely s plochou dráhou letu a drony, nejméně v jednom případě právě Saúdové hrozbu přelétající jejich území sestřelili.
Shrnuto, saúdskoarabské úřady dnes rozhodně nejsou protiizraelské. Jakmile válka skončí, jsou odhodlány znovu otevřít otázku normalizace vztahů s židovským státem. Nacházejí se však v delikátní situaci, což je třeba mít na paměti, pokud se plánují kontakty s nimi.
Ministerstvo zahraničí pod vedením Jana Lipavského vše, co jsem výše napsal, nepochybně dobře ví. Avšak nic z toho zjevně netuší ani na ministerstvu obrany, kde se plácá o vystoupení z OSN, ani na ministerstvu průmyslu, kde se fangličkaří.
Saúdům by nepochybně ani dost málo nevadilo, že ministr Síkela v současném konfliktu podporuje izraelskou protiteroristickou operaci. Sami se těší na Gazu po Hamásu. Ovšem promenování se ministra, který nemá v gesci zahraniční politiku, v izraelské vlajce, bylo přece jen trochu moc. Hrozilo, že při jeho příletu začnou kolovat fotografie ze středeční demonstrace a vypuknou nepokoje. To nemůže Rijád potřebovat.
Plány na překonání české závislosti na ruské ropě se tedy odkládají. Přitom stačilo tak málo: Aby zahraniční politiku ve vládě dělalo ministerstvo zahraničí, nebo ve velmi významných případech se v ní angažoval premiér.
Vidíme ale něco jiného. Jestliže za Miloše Zemana trpěla česká zahraniční politika dvojkolejností, protože Hrad občas přímo sabotoval práci MZV, nyní je to snad ještě horší. Někteří ministři si ze zahraničněpolitické agendy udělali náhradu za svou vlastní (nedostatečnou) práci v rezortu.
To se netýká jen Jany Černochové, jejíž plácání o vystoupení z OSN Síkelovi rovněž u Saúdů zavařilo. Například ministr zdravotnictví Vlastimil Válek každou chvíli komentuje „zásadními“ prohlášeními situaci na Ukrajině nebo postoj vůči Rusku, zatímco jeho nečinnost už vedla k masivní krizi v rezortu, za nějž doopravdy odpovídá.
Na rozdíl od Černochové nebo Síkely ovšem nelze najít případ, kdy Válkovy výlevy ČR v zahraničí výrazně poškodily. Avšak také jeho výroky nepřímo škodí, protože lidé začínají laciné řeči o Ukrajině, z nichž pro ministra neplynou žádné další povinnosti, chápat jako chabou výmluvu v situaci, kdy v lékárnách panuje nedostatek některých léků a zdravotnický personál stále častěji hovoří o protestech.
Ministři samozřejmě mají nějaké soukromé postoje - ale jsou teď především ministry ve vládě, která má vládnout. Aktivistické projevy výkonu jejich práce v příslušném rezortu, ale ani veřejnému obrazu jejich profesionality, rozhodně nepomáhají.
Je nejvyšší čas přenechat zahraniční politiku těm, kdo jí rozumějí lépe než ministři Černochová, Síkela či Válek - a postup vlády podle toho koordinovat. Nemůžeme si dovolit dělat čtyři různé zahraniční politiky na čtyřech ministerstvech.
Jinak bude česká zahraniční politika brzy pro srandu králíkům.
