Článek
Česká polistopadová ekonomika, potomek vzešlý z registrovaného partnerství Václava Klause a Miloše Zemana zvaného „opoziční smlouva“, se letos v ukazateli „Crony Capitalism Index“ (s ohledem na jasnou návaznost na normalizační tradici zde překládám jako „kapitalismus“) umístila na nádherné druhé pozici, přesně uprostřed mezi Ruskem a Malajsií.
Pro ilustraci dodejme, že například Nigérie je sedmnáctá, Turecko čtyřiadvacáté a Spojené státy americké šestadvacáté. Němečtí sousedé se do pomyslného pelotonu uchazečů noří ještě hlouběji a umístili se za Japonskem až sedmatřicátí.
Index kapitalismu známostí stručně řečeno vyjadřuje, kolik plutokratů profituje z odvětví věnujících se ani ne tak „kapitalistickému podnikání“ na trhu, jako dobývání renty zahrnujícímu neprůhledné kamarádíčkovské vazby na stát. Čili v zavedené české vekslácké terminologii „známosti“ na patřičných místech.
Zatímco v putinovském Rusku takové „podnikání“ vloni zahrnovalo 19 % podíl z celkového HDP, v Česku to bylo podle údajů MMF, Forbesu a Economistu „pouhých“ 15 %. Chceme-li tedy Rusko dohnat a předehnat, připravit ho v našem národním sportu o zlatou medaili, musíme se ještě zatraceně snažit.
Otcové zakladatelé na útěku před právníky nechali český kapitalismus tak zdivočet, až se po všech těch řečech o „středoevropském ekonomickém tygrovi“ uložil k zimnímu spánku a ukázalo se, že jde zcela nepochybně o ekonomického medvěda.
Ani jedna z vlád, které následovaly po výkonech registrovaných rodičů, později už neměla odvahu zpotvořené institucionální prostředí důkladně napravit a nastavit parametry tak, aby se odrůstající medvídě zbavilo rutiny vytvořené během divokých devadesátek.
Naopak, během anonistické puberty medvědí otesánek nakynul ještě více, když se zcela rezignovalo dokonce i na nějaké předstírání, že mezi státem a soukromou ekonomikou existuje bariéra a soukromí podnikatelé nemohou beze všeho dojit stát, jak se jim jen zlíbí.
Za pozornost jistě stojí vzájemně protichůdné ideologické přístupy, za kterých během tří posledních dekád v naší české Zoo došlo k úspěšnému odchovu vzácného dravce. Na jedné straně máme ODS, která zásadně tvrdí, že „stát neumí hospodařit“. V českém kontextu to ale znamená „je zbytečné se snažit o to, aby stát řádně fungoval, protože se vždycky bude podvádět a krást“, takže úplně nejlepší by údajně bylo všechno zprivatizovat.
Po určitých počátečních rozpacích jsou veškeré pochybnosti pryč - a je jasné, že právě popsané naprosto přesně vyjadřuje také přístup Fialovy vlády k medvědím návykům českého hospodářství.
Na druhé straně stojí zdánlivě protichůdný přístup oposmluvní ČSSD. Ta vždy trvala na tom, že „klientem státu má být každý“, a to do té míry, že (spolu s Babišem) dokonce rozpoutala orgie nenávisti vůči OSVČ, které takovými klienty bývají pouze v omezené míře a ve srovnání se zaměstnanci na státní kase závisejí podstatně méně.
Pokud si ovšem myslíte, že jde o nějaké zásadní popření ódéesáckého přístupu, pak se dopouštíte politováníhodného omylu. Protože pod pláštíkem teze, že „všichni jsme přece klienty státu“, se velmi dobře schovává skutečnost, že v přístupu ke státním službám jsou si někteří díky patřičným konexím výrazně „rovnější“ než všichni ostatní. Že obezlička „všichni jsme klienty“ nakonec výborně poslouží ke krytí velkých zvířat, jež stát po libosti systematicky dojí ve prospěch svých soukromých podniků, zatímco většina ostatních se sotva domůže základních občanských služeb.
Protože neeexistovala a zřejmě dodnes neexistuje účinná politická vůle změnit základní parametry českého ekonomického medvědismu, máme všechny předpoklady pro to, abychom Rusko v ukazateli Crony Capitalism Index brzy dohnali a předehnali. Odkazovaný článek Economistu zmiňuje masivní tlaky na ruské oligarchy, které mají původ jednak v západních sankcích, jednak ve snaze Kremlu oškubat zbohatlíky kvůli výdajům na válku proti Ukrajině, které dalece přesáhly všechny předem plánované parametry.
U nás ovšem, na druhé straně, dokonce ani vládou vyhlášená „deagrofertizace“ státu neprobíhá v rozsahu, který by stál za řeč. Naopak, stále více to vypadá, jako by si ODS postupně otevírala zadní vrátka k budoucí koaliční spolupráci s Babišem.
Sovětský trpaslík sice bezpodmínečně musel držet pozici největšího ze všech trpaslíků, nicméně dnešní ruský ekonomický medvěd nemusí být nezbytně nutně největším ekonomickým medvědem světa jednou provždy.
Díky „geniální“ péči tradiční oposmlouvní rodiny Klausů-Zemanů má naše české zvíře, vydatně v tréninku živené koblihami, tlačenkou i „pravicovými“ vepřovými řízky, našlápnuto k novému Naganu.
Tento článek také vyšel na webu Britských listů (blisty.cz)
