Článek
Logická otázka samozřejmě zní, jaké jiné možnosti než násilná likvidace vojenské infrastruktury a vojenských kapacit Hamásu vůbec připadají v úvahu. Někteří velmi nahlas křičí, že prý jsou to „mírová jednání“.
Nejprve si vyjasněme jednu věc: Po tom, co se stalo 7. října, libovolná izraelská vláda, s Netanjahuem nebo bez Netanjahua, nemá politicky žádnou jinou možnost než podniknout pokus o vojenskou likvidaci Hamásu.
A teď zpět k abstraktním spekulacím. Mírová jednání by prý měla být vedena s Hamásem, který usiluje o úplné zničení Izraele, a s jeho sponzorem, islamistickým režimem v Íránu, který se na genocidní válku proti Židům připravuje od roku 1979. Na válku, jejíž malou ochutnávku jsme viděli během výpadu Hamásu z Gazy. Na válku, v níž Hamás i Írán dávají najevo, že neplatí žádná pravidla „civilizovaného“ válčení. Mimo jiné oba zmíněné subjekty výslovně tvrdí, že neexistují žádní izraelští civilisté.
Jde o válku, v níž má být i podřezávání a upalování dětí, jak jsme už viděli, naprosto přijatelné. Protože prý nešlo o civilisty, kteří si zaslouží ochranu podle čtvrté ženevské úmluvy z roku 1949. Všichni Izraelci jsou pro Hamás, jeho spojenecké proíránské milice a pro Teherán, „vojenští kolonisté“, které zabíjet je údajně zcela v pořádku. Mezi miminem v peřince a izraelským pěšákem pro Hamás a íránské představitele neexistuje žádný rozdíl.
Key to understanding the 'Stop the West' movement - the extreme left movement in the UK that calls itself "Stop the War" - is that its role is to stop *Western* nations from using force, but never to stop non-Western nations or groups from using force.
— Edward Hunter Christie (@EHunterChristie) October 23, 2023
It's an extremely blatant… pic.twitter.com/O18DaVTmfy
Mentálně plaší spoluobčané, kteří teď v ulicích západních měst hlasitě vykřikují, že se Izrael nemá právo se bránit a že prý je nezbytné ihned dosáhnout „míru“, zpravidla také vyvolávají hesla jako „From the river to the sea, Palestina will be free“. Jde o někdejší heslo Organizace pro osvobození Palestiny z doby, kdy plánovala „zahnat Židy do moře“ - a nepotřebovala proto na mapě ponechat žádné místo pro nějaké zbytky židovského státu.
Výzvy k „míru“ tedy v dané době a situaci nepředstavují nic jiného než úsilí o zastavení západní pomoci Izraeli, izraelskou kapitulaci a ponechání volné ruky pro hrdlořezy z Hamásu, Islámského džihádu, Hizballáhu, Íránem naverbované afghánské a pákistánské žoldáky nasazené v Sýrii nebo irácké šíitské milice v Sýrii a Libanonu, aby pokračovaly ve stylu válčení z letošního 7. října.
Syrský diktátor Asad mohl během občanské války zabít statisíce Arabů, včetně více jak 4 000 palestinských uprchlíků, aniž by to vyvolalo obrovské demonstrace v západních městech a pogromy na příslušníky syrské vládnoucí elity žijící na Západě, alespoň přibližně srovnatelné s dopady Hamásem šířených dezinformací o údajném počtu civilních obětí v Gaze během přípravné fáze izraelské pozemní operace.
Izraelský případ je ovšem zcela odlišný, protože je rámcován vybičovaným antisemitismem arabské ulice. Ten působí v nesvaté alianci s „antikolonialistickými“ příslušníky západní ultralevice, jejichž představa „pokroku“ zahrnuje také vítězství hluboce reakcionářských islamistických režimů nad velmi nedokonalou izraelskou demokracií.
V Gaze každopádně čekejme obrovskou tragédii pro tamní civilisty. (To ale vůbec neznamená, že se o ní necháme „informovat“ od oficiálních úřadů kontrolovaných Hamásem a šířících válečnou propagandu.) Západní novináři a veřejnost by ji měli pozorně sledovat a v mezích svých možností poukazovat na porušení mezinárodního práva izraelskou stranou. Ovšem nelze to dělat jinak než u vědomí toho, že protistrana se žádnými ohledy na mezinárodní právo naprosto nezatěžuje a zatěžovat nebude.
Tragédii v Gaze nelze poměřovat žádnou abstraktní představou „míru“ uzavřeného s někým, kdo o žádný mír ve skutečnosti nestojí. Izrael může o míru jednat s vládami Egypta, Jordánska, Saúdské Arábie nebo Spojených arabských emirátů. Až odejde Netanjahu, bude opět možno jednat s Palestinskou samosprávou na západním břehu Jordánu. Může se s nimi jednat proto, že jmenované (a ještě některé jiné) arabské vlády mají o takový mír přinejmenším podmíněný zájem.
Pokud by ale neproběhla izraelská operace v Gaze, alternativou by nebyl žádný „mír“. Hlasatelé války bez pravidel by si pouze potvrdili, že předehra k velkému vyhlazovacímu tažení proti Izraeli ze 7. října 2023 byla tou správnou cestou ke konečnému úspěchu jejich politického projektu.
