Článek
Z logiky slavného ruského soudu plyne výmluvný precedent. Není podle něj špatné chovat se ve válce jako rozzuřený pes urvaný ze řetězu. Špatné je pouze veřejně to říci.
Frolkin zdaleka není prvním ani posledním ruským vojákem, který se na Ukrajině dopustil válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Jak uvádí čerstvá zpráva Rady OSN pro lidská práva, existují indicie, že se z ruské strany jedná o systematické, státem podporované úsilí.
Problém tedy není v tom, co Frolkin udělal, ale že na rozdíl od tisíců a tisíců ostatních okupantů se ke svému činu veřejně přiznal.
Problém je, že to odporuje dlouhodobé propagandistické strategii režimu postaveného na systematickém popírání jakýchkoliv ruských zločinů v minulosti spáchaných nebo dnes uskutečňovaných. Příkladem budiž oficiální kampaň Stalinovy rehabilitace, která má poddané Kremlu vést k vytěsnění desítek miliónů obětí zhoubného režimu bývalého diktátora.
V prosazování „zájmů ruského státu“, jak je interpretují oficiální ruské úřady, nepředstavují zločiny žádný problém, nad nímž by se snad měl někdo zamýšlet a řešit „nadbytečné“ otázky pravdy a svědomí. Jde jen a jen o to, že podle oficiální propagandy má mít Kreml za libovolných okolností pravdu a vždy být v právu, i když z faktického hlediska je tomu docela jinak.
Frolkin svým veřejným přiznáním narušil tiché „společenství viny“ mezi těmi, kdo se během nasazení na Ukrajině podobně jako on pustili do vraždění, mučení, znásilňování a rabování. Vystavil své kolegy výzvě, aby se také veřejně doznali k činům, které si nechávají pro sebe a nanejvýš ještě o nich soukromě informují nejbližší okolí.
A to úřady nemohou připustit. Pouto sdílené viny je pro demoralizovanou ruskou armádu jednou z mála věcí, která ji ještě jakžtakž drží pohromadě.
Frolkin tedy musí za katr, protože prý „šířil dezinformace o speciální vojenské operaci“. Zločinů se v genocidní koloniální válce nejen smíte, ale dokonce máte dopouštět, tak to je podle ruského státu implicitně správně. Ale nikdy, nikdy nesmíte připustit, že by šlo o nějakou chybu.
***
Je těžké přiblížit těm, kdo už to opravdu neznají a nepamatují, jak malý vliv mělo ve skutečnosti západní osvícenství na ruskou kulturu a jak mizivá je v ní váha obyčejné pravdy. (Ne, opravdu zde nepíšu o petrohradské kavárně, to je úplně jiné téma.)
Orwellovo proslulé románové „ministerstvo pravdy“ ovšem nepředstavuje žádnou literární licenci, ale jen malinko přehání způsob fungování autorovi současných stalinských úřadů v komunistickém SSSR i na dobytém území v zahraničí.
Za Gorbačovových reforem byl podniknut zatím poslední vážně míněný pokus Rusko kulturně europeizovat, mimo jiné i tím, že se měnil oficiální postoj k postavení pravdy ve veřejné debatě. V aktuální politice to ovšem často příliš nefungovalo - připomeňme třeba dlouhé a úporné zapírání ve věci sestřelení korejského letu KAL 007 nebo černobylské jaderné havárie - ale přinejmenším se připouštělo, že ve vztahu k minulosti, zejména pak minulých masových zločinů, by se lhát nemělo. Že je to špatné a že to škodí.
Nic necharakterizuje Putinův režim lépe než fakt, že se i s tímto polovičatým úsilím o připuštění pravdy tím nejrozhodnějším způsobem rozešel. Pravda pro něj naprosto nic neznamená, miliony Stalinových obětí mají být ve jménu „státního zájmu“ navždy zalhávány - a stejně tak i současná vlna zločinů proti Ukrajině a Ukrajincům.
Avšak tam, kde pravda nic neznamená, neznamenají vůbec nic ani jakékoliv explicitně formulované závazky takového státu. Připomeňme třeba skutečnost, že Putin nedávno „pozastavil“ smlouvu START 3 (a Státní duma to schválila), nicméně text smlouvy žádné takové pozastavení závazků nepředpokládá ani neumožňuje.
Jinak řečeno v politice, která je od A až do Z postavena na lži, jsou její proponenti připraveni kdykoliv zcela popřít, na co včera přísahali a odmítnout pod nejabsurdnější záminkou všechny případné závazky, které převzali. Namísto toho si účelově vyfabulují úplně jinou verzi událostí a zcela svévolně se ze závazků vyvlečou.
To je v zásadě hlavní a nejdůležitější důvod, proč se současným Ruskem nemá žádný smysl jednat - a spoléhat se na to, že aktuální konfrontační a destabilizační politiku údajně opustí, jen když „dostane slušné podmínky“.
Není tomu tak. Všechny smlouvy a mezinárodní závazky formálně převzaté zločinným Putinovým režimem, pro nějž pravda nic neznamená, nemají ani cenu papíru, na němž jsou sepsány.
Tento článek také vyšel na webu Britských listů (blisty.cz)
