Článek
Po propuknutí ruské pokračovací invaze na Ukrajinu se v Česku dostal do oběhu jeden velmi zvláštní narativ. Operuje s oprávněnou kritikou německé zabedněnosti, která hodlala použít k zálohování obnovitelných zdrojů energie zejména ruský zemní plyn. Potud je ještě v pořádku.
Od této kritiky, která nicméně „taktně“ zamlčela, že zatímco Německo záviselo na ruském plynu ze 40 %, u ČR podíl přesahoval 90 %, se však dále velmi „odvážně“ odvíjí obecná kritika „zeleného šílenství Bruselu“, které prý vede zásadně pouze k absurditám německého střihu.
Zmíněný narativ se samozřejmě snaží podprahově sdělit, že zatímco v Berlíně a Bruselu údajně sedí potrhlí zelení ideologové vydávající se na milost a nemilost Moskvě, MY u NÁS jsme přece mnohem chytřejší a nic podobného bychom nikdy neudělali.
Až tedy na to, že samotný evropský Green Deal rozhodně nelze redukovat na německou energetickou politiku před 24. únorem 2022 poznamenanou dlouhými prsty Gazpromu. A až na to, že Praha si na překonání energetické závislosti na Rusku půjčuje z Bruselu, nikoliv naopak.
A v právě zmíněné skutečnosti je tak nějak obsaženo vše, co zde stojí za řeč.
Konkrétně Německo se při pokusu o energetickou transformaci vyžadovanou evropskými orgány vydalo špatným směrem - kdežto Česko se vydalo směrem ještě mnohem špatnějším dokonce i bez jakéhokoliv pokusu o nějakou podobnou transformaci.
Zatímco Němci se s následnými problémy vypořádávají za své, Praha si na to, co si sama a bez jakékoliv možné výmluvy na EU nadrobila, půjčuje u „zeleného“ Bruselu, který premiér Fiala údajně hodlá „krotit“ v alianci s italskou postfašistkou Meloniovou.
Nevím jak vy, ale já bych byl opravdu mnohem a mnohem raději, kdyby už konečně někdo z Bruselu zkrotil české furianty, co „vždycky všemu rozumí nejlíp“. Ve skutečnosti se většinou jen trapně a zamindrákovaně vytahují na ty, kdo jsou v řešení obdobných problémů jaké mají oni sami výrazně úspěšnější - a od kterých si nakonec „nenápadně“ musí půjčovat řádově stovky miliard korun na záchranu před důsledky české hlouposti.
Tento článek také vyšel na webu Britských listů (blisty.cz)
