Hlavní obsah
Aktuální dění

Jak by mohla Ukrajina vydělat na partnerství s Tchaj-wanem

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované.

Foto: Wikimedia Commons / https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/deed.en

Kyjev se velmi dlouho snažil udržet „strategické partnerství“ s Pekingem. Také proto, že Čína patří k důležitým odběratelům ukrajinského obilí, a dále kvůli očekávání čínských investic.

Článek

Na počátku rozšířené ruské války proti Ukrajině Číňané uměřeně vyjadřovali šok a v méně medializovaných textech zahraničněpolitických expertů se postavili proti přepadení země, s níž má Rusko přece diplomatické vztahy. (Čína s Tchaj-wanem diplomatické vztahy neudržuje, takže…)

Ukrajinská krize sice v Číně přinesla různé změny, včetně utlumení příliš agresívních přístupů jako „diplomacie vlčího bojovníka“, avšak „neomezené partnerství“ s Ruskem zásadně revidováno nebylo. Peking tiše uznal, že jako spojenec Moskva za moc nestojí a nehodí se na ni spoléhat, proti její agresi se však otevřeně nepostavil.

V současnosti ČLR Ukrajině žádným zásadním způsobem nepomáhá - a spíše ještě spolupracuje na udržování ruského válečného stroje například dodávkami polovodičových součástek nebo komerčních „dronů“.

Je zřejmé, že na otevřené roztržce s Čínou nemá Ukrajina žádný zájem. Nicméně pomyslné výhody, které by jí přinášelo podřizování se čínskému poručníkování v zahraničněpolitických otázkách, se mohou rychle scvrknout téměř k nule.

Na druhé straně navázáním spolupráce s Tchaj-wanem může Ukrajina mnoho získat. Počínaje „obyčejným“ přátelstvím a sympatiemi země, která si je dobře vědoma skutečnosti, že právě kvůli Ukrajině Peking zatím odložil plány na invazi.

Pak je tu ovšem ještě leccos jiného, co by Kyjev mohlo zajímat. Je velmi dobře známo, že Tchaj-wan patří ke klíčovým výrobcům polovodičových součástek nezbytných k výrobě moderních zbraní. A jeho obranný průmysl už léta usiluje o získání zahraničních partnerů a také o zahraniční odbytiště.

Pominu teď, že Tchaj-wanci mají ve výzbroji například poněkud starší stíhačky vlastní konstrukce a výroby. Daleko zajímavější je, že testují střely s plochou dráhou letu schopné zasáhnout cíl až ve vzdálenosti 1 200 kilometrů.

Získání střel Hsiung Feng 2E vyvíjených institutem NCSIST (na snímku je protilodní verze) by znamenalo krok za hranice všeho, k čemu Kyjev získal přístup díky vlastnímu vývoji nebo zahraničním dodávkám. Nejen sklady munice v ruském zázemí a koncentrace vojsk připravovaných k útokům, ale i klíčové vojenské instalace na ruském území, například letiště, by se pak mohly stát terčem odvetných úderů.

A pokud nic jiného, samotné zahájení rozhovorů o tchaj-wanských střelách by zřejmě dokázalo v americkém Kongresu rozhýbat zatím zamrzlou debatu o dodávkách střel ATACMS s doletem 300 km Ukrajině. Ta by je využila nejen k likvidaci ruského útočného potenciálu, ale potřebuje je rovněž k operaci na osvobození okupovaného Krymu.

Je samozřejmě jasné, že by všechny kroky zmíněným směrem přinesly na Západě další kolo vzrušeného pokřikování o „nebezpečí eskalace“, „ohrožení Ruska“, atd., atd., atd.

Připomenu ovšem pár výmluvných skutečností.

Rusko - to velké a mocné Rusko, o němž nám jeho přímluvci apodikticky sdělují, že je dnešní Ukrajina „nikdy nemůže porazit“ a vyhnat je z vlastního území - v roce 2014 prý „považovalo za bezpečnostní hrozbu“ tehdejší Ukrajinu s naprosto nefunkčními ozbrojenými silami zdevastovanými po dekádách korupčnických vlád.

Totéž mocné Rusko opakuje, že ho prý „ohrožují“ suverénní rozhodnutí malých států s mizivou vojenskou silou, s nimiž ani nemá společnou hranici, jako je Černá Hora nebo Bosna a Hercegovina, a vyhrožuje jim kvůli tomu „důsledky“. (V Černé Hoře se pokusilo zorganizovat státní převrat.)

Celý narativ „ohrožení oprávněných ruských zájmů“ měl být už dávno příčetnými komentátory vyhozen do koše, protože je soustavně zneužíván k prosazování dobyvačné imperiální agendy. To že Moskva prohlásí, že se cítí „ohrožena“, v normálním jazyce pouze znamená, že má zálusk diktovat zmíněné zemi, co smí nebo nesmí udělat. Žádný jiný základ než nárok poroučet tyto kecy nemají.

Rusko si vzhledem ke svému chování na mezinárodní scéně dávno zasluhuje, aby jeho pořvávání o „oprávněném pocitu ohrožení“ bylo všeobecně ignorováno. Úvahy o tom, co jsou nebo nejsou oprávněné ruské zájmy, budiž rezervovány pro mezinárodní společenství a samotné státy, které Moskva vidí jako „státy druhé kategorie“ a potenciální vojenskou oběť. Případně pro nějakou budoucí ruskou vládu, která se výslovně vzdá imperialistické expanze (zdaleka nejen) do „blízkého zahraničí“.

Dokud Rusko ohrožuje všechny své sousedy a vyhrožuje i „nesousedům“, platí jediná logika - logika vzájemného poměru vojenských sil.

A úzká spolupráce s Tchaj-wanem každopádně může Ukrajině pomoci posunout tento poměr sil ve vlastní prospěch.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz