Článek
Ihned po volbách vypukly na sociálních sítích dohady, zda by se i v Česku nemohl prosadit podobný středový subjekt. Ale než se dostanu k hypotetickým kandidátům, ještě malá rekapitulace předchozího vývoje.
Městští liberálové v ČR dlouho sledovali místní sociální demokraty. Jenomže nejpozději v okamžiku, kdy strana v prezidentských volbách místo vlastního liberálního kandidáta Dienstbiera podpořila populistu a autoritáře Zemana, bylo „vymalováno“.
Ze strany zastánců prozemanovského kurzu opakovaně znělo, že prý městští liberálové „nás stejně volit nebudou“, takže se prý partaj musí zaměřit na méně vzdělané a zaopatřené voliče.
Následně, jak víme, tyto voliče ČSSD přebral populista Babiš, který proces lanaření zahořklých naivů prostřednictvím první signální soustavy dovedl na novou úroveň jednoduchosti. V zásadě použil nástroje, které v minulosti „vynalezl“ mafiánský předseda ČSSD Paroubek. Na takovou politiku však měl coby miliardář daleko více prostředků než jeho příštipkářský předchůdce.
Ale zpět k liberálním voličům. Před posledními volbami se je pokoušela via Petr Fiala získat na svou stranu „reformovaná“ ODS. Měla však pouze jeden pokus, protože nezrušitelné spojení mezi premiérem a jeho mafiánským ministrem spravedlnosti znamená, že na takové triky příště už nikdo neskočí.
Běžným argumentem se stalo, že pro liberální voliče jsou tu údajně Piráti. Bohužel však tato strana stále trpí mnoha pozůstatky naivního „ajťáckého komunismu“ z přelomu století, nadále oslavuje coby „whistleblowery“ Assangeho a Snowdena a dokonce v ní stále působí nejeden proruský dezinformátor, na něž jen v poslední době není tak vidět jako dříve. Ostatně bývaly doby, kdy současný předseda osobně zpochybňoval české členství v NATO…
Jinak řečeno, Piráti nejsou pro liberální voliče úplně ideální variantou, byť se skřípěním zubů asi jedinou přijatelnou. Pokud by se rozhodli rozkročit více napravo, zaplatí za to ztrátou hlasů levičáckých aktivistů.
Liberální stranou prý je přece TOP09, tvrdí ještě jiní. Pokud jde o proevropskou orientaci, mají zřejmě pravdu. Potíže však začínají, když přepneme na domácí scénu.
Problémem TOPky není ani tak předsedkyně Pekarová-Adamová, proti níž opozice vede nespravedlivou nenávistnou kampaň, jako (ne)výkony ministrů. Ministr nemocnictví Válek by musel dlouho vzpomínat, aby přišel na to, kdy naposledy udělal nějakou věc dobře. A v případě ministryně pro vědu a výzkum Langšádlové by veřejnost musela dlouho vzpomínat na to, kdy tato paní naposledy udělala vůbec něco.
Shrnu-li, jestliže u Pirátů některým vadí přetrvávající extrémně levicové a protizápadní tendence, které současné vedení možná jen dočasně dostalo pod kontrolu, u TOPky mnoha lidem vadí rigidní fiskální konzervatismus zděděný po otci zakladateli Kalouskovi, výrazné vychýlení napravo od středu a zjevná nevýkonnost ministrů. Pokud si tedy někdo myslí, že to TOPka ve stávající podobě někdy dotáhne na 18-20 % voličské podpory, klame sám sebe. Bude se spíše dál držet kolem hranice zvolitelnosti. Případné zavedení korespondenční volby ze zahraničí by mohlo pomoci, ale nikterak zásadně.
Velkou otázkou zůstává, zda by staronový plán Mikuláše Mináře přeměnit hnutí Milion chvilek pro demokracii v politickou stranu mohl přinést průlom podobný Progresívnemu Slovensku. Domnívám se ale, že spíše nikoliv.
Schopnost organizovat velká protestní shromáždění a schopnost vést politickou stranu jsou dvě různé věci. „Chvilkaři“ se až dosud ukazovali jako politicky naivní. Jejich kritika ministra spravedlnosti Blažka, coby žáby na prameni bránící nápravě české politiky, je zcela pochopitelná, ale jako politický program určitě nestačí. Antiblažek není programem nápravy české politiky o nic více, než jím byl antibabiš.
V tento okamžik se tedy žádný středový liberální subjekt, který by dokázal u voličů uspět podobně jako Progresívne Slovensko a případně účinně korigoval paleokonzervativní či národně socialistické sklony zavedených stran, nikde nerýsuje.
Jestliže v ODS zvítězí hlasy volající po vyluxování voličů fašistické SPD a koalici s Babišem, situace po příštích volbách může být v ČR dokonce ještě výrazně horší než u sousedů, kde se Ficovi nakonec podařilo získat jen necelou čtvrtinu všech hlasů.
Tento článek také vyšel na webu Britských listů (blisty.cz)
