Článek
Na konci léta 2023 vidíme velice jasně, že žádná pětikoaliční debabišizace se nekoná. V některých ohledech se naopak babišizace společnosti ještě výrazně prohlubuje. Česká republika má nakročeno k absurdnímu stavu, kdy příští volby může vyhrát majitel strany, který současně nese největší odpovědnost za rekordní zdražení potravin - a přitom z tohoto zdražení při kritice vlády sám rekordně politicky těží.
Jinak řečeno, osoba tak omezeného intelektu jako AB dokázala v podmínkách naprosto nezvládnuté strategické komunikace Fialova kabinetu vyrobit politické perpetuum mobile.
Pokud jde o druhý bod, ačkoliv ČR poměrně rychle překonala zděděnou závislost na ruském zemním plynu, spoléhání na ruskou ropu se naopak oproti stavu před únorem 2022 ještě prohloubilo. Kromě toho vláda k zajištění strategických zásob ropy neprůhledným způsobem vybrala firmu s ruskou stopou. Oč méně ruského plynu, o to více ruské ropy.
Ministr Fialovy vlády se „náhodou“ na pět hodin sešel s klíčovou osobou ruských vlivových operací v ČR, kterou Bezpečnostní informační služba označila za bezpečnostní riziko - a velká část členů největší vládní strany se teď snaží „vychovávat“ voliče tvrzením, že to prý bylo zcela normální a snad dokonce nutné. Proč? Probíral snad Blažek s Nejedlým možnosti jmenování nového velvyslance v Moskvě, jímž hodlá Fialova vláda uprostřed války „resetovat“ vztahy se zemí, v jejímž čele stojí diktátor obviněný z genocidy?
Mezitím pozorujeme rozdurděné rojení ódeesáků toužících usednout v příští vládě s Babišem. V plánu je sebrat extrémistické voliče dlouhodobě Rusy zpravodajsky kultivované SPD a dalším ultrapravicovým proruským subjektům. Jak by toho ale ODS vůbec mohla dosáhnout, pokud by pokračovala ve Fialově politice okázalé podpory ukrajinského boje proti invazi? Tady je kompatibilita obou složek veškerá žádná. Bude třeba přepřáhnout.
Česká politika se tedy od posledních parlamentních voleb opravdu „radikálně“ změnila. Ve srovnání se stavem před odhalením kauzy Vrbětice se pomalu blížíme obratu o téměř celých 360 stupňů. Nějaký čas se Fialova vláda tvářila, že hodlá obnovit jasnou prodemokratickou a prozápadní orientaci. Aktuálně ale vidíme, že mnohé členy největší vládní strany už takové předstírání zásad, které nikdy neměli a mít nebudou, opravdu unavuje.
Proč se nešábnout s Babišem, jako se už jednou šábli se Zemanem? Proč nedělat byznys s Rusy, když přece peníze nesmrdí?
A že solidní voliči už napříště nebudou věřit ani jediné větě, kterou přednese další nastrčený představitel ODS Nečasova či Fialova střihu, pokud mu to ještě kmotři v pozadí dovolí?
Zatím se hraje o korýtka, která se rozdělí řekněme za dva roky. Dál než ke korýtkům strana modrého krátkozrakého ptáka nikdy neviděla - a ani dnes nevidí.
Tento článek také vyšel na webu Britských listů (blisty.cz)
